Povídky radostné i strastné

Zlaté rybky v třešňovici

Toho rána byl Aedd jako po ráně palicí. Vlastně už ani nebylo ráno, poledne dávno minulo, ale on teprve vstal a nic o tom nevěděl, takže předpokládal, že je ráno. Včera to poněkud přehnal s pitím třešňovky, která je tady ve Zlatorybicích vyhlášená. Zásluhu na tom má i zlatá rybka, která plave v každé lahvi. Aedd měl k této netradiční příchuti zpočátku nedůvěru, ale pak jí plně propadl a nakonec byl rád, že ho kdosi odnesl do postele.

Aedd se tedy vydal dolů do sálu, a přestože se mu žaludek podezřele točil, usoudil, že bude dobré pojíst něco teplého. Jaké však bylo jeho překvapení, když došel dolů a spatřil podlahu nálevny celou od krve a sem tam se válela nějaká ta mrtvola. Porozhlédl se tedy po sále, až za pultem objevil vystrašeného hobita, křečovitě svírajícího svou kuši. Aeddova bolavá hlava nedokázala pochopit skutečnost, že už není v příjemné vesničce na pobřeží, ale na místě několikanásobné vraždy, a tak ji mladý zloděj zkusil uklidnit sklenicí třešňovice.

"Vodů", ozval se křik zvenku, pročež si dal Aedd ještě jednu sklenku. "Co se děje?", obrátil se na hobita. "Přepadli nás piráti", odvětil ten a rovněž se napil kořalky, po čemž se trochu uklidnil. Náhle do místnosti vběhla ozbrojená žena a za ní dva lidé, nesa zkrvavené tělo třetího. "Položte ho sem", přikázala žena a Aedd vypráznil třetí sklenici. Jeden z mužů začal raněného prohlížet a teď teprve si Aedd všiml, že je to půlelf. "Bude v pořádku", prohlásil půlelf nakonec a utřel si obličej, který byl pokryt krví ze šrámu na čele.

Do místnosti vstoupil hostinský. "Už se to podařilo uhasit", vzdychl a sedl si na lavici. "Děkuji vám, ctění pánové... a dámo. Bez vás by sme tu už asi nebyli". "Mmhmm", zabručel půlelf, kterému právě žena zavazovala hlavu. "Ááááh", ozval se najednou na zemi ležící muž, jenž se právě probral z bezvědomí. "Klid, už je po všem", uklidnil ho poslední muž, "Všichni sou pryč". Zraněný si oddychl a opatrně si začal prohlížet rány. Pak počal mumlat jakási zaříkávadla a jeho stav se viditelně zlepšoval.

"Co se tady vlastně stalo?", zeptal se znovu Aedd a odložil práznou lahev. "No co by se mělo stát?", obrátila se na něj žena, "Jenom nás přepadli piráti, pobili několik lidí a zapálili pár stavení, jinak vůbec nic. A kdo vlastně si?", optala se, měříc si Aedda podezřívavým pohledem. "To je jeden z mých hostů. Myslím, že včera poněkud přebral, abych tak řekl, jestli se, pane, neurazíte. Víte, naše víska byla napadena wenarenskými piráty. Jen tady těm hrdinům můžeme děkovat, že nevypálili celou vesnici". "Jsem Aedd z Ruindoru a je mi líto, že jsem nemohl být nápomocen, ale okolnosti mi jaksi zabránily... No, nemohl bych pomoci aspoň teď?". "Vyznáš se v léčení?". "Ne". "Tak asi ne".

