Sny drakobijců
XXIV. Yasperův deník
Nalezeno v pozůstalosti Yaspera, manžela Narii Moskytové.
Toto jest část života Yaspera Protektora, nyní beze jména, které obětoval své výchově, poslání a svému
lidu.
Narodil jsem se 4.7.1043 v horském údolí na pomezí Olvornu. Ti, ježto jsem nazýval svým lidem, se
zabývali v horském prostředí ponejvíce pastevectvím a obchodem s místní komunitou trpaslíků. Dávné krvavé
nepřátelství mezi lidmi a místním trpasličím klanem bylo ukončeno dohodou, kterou uzavřel můj prapraděd a
otec dnešního protektora trpaslíků.
Hlavní rodiny, ježto garantovaly dohodu, zjednodušeně: ‘vše pod zemí
patří trpaslíkům, vše na zemi patří lidem’, se nazvaly protektory a staly se strážci míru. Tak já i můj bratr Zuit
jsme často byli hosty trpaslíků, stejně tak Olin, syn trpasličího protektora, se stal naším častým hostem.
Trpaslíci pěstovali svá řemesla, my jim prodávali potraviny, a obě komunity vzkvétaly.
Tedy až do
velkého sesuvu hory Orin, který odkryl zlatou žílu. Trpaslíci pozvedli sekyry, lidé začali plést tětivy. A odtud
se datuje ztráta mého jména. Vědom si šancí, kterou měli mí lidé v otevřeném střetu s opancéřovanou
trpaslickou domobranou, jsem uzavřel ďáblův pakt. Prozradil jsem trpaslíkům datum přepadu nového dolu,
který nebyl ani na povrchu, ani pod zemí, výměnou za mír. Tento trpaslíci docílili tím, že po odražení nájezdu
propustili všechny zajatce a strhli celý zbytek úbočí, a tím uzavřeli horní část údolí. Takto jsem se stal z
protektora zrádcem a psancem svého lidu.
Pak jsem se protloukal, jak se dalo, a rozvíjel svůj vztah k
jemným mechanismům. Mám rád, když mne nazývají zámečníkem.
Až jednoho dne jsem se v zapadlé
vísce seznámil s veselou partou hrdlořezů, ježto sama sebe zvala Nurnskou družinou. Tam jsem pak získal
práci na rekonstrukci školy v Liscannoru a ubytoval se v místním hostinci “U Jeremiáše”.
První
dobrodružství s Nurnskými jsme byli najati panem Osvarrem k osvobození panství Zmořeň na pomezí
Mallikornu a divočiny. Dobrodružství mělo komplikovaný průběh, vzhledem k vraždě lichvářky jménem
Kupřena, a posléze i dvou královských gardistů, ježto nás pronásledovali. Po dojezdu na Zmořeň jsem byl zabit
stínem a prožil krátkou dobu jako duch. Tam jsem uzavřel přátelství s půltrollem Nugem, který se také
procházel po Zmořni ve stavu víceméně průhledném. Později se nám oběma podařilo zmrtvýchvstání
v souvislosti s porážkou entity, která věznila naši energii. Panství vráceno pod správu pana Osvarra a
mallikornskou vlajku, my dostali milost za spáchané zločiny. Zajímavé, jako by to byl můj osud v kostce –
zákon, tradice, zločin, milost, no uvidím, co bude dál.
Po návratu jsem získal místo školníka v
Liscannoru s platem 1000 zlatých ročně, které mi byly neprodleně vyplaceny. Dokončil jsem školení související
s přestupem na 4. úroveň.
Po čase byla Nurnská družina naverbována do speciální jednotky pro práci v
Mallikornu (roční kontrakt – 10 zlatých/den), zjištění obecné nálady, zjištění, popř. nalezení gwendarronského
velvyslance p. Brandiuse Tolpina. Nafasoval jsem provaz, munici, dýky, jídlo a 100 zlatých zálohy. K tomu
propůjčen kůň se sedlem.V Argyllu jsme se vydávali za žoldnéře z Lurgrapsu. Z domácnosti Tolpinovy
milenky, hraběnky Marion, bylo zjištěno, že Tolpin sedí v místní citadele. Zajali jsme Fivola Pata, důstojníka z
citadely, získané informace byly nerelevantní, za což byl inhumován. Následovalo vloupání do citadely a
Tolpinův únos. Poté přechod hor do Gwendarronu a propuštění z aktivní služby (fůůůůj, já ve službě, až je mi
z toho zle).
