Povídky radostné i strastné
Pirátská balada
Vlny duní, moře bouří, loď se žene vpřed,
blesky sviští po obloze, kdo
dojede dnes
do přístavů malých, velkých, kdo skončí na skalách,
ten, kdo nebojí se
smrti, všechno zvládne snáz
Pro piráta moře je jeho život,
i hučení bouře
mu vždy přijde vhod,
když pluje vpřed,
nekouká zpět,
kde lodě hoří a na hladině
je krev
Tak jedou braši v další a další boj,
nikdo z nich nezná, co je mít v
srdci bol,
z lásky či smrti si nedělají nic,
jejich zlobu pozná, kdo nastaví jim
líc
Když je moře rozbouřené, pirát se veselí,
i když všichni jiní lidé nejdou
z postelí,
kdekomu špatně je,
i když nic nejed,
pirát se však na své zdraví řádně
napije
Na ostrově poklad do země zakopou,
nebo ho ukryjou hluboko pod
vodou,
nepřežije dlouho, kdo chtěl by jim ho vzít,
jedna rána šavlí a už má hlavu
pryč
Piráti jsou jako doma v každé hospodě,
v každé pravé námořnické,
kde žen je hodně,
všichni zpívají,
nebo i tancují,
nebo nohou dřevěnou do rytmu
dupají
Každý osud piráta se jednou naplní,
všichni by si přáli aspoň zemřít
na moři,
aby slunce svítilo na cestu dalekou,
zatímco jejich tělo bude tlíti pod
vodou
Piráti nevzpomínají mrtvé přátele,
na co smutit, dokud jsou tu, chtěj
žít vesele,
chtěj se radovat,
lodi přepadat,
dříve, než je přijde smrt naposled
zburcovat