Venku se ozval dupot koní. Bylo slyšet několik rázných příkazů a nakonec koně zastavili před hospodou, načež vešli tři vojáci a za nimi velmi bohatě ustrojený muž. "Uctivá poklona, pane", hluboce se uklonil hostinský. "Co se to tady, u všech bohů, stalo?", otázal se příchozí s přísným výrazem ve tváři. Hostinský mu stručně vylíčil, kterak piráti zaútočili na nepřipravené vesničany, ale několik statečných dobrodruhů, kteří vesnicí náhodou projížděli, se jim postavilo a podařilo se jim piráty zahnat na útěk. Bohužel se však nedalo zabránit vydrancování několika stavení a vraždám piráty chycených vesničanů. Muž pozorně poslouchal, a když hostinský skončil, obrátil se k okolostojícím, sedícím a ležícím dobrodruhům. "Jsem královský výběrčí daní. Jménem krále vám děkuji za záchranu této vsi. Díky vám neskončila tak, jako některé jiné. Víte, nájezdy pirátských hord v poslední době působí na našem pobřeží nenahraditelné škody na lidech i materiálu". "A proč s tím král něco neudělá?", ozvala se žena, vyznačující se velmi ostrým jazykem. "Ti piráti vyplouvají z wenarenského pobřeží, pravděpodobně se souhlasem, či dokonce příkazem jejich krále. Naše vztahy s Wenarenem jsou napjaté a naši vojáci nemohou být všude. Odvetná akce by zase mohla vést k otevřené válce". "A co takhle menší výprava několika dobrodruhů, které nikdo nezná, a kteří se zase rychle ztratí?", ozval se Aedd, který dostal nápad, "Samozřejmě o tom, kdo těmto dobrodruhům zaplatil, by se nevědělo". "Myslíte, že by král byl ochoten zaplatit nějakým neznámým lidem, když má vlastní armádu?", zamyslel se výběrčí. "Jak jste před chvílí ráčil podotknout, vojáci se k této akci využít nedají, a co se týče peněz, vyberete v této vsi nyní daně?". "Samozřejmě, že ne. To by bylo absurdní. Čím by asi zaplatili?". "A když budou nájezdy pokračovat, nebudete mít za chvíli kde je vybírat. Proto král zaplatí několika dobrodruhům. Sám tím mnohem víc vydělá", zakončil svou řeč Aedd. "Dobrá", prohlásil nakonec královský výběrčí, "Pojedete se mnou ke králi. Ať rozhodne".

Všichni dobrodruzi, vyznamenavší se v obraně Zlatorybic spolu s Aeddem, se vydali v doprovodu výběrčího daní do královského sídla, vzdáleného necelý den jízdy na koních, které si dobrodruzi vypůjčili, jelikož několik vojáků zůstalo ve vsi jako pomoc a případná ochrana. Cestou se Aedd seznámil s ostatními, pannou Seillyn, půlelfem Snagrothem, stále ještě otřeseným hraničářem Yalledem z Erinu, jenž při obraně vsi málem položil život, potulným alchymistou Bregylem Númenem a hobitem Atirem z Arteinu. Všichni se shodli na tom, že piráti zaslouží řádnou odplatu.

Slyšení u krále netrvalo dlouho, neboť monarcha byl odpočátku srozuměn s plánem a slíbil dobrodruhům plnou podporu a deset tisíc zlatých jako odměnu za zlikvidování pirátské bandy ohrožující jeho království. Druzi tedy neváhali dlouho a vypravili se s doprovodem několika vojáků do tajného přístavu, kde jim byla půjčena loď.

Družina se rozhodla zvolit velitele celé operace a tím se stal Aedd, který si již mezi ostatními získal značný respekt. Ten si nejprve vyžádal mapu oblasti a důkladně ji prostudoval. Zjistil, že pobřeží jižního Wenarenu je docela neobývané. Břeh je skalnatý a je v něm spousta úzkých zátočin a zálivů. Navíc se prakticky z moře zvedají vysoké hory, pokryté neprostupnými hvozdy. Pobřeží o délce zhruba dvaceti mil je tedy jako stvořené pro sídlo pirátské tlupy. Aedd rozhodl, že se dobrodruzi nejprve poplaví podél pobřeží a pokusí se zahlédnout nějaké známky osídlení z moře. Plavba na sever trvala až do večera bez nějakého zvláštního výsledku. "Zkusíme to ještě jednou zpátky", rozhodl Aedd, "Třeba ve tmě zahlédneme záři ohňů".