Získal jsem místo pomocného učitele v liscannorské škole, obor Pracovní výchova – plat cca
200 zlatých (nevyplacen) + rákosky tří rozměrů (dívky, hoši, krollové), a vytvořil truhličku na poklady. Dál
bydlím u Jeremiáše, kde mám malou dílničku v místnosti s krbem (jen pro upřesnění, kvůlivá eventuálním
sporům o bydlení).
Najat s Nurnskou družinou ollarským obchodníkem Frisem Hortusem k získání
pohřebního palcátu z hrobky knížete Thoruse. Náš kontakt v Ollaru byl Sigull Heret, kde jsme se dozvěděli o
konkurenčním boji (obchodním i sběratelském) mezi Hortusem a místním starožitníkem Hermanem. Podařilo
se najít hrobku a palcát vyzvednout za znepokojivých signálů o tom, že palcát vládne podivnými silami. V
bojích v okolí hrobky nás navždy opustil kouzelník Goran, zasažen do zad bleskem od našeho proradného
hlídače koní – dám si na něj pozor. Před naším příjezdem do Ollaru se k nám připojil imbecilně se chovající i
imbecilně vyhlížející kroll – uvidíme, co se z něj vyklube. Jelikož jsme se rozhodli zjistit, o co jde, dali jsme
možnost protinabídky starožitníkovi Hermanovi. Toto vyústilo v útok Hermana na Nurnskou družinu i Heretův
dům, neboť nevěděl, kde se palcát nachází. Na obou stranách bojovali podivně zmutovaní lidé (tedy bývalí
lidé). V bojích padl přítel, trollokroll Nug, starožitník Herman i sám Hortus. Statečným z naší družiny se
podařilo z plamenů, které zachvátily jeho dům, zachránit část jeho starožitných sbírek.
O slavnostech 16.
ponovoroku jsem se seznámil s Gerllodovou krásnou sestrou Nariou a zamiloval jsem se do ní. Odrazil jsem
nejapný zájem ze strany Zemikosy, který o ni projevoval. Po nějaké době jsem jí daroval zlatý prsten s perlou v
ceně 500 zlatých. Bohužel, náš počínající vztah se rozhodla narušit její matka tím, že ji odeslala zpět do
internátní školy v Rozkolci. Něco s tím budu muset udělat.
Zaplatil jsem na rok dopředu Jeremiášovi z
Tiklu za sebe i koně 650 zlatých. Vyinkasoval jsem 400 zlatých za práci na místě školníka a pomocného
učitele.
25. chladnu do hospody U hrocha přijel podivný půlčík Corta Vous se dvěma kumpány. Přišel s
ulítlou historkou o tom, že jeho družinu pronásleduje snad jakási kletba, a nabídl 30 000 zlatých za eskortu do
Antrinu. Při výjezdu jsem přijal 500 zlatých o Hefta za to, abych volil Bolbucha. Vzhledem k tomu, že po
Gerllodovi by to byla druhá volba, souhlasil jsem. Bohužel se stupidní Heft pokusil uplatit Gona za 2000
zlatých. Grrrrrr! A navíc se ožral a provalil zmanipulování voleb. NIKDY SE K TOMU NESMÍM PŘIZNAT.
A NIKDY UŽ NECHCI MÍT NIC SPOLEČNÉHO S HEFTEM. Jestli přijdu kvůlivá tomu o možnost se dvořit
Narie, jelikož se Gerllod nasere, podříznu někde Hefta jako kuře. Jinak cesta do Antrinu byla fakt vcelku
nezajímavá. Po Cortovi šel nějaký kněz, vyvolávající podivné levitující chapadlovité přízraky, a ještě si najal
partu lupičů. Dva útoky jsme odrazili a odmítli zaútočit na lupičský tábor, jelikož nepřítel byl varován a akce
se jevila nepřiměřeně riskantní. Cortu Vouse a jeho společníky jsme v pořádku dopravili do Antrinu. Zoltar
Zemikosa se projevil jako zbabělé prase, neb po cestě do Antrinu svedl dceru hostinského pod příslibem
manželství, a po cestě zpět ani nenašel odvahu se jí podívat do očí a raději nocoval ve škarpě. Pokud se někdy v
budoucnu přiblíží k Narie, tak mu tuto příhodu připomenu a poté mu zlámu obě ruce.
