Sny drakobijců
XVI. Vysvětlení Riena Gwardita
Rien Gwardit


Po přečtení zápisu rozhovoru s mojí osobou v minulé Lyškánoře mi bylo jasné, že bych měl některé věci vysvětlit. Mohlo by totiž vzniknout podezření, že jsem si většinu vymyslel a že nevím, o čem mluvím, což samozřejmě není pravda.

Narodil jsem se a vyrůstal ve městě jménem Trindindol, což by se dalo do obecné řeči přeložit jako Slavičí háj. Město samotné leží blízko Friuvannen (Stínových hor) na břehu jezera Máwe di Trindin (Jezero slavičího zpěvu), a je to opravdu nádherné místo. Škoda, že ho nikdy neuvidí nikdo z Nurnských, nenáležící k elfí rase, jistě by se přestali posmívat jeho, pro lidi hůře vyslovitelnému názvu.

Trindindol je centrum okolního kraje. Sídlí zde také poslední z věčných, kteří za pomoci Rady spravují město a okolí.

Můj otec je členem Rady, zastávající místo jednoho ze tří hlavních soudců, a rod Gwardit již existuje přes deset generací, což dává mojí rodině určité společenské výsady. Také proto jsem o sobě řekl, že jsem šlechtic. Myslím, že ve společnosti svých lidí zastávám právě takové místo, které se v obecné řeči nazývá právě takto.

Se svým otcem nemám právě nejlepší vztah. Viní mě zřejmě ze smrti mé matky, která zemřela, když jsem se narodil. Asi mi to dodnes neodpustil.

U mě a mojí sestry Frivaé (krom ní mám ještě dva bratry, Mortilia a třetího z dětí Glairena), Chlié (hledači) zjistili nadání pro magii, a bylo nám umožněno svůj dar rozvíjet. Trochu odbočím. V Trindindolu existuje vyučování magii už přes 700 let, a za tu dobu se zde výuka i provozování rozdělila na několik druhů a specializací. Vyučuje se zde ilusorní, psychická i praktická (kam spadá také ohnivá) magie. Lze se zde také lecčemus naučit v léčitelství a theurgii. Je toho opravdu hodně, co se učí na trindindolských školách.

Já jsem si vybral magii ohnivou. Měl jsem pocit, že při vyvolání musí kouzelník kouzlo cítit, cítit jeho sílu, žár a vidět jeho účinek. To u plamenného čarování opravdu je. Oh, magie, magie, daly by se o ní napsat stohy pergamenu a nikdy by to nestačilo. Je to má síla, je to můj život.

V předešlých slovech je také napsáno několik důvodů, proč jsem odešel ze svého rodného města. Chtěl jsem magii provozovat v praxi a ne stále sedět v malé místnůstce a donekonečna se učit a opakovat magická slova. Vidět nové kraje, poznat nové lidi. Zatím se mi, myslím, daří. Není zakázané Trindindol opustit, je pouze nutné dodržovat určitá pravidla. Jedno z nich je, že ten, kdo odejde, nemluví o tom, kde jeho domov leží. Proto nikomu, kdo není z elfí rasy, neprozradím, kde se má země nachází, ani jaké státy leží za Iriu Váhes (Velkým hvozdem).

Pro ty, kteří by chtěli pátrat v Nurnské knihovně (mimochodem už jsem viděl ve svém životě spoustu knihoven, ale ta v Nurnu je vybavena jako málokterá z nich), ušetřím práci a napíšu zde jediné, co jsem o něm našel.

Euferial, Trindindol, Váles Dimoriel – elfí města, o nichž se ví, že byla spojena. Při velkých rasových bouřích, kdy byl Euferial zničen a vypálen do základů, byli z Trindindolu vyhnáni všichni lidé a město s okolím bylo za pomoci vysoké magie odděleno od ostatního světa neprostupným hvozdem. Dnes již není známo, kde tato města ležela, neboť od této události uběhlo již více než sto padesát let.

Maxilia Gortru - Velká města Starého světa, sepsáno r. 883

Co říci závěrem? Nyní žiji spokojeným životem. Sám rozhoduji o tom, co budu dělat, kdy se budu věnovat studiu, kdy ne. Jediné, co mi chybí, je můj vlastní dům, ale na něj přijde řada v nejbližší době. Všechny vás zvu na víno, až bude postaven.