"Krumsec mazec, tisíc láter a tucet zlámaných hnátů, aby to hrom spral. Vod tý vody sem celej mokrej, v puse mám slano a kvůli houpání sem se skoro nevyspal", vylezl ráno z kajuty Yalled a snažil se protáhnout si ztuhlé údy. "Ty si stěžuj. Já sem nespal vůbec a teď nejmíň tejden nebudu jíst", ozval se Bregyl, který seděl na kraji člunu, majíc ve tváři poněkud divnou barvu. "Viděl v noci někdo něco zajímavého?", optal se Aedd. "Kromě toho, že mě málem smetla vlna se nic nestalo", odpověděl Atir. "Já sem mokrá jako vrabec a ke všemu mi zvlhla tětiva na luku", ozvala se Seillyn. "A ryby neberou", prohlásil doposud mlčící Snagroth, sedíc na zádi s prutem a žvýkaje slámku (kde, u všech kopromlasků, vzal na moři slámku???). "Hele, támhle je ústí tý hraniční řeky, tak tam zakotvíme a pudem pěšky, snad budeme mít víc štěstí", ukázal Aedd a druzi šťastně zamířili ke kotvišti.

Po přistání byla vyhlášena nezbytná pauza, aby mohli všichni uklidnit neposlušný žaludek, načež družina vyrazila podél pobřeží k severu. Cesta byla obtížná, neboť mořský břeh byl skalnatý a na skály navazoval hustý hvozd, jímž nevedly žádné stezky. Pozdě odpoledne se před dobrodruhy objevila malá zátoka. Příroda tu vytvořila ideální úkryt, neboť kol byly vysoké útesy, spadající rovnou do moře, a do zálivu vedla jediná cesta úzkou úžinou. Ta byla navíc uzavřena jakousi branou, takže v zátoce nebyl příliv ani odliv a moře zůstávalo stále klidné. Z pevniny byl záliv obklopen hustým lesem, jímž vedl pouze úzký průsek. Právě v něm spatřili dobrodruzi několik lidí, kterak nosí balíky zásob na dvě zakotvené lodi. Mezi nimi se vyjímala vysoká postava muže, jehož tvář byla zakryta hrozivou maskou a který byl bezpochyby velitelem pirátů.

"Zdá se, že se chystají někam odjet", podotkl Yalled. "Hm. Tak v tom jim zabráníme", prohlásil rozhodně Aedd. "Podívejte", ukázal směrem na útes na okraji úžiny Bregyl, "Je tam nějaká bouda". Skutečně, mezi balvany byla postavena dřevěná bouda na místě, ze kterého bylo dobře vidět na moře. "Měli bysme se tam jít podívat, abysme neměli někoho v zádech". "Dobře, to si vemu na starost", odvětil Aedd a opatrně se začal plížit mezi balvany. Ukázalo se, že v boudě nikdo není, zato tam byl jakýsi rumpál, který patrně sloužil k otvírání brány. Aedd si ještě všiml, že na protějším útesu je také takový, zřejmě ke stejnému účelu.

Když se vrátil k ostatním a řekl jim, co objevil, začali po stezce k útesům stoupat dva muži, každý po jednom břehu zátoky. Jeden z nich kráčel po stezce, která vedla přímo ke stanovišti dobrodruhů. Ti rozhodli skrýt se v lese a nechat kolemjdoucího projít, aby zjistili, kamže má namířeno. Když muži došli až na okraj útesu, do míst, kde byly umístěny rumpály, mohli druzi ze svého stanoviště sledovat, jak se brána zvedá a dovnitř začíná proudit voda. Oba muži se pak stejnou cestou vydali nazpět. Ten, který kráčel kolem družiny však dolů už nedorazil. Po zásahu několika šípy se bez hlesu svalil na zem. Dole si toho nikdo nevšiml, neboť dobrodruzi si vybrali pro přepad místo, kdy se stezka trochu vzdálila od kraje útesu a tudíž tam nebylo zespoda vidět.

