Sny drakobijců
XVIII. První dobrodružství Dwanyho Růžičky
Dwany Růžička


Dwany Růžička byl malý hobit, ale ve své rodné vesnici Senomlatech byl jasně nejsilnější. Když získal více zkušeností v pěstních soubojích, které s ním už nikdo nechtěl provozovat, začal se cvičit v práci s mečem, v níž dosáhl postupem času mezi hobity nevídané dokonalosti. V době, kdy mu táhlo na dvacet let, začala ho lákat vůně dálek, což se u usedlých hobitů nestává příliš často. Dobrodružnou krev zdědil zřejmě po dědovi Bragovi, jenž se stal mezi hobity poměrně uznávaným mužem řemesla svobodného. Když Dwany konečně dovršil druhou desítku svých let, oblékl si dědečkovo kožené brnění, vzal válečné kladivo, jež dědeček získal kdysi jako kořist, jídlo na čtrnáct dní a vyrazil do světa.

Rozhodl se jít přez Durffský les, Temný hvozd mu říkali místní hobiti, ačkoliv kdyby tu byl nějaký druid, patrně by ho označil jako velice mírný háj. Přesto po čase začal houstnout, a to už byl Dwany v místech, kam se nikdy žádný hobit z jejich kraje neodvážil. Terén tu začal mírně stoupat a sem tam se objevovaly menší skály, a právě tady narazil Dwany na tlupu skřetů. Odhodlaně se na ně vrhl a oba dva se mu podařilo zabít. Radost mu zkazil pouze smrtelný výkřik umírajícího skřeta, reakcí na nějž byl blížící se dusot. Jelikož tento se Dwanymu zdál přílíš hlasitý na počet, na který by stačil, vzal nohy na ramena a snažil se ukrýt ve skalách. Tam se mu podařilo najít vstup do podzemních chodeb, do nichž se okamžitě vydal.

Podzemí se ukázalo nečekaně frekventované, a po chvíli narazil Dwany na hromadu mrtvých skřetů. Následně se setkal s příčinou jejich smrti, skupinou dobrodruhů, kteří byli do podzemí vysláni získat jakési tajné dokumenty. Tuto družinu tvořili dva kouzelníci Thender a Leggon, rasy elfí, krásná hobitka alchymistka Kukulína, která si ihned získala Dwanyho náklonnost, její přítelkyně barbarka hraničářka Hortenzie, a dva válečníci, barbar Dorghal a kroll Bllukg.

Dobrodruzi se však nestačili ani pořádně seznámit, když byli napadeni další tlupou skřetů, kterých bylo v tomto kraji zjevně požehnaně. Celá skupina bojovala statečně, ale skřetů bylo přece jenom víc, a tak brzo skončili všichni dobrodruzi v poutech. Skřeti je předvedli před kamenný trůn, na kterém seděl míšenec skřeta s trpaslíkem - skřepaslík. “Tak vás tu vítám”, zasmál se mutant, “jsem rád, že jste tady”. “My nikoliv”, zabručel pro sebe Thender. “Prokážete mi jistou službičku”, prohlásil sebevědomě skřepaslík, “ale zatím si můžete odpočinout”.

Po řádném spánku byli všichni dobrodruzi řádně nakrmeni a následně byli opět předvedeni před skřepaslíka. “Doufám, že jste se dobře vyspali”, přivítal družinu s úsměvem. “Nyní však přejdeme k vašemu úkolu. Půjdete do velmi nebezpečné části podzemí a přinesete mi odtamtud jeden kámen. Jedná se o modrý drahokam velikosti pěsti. Už jsem tam poslal několik svých lidí”, při těchto slovech se významně podíval na dva kostlivce stojící vedle trůnu, “ale žádný z nich neuspěl. Snad se to podaří vám. Jen pro informaci, z oné části podzemí se nedá uprchnout, takže se musíte vrátit tudy, kudy vás tam pustím. A abyste viděli, že jsem v jádru dobrák, dám vám na cestu tento kouzelný meč”, řekl a vytáhl krásnou zbraň zřejmě elfí výroby. Tento ihned získal pro sebe Dwany, načež vyžebral od skřepaslíka ještě masivní železné brnění po jednom skřetu, padnuvším v předchozí bitvě s družinou.

