Povídky radostné i strastné
První ovoce aneb Vůdce je taky jen člověk (elf)
Za jednu z nejmocnějších postav ve svém okolí jsem vždy, i přes jeho nedostatky,
považoval druida Sarima. Bylo proto pro mne velkým překvapením, když se namísto něho v
Liscannoru objevil Grim a prohlásil, že vzhledem k tomu, že je tatík zaneprázdněn, vyráží s námi
on. Zcela jsem nechápal důvody, proč s námi nešel starý druid, ale později mi Rolld některé
okolnosti vysvětlil. Ve chvíli, kdy jsme vyrazili, jsem byl nadšen Grimovým mladickým zápalem
a umínil jsem si, že toho hocha uchráním před všemi nebezpečenstvími. Opravdu jsem za toho
klučinu cítil velkou zodpovědnost a byl jsem rád, že jsem ho přivedl ve zdraví zpět
domů.
Prvním ovocem mých diplomatických aktivit ve družině bylo mé zvolení na
post vůdce při hledání korunovačních klenotů mondragonských. Zároveň jsem však nesměl usnout
na vavřínech a byl jsem si vědom, že jako vůdce jsem mnohem zranitelnější, všem na očích. Není
lehké se zavděčit všem a člověk musí mít cit pro udržování dobré nálady družiny, potažmo
zvyšování své oblíbenosti. Jak je snadné nadělat si skryté nepřátele ukvapeným
rozhodnutím!