"Tak", prohlásil Aedd, "teď vylezeme na útes a začneme střílet do těch dole. Zkusíme jich dostat co nejvíc, než se vzpamatujou. Pak se uvidí, ale pravděpodobně budem muset seběhnout dolu a bojovat mečma. Podle toho, co sme viděli, jich tam bude něco kolem patnácti. Má někdo lepší návrh?". Jelikož nikdo lepší návrh neměl, připravili si všichni své luky a kuše, na signál vyběhli na útes a začali piráty dole zasypávat šípy. Několik mužů padlo k zemi prostříleno šípy, ale pár se jich ukrylo za různými bednami a jinými překážkami, načež začali opětovat střelbu.

Aedd najednou zahlédl blížící se šíp. Rychle uhnul, ale ne dost rychle a ucítil prudkou bolest v rameni. Šíp naštěstí minul plíce, ale přesto se Aedd odplazil z bojiště.

"Dostal sem ho, bastarda", zaradoval se Bregyl. "Trefte už někdo toho chlapa s tou těžkou kuší", volal Yalled. "Já se furt snažim sejmout toho v masce", odvětil Atir. "Já taky. Kravgh (temn. řečí skřetů zatraceně - pozn.autor), zase vedle", doplnil Snagroth. "Prchají do lesa", vykřikla Seillyn.

Skutečně, zbylí piráti se stáhli do průseku v lese. Většina však ležela na břehu prošpikována šípy. Bylo znát, že druzi měli nespornou výhodu díky převýšení, jelikož mnoho pirátských šípů ani nedolétlo na vrchol útesu.

"Musíme rychle za nimi", volala Seillyn, "Nesmíme jim dát čas". Yalled se jako nejlepší léčitel v rychlosti postaral o Aeddovo zranění a pak se dobrodruzi pustili po stezce z útesu a dál za uprchnuvšími piráty. Po chvíli se před nimi vynořila paseka s několika sruby, před nimiž stáli zbylí piráti v obranném postavení, jen jejich velitele, který sem také prchl, nebylo nikde vidět. Druzi zasypali piráty sprškou šípů, načež se na ně vrhli s meči. Souboj netrval dlouho, poněvadž šípy dobrodruhů zanechaly na tělech pirátů mnohem větší zranění, než šípy pirátské na jejich, a zraněným obráncům tím pádem na přílišnou obranu nezbývaly síly.

Když byli všichni piráti pobiti, vydali se druzi prohledávat sruby ve snaze najít muže s maskou. Nakonec se podařilo najít masku spolu s mužovými zbraněmi, zbrojí a zkrvavenými zbytky šatů, samotného piráta však nikoliv. Družinoví alchymisté se shodli, že použil jeden druh lektvaru, po jehož vypití se člověk změní v oblak mlhy, a tak unikl.

Družiníci pak vydrancovali všechny sruby, pobrali co mohli a nalodili se na jednu pirátskou loď. Druhou zapálili, stejně jako sruby, načež odjeli, když ještě předtím zničili bránu v ústí zátoky.

Zpáteční cesta proběhla bez zvláštních příhod a stejně tak audience u krále. Dobrodruzi opustili palác s plnými kapsami a vydali se do Zlatorybic, kde úspěch výpravy náležitě oslavili spolu s obyvateli, radostnými ze skutečnosti, že je piráti již nebudou ohrožovat. Pak se rozešli a každý se vydal svou cestou.

Vypálit vesnici,
to zní trochu moc snadně,
litovat činů
nikoho nenapadne
Každý mezi všemi
strašlivou zbraní vládne,
ale jednoho dne
kosa na kámen padne