Pak byli dobrodruzi zavedeni ke kamenným dveřím, zajištěným zevnitř závorou, a vysazeni za ně se slovy: “Až se budete vracet, tak třikrát zabouchejte”. Hrdinové, neznajíce lepší řešení, rozhodli se postupovat kupředu vstříc nebezpečí. To se ukázalo býti nepříjemně velkým, neboť hned zkraje byla družina napadena skupinou hladových vlků, kterým podlehl kroll Bllukg, jemuž se vymstilo, že si cestou na dobrodružství nepořídil řádné brnění a raději všechny peníze propil v hospodě. Zbytek družiny však líté šelmy chtivé masa, neboť dlouho byly živeny pouze kostmi, udolal a politoval nebohého krolla. Jak se ale ukázalo, před Dwanyho příchodem padli v tomto podzemí už tři dobrodruzi, a tak ty zbylé nějaké úmrtí nemohlo vůbec překvapit.

Zvláště obtížným se stal rovněž průchod kolonií řasnatek a několik druhů bylo značně očouzeno jejich blesky, zvláště kouzelník Thender, který padl do bezvědomí. Po jeho vzkříšení však družina pokračovala hrdinně dál, v čele s Dwanym, kterému jeho dosavadní úspěchy v boji notně zvedly sebevědomí. Ten největší měl ale teprve přijít.

Družina totiž dorazila do místnosti, ve které stála kamenná socha jakési rohaté okřídlené nestvůry. Ta vypadala nejprve vcelku neživě, ale ve chvíli, kdy barbar Dorghal zvolal: “Modrá pěst velikosti drahého kamene”, a zvedl ruku držící darhokam, pohnula se a zaútočila na něj. Barbar se snažil bránit svým bastardem, ale nezdálo se, že by gorgoně, neboť to byla tato obávaná nestvůra, mnoho ublížil. Naštěstí se po jeho boku objevil Dwany, ale sám se po chvíli octl osamocen, jen s podporou kouzelníka Thendera, který zmátl gorgonu svými obrazy. Přesto Dwany nestvůru po krutém boji zdolal a sklidil zasloužený obdiv ostatních.

Jelikož dobrodruzi utrpěli četné pohmožděniny na těle i na duchu, uložili se tu k posilujícímu spánku. Když si všichni řádně odpočinuli, sešli se k bojové poradě. “Já bych to tady ještě prošel a podíval se po nějakym tom východu”, navrhl Thender, který rozhodně nehodlal předat kámen skřepaslíkovi. “A při tý příležitosti bysme to tady mohli vyrubat”, souhlasil nadšeně Dorghal. Všichni byli pro, a tak došlo ještě k několika šarvátkám, z nichž zvláště nepříjemná byla bitva s orloji chorloji, při níž se dobrodruzi v jednu chvíli vrhali odvážně do boje, aby se vzápětí váleli po zemi v křečích. Jak však vyplývá z toho, že tyto řádky byly napsány, boj dopadl pro družinu dobře. Pak však došlo k další nešťastné události. Družina byla napadena skupinou vampýrů, jejichž ostrým zubům podlehl elf Leggon.

Družina se stále marně pokoušela najít východ a nakonec se rozhodla upnout svou naději k proudící řece, která vytékala ze skály, kousek protékala podzemím a nakonec zase mizela ve skále. Prozkoumat tuto únikovou cestu se vydal barbar Dorghal, jenž o sobě tvrdil, že je zdatný plavec. Odložil věci, svlékl si svou zbroj a po té, co byl přivázán na lano, se pouze s mečem vrhl do proudu. V mžiku byl stržen a bezmocně se zmítal v rychlé řece, když tu tlak povolil a on viděl, že je na vrcholku asi pětimetrového vodopádu. Tam ucítil škubnutí a zůstal viset na docela napnutém laně.

Na druhé straně zatím hrdinové napjatě pozorovali napínající se lano a měli co dělat, aby ho ve chvíli, kdy se barbar zasekl nad vodopádem, udrželi. Pak začal tlak povolovat a nakonec vylezl zcela mokrý Dorghal. “Pff, pff”, začal barbar vyprskávat vodu, ale pak se uklidnil a pokračoval, “Je to dobrý, je tam vodopád, a pak už je řeka klidná a vedle je dokonce nějaká chodba”. Někteří dobrodruzi zajásali, někteří, kteří neuměli plavat, méně, ale přesto bylo rozhodnuto pokusit se o únik vodopádem. Ukázalo se, že cesta nebyla tak hrozná, jak se zprvu zdálo, a tak se nakonec všichni šťastně octli na druhé straně, přestože někteří značně přitopeni.

