Povídky radostné i strastné
Chvíle zahálky aneb Rostu
Po návratu z dovolené mne čekala příjemná, i když nákladná záležitost: u mistra Anfilla na
nurnské První univerzitě spojených sil ohně, vody a větru, založeno 1011, jak zní celý název, jsem
se zapsal jako čekatel na vyškolení do stavu čarodějného. Definitivně jsem se tak rozhodl opustit
dráhu, po níž kráčí Erlanth Linfalas, dráhu, pro níž, jak řekl mistr Anfill, "stejnak nemám vlohy".
Mimochodem, tento ústav, který je jedním z (tuším) čtyř zařízení této specializace v Nurnu, mohu
směle doporučit. Nejen že tu vládne velmi přátelská, takřka rodinná atmosféra, ale velmi liberální
orientace vedoucího ústavu, mága Saffa, má za následek, že zde bylo jednak před lety zrušeno na
jiných školách povinné čtení myšlenek před vstupem do kursu, a jednak se zde neptají, jakým
druhem magie se frekventant hodlá zabývat. A tak, zatímco Nurnští vyrazili hledat jakousi zemi,
já jsem se učil nová kouzla a pochvaloval si, jak to u závěrečných zkoušek všem natřu. Začátkem
roku 1033 jsem byl připraven vyrazit za liscannorská humna.
Příběh
ten
kdekoho hněte,
dnešní den
jej vyslechněte
Jak den za
dnem
jeli zemí
s Nestorem
a s Vepři třemi
Těch dvou osud
jeden
drží,
hněv svůj dosud
těžko zdrží
Temné plány
v hlavě víří,
jako
vrány,
netopýři
Vztek snad pouhý
neměl snad,
jeho touhy
chtěl
bych znát
Ctění právu
už je jisté,
nemá hlavu
na svém
místě