Povídky radostné i strastné

Kouzelná sekera

Na údolí padá soumrak. Paprsky zapadajícího slunce ještě ozařují vrcholky černých hor, ale v údolí je už tma. Občas je slyšet zahoukání probouzející se sovy nebo se vzduchen mihne netopýr. Temnotou v údolí projíždějí tři vozy. V těchto místech to není zcela obvyklé, neboť od těch dob, co tu řádí skřeti, nejsou místní cesty příliš používané.

Každý vůz řídí jeden trpaslík zabalený v houních a zdá se, že občas některý podřimuje. Jejich náklad také není příliš častý. Pod každou ze tří plachet kupeckých vozů se tísní dvacet trpaslíků v plné zbroji.

Trpaslík Bramir sedí na voze a zálibně si prohlíží svou novou sekeru. Přemýšlí, co mohou znamenat runy na topůrku a uchvacuje ho podivná narudlá barva sekery, již pokládá za důkaz jejích magických schopností. Nemá ani ponětí, že runy jsou ve skutečnosti jen zářezy, které do sekyry vyřezal její předchozí vysoce produktivní majitel. Ke své zvláštní barvě pak sekera přišla, když spadla do kovářské výhně, zaseknutá do skřetí hlavy, a byla zkalena krví vlastníka hlavy, kterému tato už stejně byla k ničemu. Bramir ještě jednou kontroluje prstem ostří sekery a pak začíná přemýšlet o následující akci.

Cílem výpravy je zničení skřetů a obnovení provozu na kupecké stezce, která je mimochodem pro trpaslíky velice výhodná, neboť vede i jejich územím a zajišťuje tak časté návštěvy kupců. Ve skupině je několik zkušených válečníků, ale rovněž řada nováčků. Bramir sám se již účastnil několika výprav, na kterých získal značné zkušenosti, ale žádná z nich nebyla takového rozsahu. Vždyť třiašedesát trpaslíků tvoří už slušný bojový potenciál, přestože se počítá s odporem možná i několika stovek skřetů. Přesto Bramir nepochybuje o vítězství trpaslíků a už se těší, jak svou novou sekeru vyzkouší v boji.

Mezitím se venku docela setmělo a vozy se přiblížily na konec údolí, kde začíná les. Když poslední vůz zmizel mezi stromy, kde je tma ještě černější, než pod širým nebem, ozývá se z lesa nelidský jekot. Vzduchem sviští nekolik šípů a trpaslík na kozlíku prvního vozu se s chroptěním sesouvá k zemi. Dva další vozkové se však vyhýbají smrtícím šípům a sami vytahují kuše. Ze tmy se vynořuje mnoho párů červeně zářících očí a trpaslíci začínají rozeznávat skřetí siluety. Neváhají a střílejí první šípy, ale ty by mezi skřety příliš velkou paseku nenadělaly. