Povídky radostné i strastné
Pirátská povídka
"Jestli to uděláš ještě jednou, tak tě prodám otrokářům", ječela paní Valerie Kallová na svého syna Coreye, když ho přistihla, jak píchá svého půlročního bratříčka Thandara seříznutým klacíkem do bříška. Malý Corey raději utekl pryč, schovat se, dříve než přijde domů jeho otec, z jehož opasku měl posvátnou hrůzu. Matka za ním ještě ode dveří volala, co všechno mu udělá, až se vrátí domů, ale to už Corey zmizel mezi domy. Tři následující dny pak strávil hrátkami s několika sirotky bez domova, jejichž otcové zahynuli v četných válkách, které mezi sebou drsní severští mužové vedli, a matky nebyly s to je samy uživit. Coreyův otec měl to štěstí, že ve válkách přišel pouze o oko, ale život si udržel a přes své zranění pracoval jako dělník v přístavu.

Četné války seveřanů se Coreyovi staly osudnými, neboť právě v této době se většina mužů schopných nosit zbraň nacházela v boji za rozšíření svého území o další ledem pokrytou pláň na úkor svých sousedů. O této situaci byl jistý člověk velmi dobře informován. Tento člověk zrovna stál na kapitánském můstku lodi, která právě pod rouškou mlhy vplouvala do přístavu.

"Černá plachta. V přístavu sou piráti", ozvalo se pojednou ulicemi. Byla to pravda, v přístavních uličkách se rozlehl bojový pokřik a drsní mořští vlci pobíjeli bránící se obyvatele. Především však zajímali. Živí lidé mají na jižních trzích s otroky větší cenu.

Malý Corey se tou dobou poflakoval poblíž a zvědavost mu nedala, aby se nepodíval, jak takoví piráti vypadají. Měl ovšem smůlu a při svém pozorování byl spatřen jedním z nájezdníků. Byl dost hrubě popaden za límec a odvlečen na loď. Nic mu nepomohlo mlácení pěstičkami do pirátova železného pancíře ani vzteklý jekot, který se mu dral z úst. Skončil s mnoha dalšími v podpalubí pirátské lodi.

Shodou okolností byla paní Valerie v době útoku zrovna na procházce s malým Thandarem. Podařilo se jí však ukrýt v alchymistickém krámku a Thandara pro jistotu strčila do jedné z truhel. Od té doby Thandar toužil být alchymistou a jeho sen se mu nakonec splnil, přestože vedl k jeho zkáze.

Vraťme se ovšem ke Coreyovi. Ten byl strčen do podpalubí spolu s další asi třicítkou zajatců a brzo na to se loď dala do pohybu. Piráti totiž nechtěli čekat, až se muži schopní obrany, kteří zbyli ve městě, zmobilizují a dojde ke krvavé bitvě s nejistým výsledkem, proto pouze pochytali několik lidí a opustili přístav. Corey řval na celé kolo a dožadoval se setkání s matkou. Ze strany pirátů se ovšam nesetkal s jakýmkoli ohlasem a pouze několik lidí sdílejících s ním stejný osud se ho pokoušelo utěšit slovy, že svou matku už stejně neuvidí, tak ať zavře klapačku nebo po ní ještě dostane.

Po třech dnech plavby se Corey skutečně jakž takž uklidnil a dokonce neodmítl jídlo, které vězňové dostávali. "Fuj. To je ale blivajz", odplivl si, když jídlo ochutnal, "Jak tohle může někdo uvařit?"

Slunce svítí, moře šumí, loď si razí cestu vpřed,
plavec je člověk svobodný, za domov má celý svět
Ničeho se nelekáme, mořský vlk ten zvládne vše,
bouře, uragán, hurikán, vše je jen trochu deště


Tak si zpíval malý chlapec jménem Nestor, opírajíce se o stožár lodi, jež unášela Coreye. Nestor byl na lodi kuchtíkem. Dnes měl šťastný den, bylo mu dovoleno přichystat samostatně jídlo. Sice jen pro otroky, ale stejně. Co když to otroci budou chválit tak, že se to dostane ke kapitánovi a ten mu pak dovolí, aby pro něj vařil samostatně. "To by bylo něco", myslel si Nestor a snil o tom, jak vymyslí nějaký nový recept a bude hrozně slavným kuchařem. Napadlo ho ovšem, že i jako slavný pirát by si nežil špatně. Téměř nic by nedělal a jen čas od času by přepadl nějakou tu loď. Nestor snil jěště chvíli o sladké budoucnosti, ale nakonec byl vrchním kuchařem pověřen zodpovědným úkolem umýt nádobí.

Corey se mezitím trápil hlady. Ty tři dny mu to nepřišlo, ale teď si uvědomil jaké strašné křeče mu svírají břicho. Asi neměl tu šlichtu tak zbrkle vyhazovat okýnkem do moře. Trápily ho však ještě černější myšlenky. Lidé, zavření tu s ním, říkali, že budou prodáni do otroctví. Ale Corey nechtěl být otrokem, nechtěl být něčí věcí. A nakonec se rozhodl, že uteče. Ano, on nebude otrokem, prchne a bude zase svobodný. S touto myšlenkou se cítil daleko lépe, neviděl svou budoucnost až tak zle a do konce plavby už neobtěžoval ostatní zajatce svým řevem (Jak si usmyslel, tak se i stalo. Za necelých dvacet let se Coreyovi podařilo uprchnout z otroctví a stát se znovu svobodným mužem - pozn. autora).

Pirát to je mocný brach,
nezná bázeň, nezná strach,
ten, kdo proti němu táh,
dávno leží na marách

Neuplyne jeden den,
aby nebyl spokojen,
přesto se však blíží ten,
kdy sám skončí pod mořem