Po návratu jsem dal
do pořádku školu a vyrazil za Nariou do Rozkolce. Koupil jsem jí přívěšek za cca 100 zlatých a strávil jsem
tam dva měsíce, a viděl ji tak obden, občas i obnoc. Po návratu jsem rozjel stavbu domu na severovýchodní
straně rybníka a začal zpracovávat Moskytovic kvůlivá Narie.
28.7.1069 přijel do Liscannoru posel s
pozvánkou pro Nurnskou družinu na narozeniny bývalého člena Nurnské družiny Dyniho Logodona.
Narozeniny se budou konat ve vesničce Rohovina na úpatí Černých vrchů. Bolbuch mi bezúročně půjčil 2000
zlatých, takže můžu dokončit stavbu domu. Poté se k velké nelibosti Myšilova konala dražba plodů Janternu.
Ten strom je opravdu nádherný, leč vůbec nechápu přístup Myšilova k zacházení s jeho plody. Tak nějak vůbec
nerozumím jeho přístupu k přírodě. Asi je to tím, že je druid.
Od družiny jsem se odpojil na odbočce na
Rozkolec a strávil dva večery s Nariou. Trochu mne překvapila tím, že navrhla společný útěk. Přeci jen si
Gerlloda moc vážím na to, abych mu de fakto unesl sestru. Zatím se mi podařilo Nariu umluvit k tomu, že ještě
počká, a já se na této výpravě pokusím získat Gerlloda na naši stranu a společně se pak pokusíme umluvit
jejich matku. Konec konců, vždy může Naria zkusit předstírat těhotenství.
Čas strávený s Nariou
znamenal, že jsem naneštěstí prošvihl Dyniho oslavu. Dorazil jsem po odjezdu Nurnských z Rohoviny a bylo
mi řečeno, že na úpatí Černých vrchů byl přepaden měděný důl. Vzhledem k tomu, že důl se nalézá na území
Kardamské autonomie, nechtěl místní vojenský velitel riskovat střet s místními úřady v případě vyslání
vojenského vyšetřovatele, tak najal naši družinu, aby provedla pokud možno šetrným způsobem šetření na
místě neštěstí. Nurnské jsem našel zabarikádované v dole se skupinou podivných individuí, říkajících si
Hordajovi chlapi. Tvrdili o sobě, že jsou elitní gwendarronská jednotka sloužící v místní autonomii. Popsali
nám cestu do Kardamu a nabídli společné cestování. Gon z nich byl úplně mimo a Myšilov také. Bohužel, Gon
obdivem a Myšilov nedůvěrou. Jeden by jim nejraději leštil lápě, druhý by je nejraději zahlušil v první zatáčce.
Menhorian jako vůdce souhlasil se společnou cestou do Kardamu, takže naštěstí zvítězil rozum – šli jsme sice s
nimi, leč jako samostatná skupina. V Kardamu jsme se setkali se starostou a vzápětí přišly problémy v podobě
skřetů, nemrtvých a moru. Stávám se svědkem smrti Gerlloda v bývalém sídle jednoho z místních patronů.
Naštěstí místní kouzelník, no, spíše šaman Wulfgaard Kožený, kterýžto se k nám přidal cestou, zjistil, jak
manipulovat s jedním z artefaktů po starém patronovi. Tudíž za pomoci artefaktu, Wulfgaarda a trochy krve (i
mé) se podařilo Gerlloda oživit. Jen je tak trochu mimo. Snad se to spraví. Musím zmínit, že tento artefakt byl
použit na našeho kouzelníka, Menhoriana Blathela, který pomocí černých čárů stvořil nemrtvou stvůru. Teď
skřeti nebyli jediní, kteří disponovali touto zbraní. Pak se rozhodl tuto stvůru opět uložit pomocí temných čárů
zpět, což ho stálo život. I on byl oživen. Asi abychom se měli komu smát.
Po návratu Nariina matka
zlomená dozvuky Gerllodova úmrtí a oživení souhlasila s naším sňatkem. Nyní je toho moc, takže dál jen
hlavní události.
...svatební noc...
...dokončení domu...
...Zemikosa má zákaz přibížit se k Narie
na míň než dvacet sáhů...
...smrt Hefta (nemám v ní prsty)...
...narození dcery
Eowin...
...rozšíření Zemikosova zákazu i na Eowin...
...přestup na sedmou úroveň...
...opět se
vracíme do Kardamu, nemám z toho dobrý pocit, zkusím po cestě doplnit deník...