Povídky radostné i strastné
O špíně za nehty aneb Co chutná jako písek v zubech
Byl jsem opravdu rád, když jsme se z jižních pouští ocitli zpátky doma v Liscannoru.
Dvojnásob mne těšilo, že se k mému návrhu na návrat domů připojili i někteří další, zvláště pak
Erlanth. Ne že by mne bohatství té země nelákalo, ale draky nemám rád. I když je můj rod má v
erbu. Záporný vztah k manuální práci (tak charakteristický pro všechny kouzelníky) mi velel vždy
trochu opovrhovat válečníky a jim podobnými. Také jsem vždy chodil po cestách nejmenšího
odporu, a tak jsem měl radost, že rozhodnutí stálo na stejné straně, kde já, aniž bych tím proti sobě
kohokoli popudil. Dosici úspěchu za cenu toho, že bych se stal neoblíbeným, by chutnalo jako ten
písek, který jsme na jihu okusili.