Povídky radostné i strastné

Chvíle zahálky aneb Rostu

Po návratu z dovolené mne čekala příjemná, i když nákladná záležitost: u mistra Anfilla na nurnské První univerzitě spojených sil ohně, vody a větru, založeno 1011, jak zní celý název, jsem se zapsal jako čekatel na vyškolení do stavu čarodějného. Definitivně jsem se tak rozhodl opustit dráhu, po níž kráčí Erlanth Linfalas, dráhu, pro níž, jak řekl mistr Anfill, "stejnak nemám vlohy". Mimochodem, tento ústav, který je jedním z (tuším) čtyř zařízení této specializace v Nurnu, mohu směle doporučit. Nejen že tu vládne velmi přátelská, takřka rodinná atmosféra, ale velmi liberální orientace vedoucího ústavu, mága Saffa, má za následek, že zde bylo jednak před lety zrušeno na jiných školách povinné čtení myšlenek před vstupem do kursu, a jednak se zde neptají, jakým druhem magie se frekventant hodlá zabývat. A tak, zatímco Nurnští vyrazili hledat jakousi zemi, já jsem se učil nová kouzla a pochvaloval si, jak to u závěrečných zkoušek všem natřu. Začátkem roku 1033 jsem byl připraven vyrazit za liscannorská humna.

Příběh ten
kdekoho hněte,
dnešní den
jej vyslechněte

Jak den za dnem
jeli zemí
s Nestorem
a s Vepři třemi

Těch dvou osud
jeden drží,
hněv svůj dosud
těžko zdrží

Temné plány
v hlavě víří,
jako vrány,
netopýři

Vztek snad pouhý
neměl snad,
jeho touhy
chtěl bych znát

Ctění právu
už je jisté,
nemá hlavu
na svém místě