Na břehu hrdinové ještě hodnou chvíli odpočívali, než se i poslední z nich vzpamatoval z nebezpečné cesty řekou. Pak se teprve vydali na další cestu temnou chodbou, k velké nelibosti zde bydlících netopýrů. Chodba byla velmi dlouhá, ale nakonec se objevil záblesk světla, který se zakrátko ukázal být východem. Když však dobrodruzi vyšli ven, nevěřili vlastním očím. Před jeskyní stálo vojsko trpaslíků, jejichž velitel právě jednal se skřepaslíkem, obklopeným svými kostlivci a zombiemi. Na druhé straně louky u lesa stála armáda skřetů a za nimi bylo šest jezdců na koních.

Když velitel trpaslíků uviděl dobrodruhy, přišel k nim a chvíli rozmlouval s Thenderem, načež mu dal malý balíček. Pak Thender přišel k ostatním a promluvil: “Ti jezdci chtějí získat tytéž dokumenty, co my, ale mají v úmyslu zničit je. Ten muž, co je měl předtím, zemřel v podzemí, a tak se dostaly k trpaslíkům. Kvůli nim ale přitáhli skřeti, proto byli trpaslíci nuceni spojit se se skřepaslíkem a svést bitvu. My máme za úkol dostat se i s dokumenty do bezpečí a odevzdat je královně”.

Pak se, po udělení nezbytných rozkazů, seřadili trpaslíci i nemrtví do šiků, druzi mezi ně, a vyrazili proti nepříteli. Bitva byla tvrdá. Obzváště nebezpečné byly šípy jezdců, ale i skřetí šavle byly ten den dobře nabroušené, takže nakonec byli trpaslíci nuceni stáhnout se. V jejich řadách zůstala pouhá třetina mužů a nemrtvých zůstalo slovy pět. Značně však prořídlo i vojsko skřetů a mrtvý byl i jeden z mužů, zasažen trpasličím lučištníkem.

Zhruba po hodině byl dán příkaz k druhému útoku. Druhům se tentokrát naskytla příležitost proniknout do hvozdu, kde by bylo možno najít úkryt, ale Thender byl bohužel těžce zraněn skřetí šavlí do břicha, a tak nezbylo, než se stáhnout zpět.

Po chvíli dohadování na obou stranách se jeden z nepřátelských jezdců rozjel a předjel před trpaslíky na doslech. “Vydejte nám dokumenty a nic se vám nestane”, zvolal a čekal na odpověď. Ta přišla v zápětí, když Dwany a Dorghal vypili oba najednou dva magické lektvary, čímž zvýšili svoji aktuální rychlost, a rozběhli se na jezdce. Ten obrátil koně a snažil se dojet ke svým druhům, ale dva hrdinové byli v tuto chvíli rychlejší, doběhli ujíždějícího jezdce a z koně ho srazili. I on však uměl s mečem zacházet, a tak, než mu válečníci stačili zasadit smrtelný úder, zasekl ho Dwanymu hluboko do boku.

Pro trpaslíky a ostatní dobrodruhy (včetně jednoho zbylého kostlivce) byla tato akce dvou hrdinů signálem k útoku a znovu se vrhli na skřety. Thenderovi a ostatním se nyní podařilo probít se do lesa a byli pronásledováni posledními dvěma muži; s ostatními si poradili trpaslíci. Zakrátko je následoval i Dwany, jenž si zatím ošetřil ránu na boku.

Na družinu narazil ve chvíli, kdy se sešla nad mrtvolou prvního z mužů, probodanou šípy. Kukulína právě zálibně hladila svoji kuši. Náhle se však mezi stromy objevil druhý jezdec, což byl pro zraněné dobrodruhy signál k začátku panikaření. Naštěstí se Thender začal mocně soustředit a poslal proti jezdci celou svou zbylou sílu, čímž ho srazil z koně. To ostatním dodalo odvahy a vrhli se do křoví, kde tušili zraněného, chtějíce ho dorazit. Ten se však odhodlal k zoufalému činu a ve chvíli, kdy k němu dobrodruzi doběhli, odpálil bombu. Tlaková vlna doslova odhodila Kukulínu s Hortenzií a těžce zranila Dorghala. Ten se spolu s Dwanym, kterému se podařilo ukrýt se při výbuchu za stromem, vrhl na člověka a oba mu současně vrazili meč do prsou, čímž ho definitivně dorazili. Pak probraly z bezvědomí obě dobrodružky, a jelikož nyní už bylo v okolí bezpečno, uložili se všichni k osvěžujícímu spánku.

Po důkladném odpočinku se vydali do královského města Kherbell, za královnou Aedllen. Dále šlo všechno jako po másle, předali královně dokumenty, obdrželi královskou odměnu a šli to královsky oslavit. Dwany doufal, že s těmito lidmi zažije ještě leccos zajímavého.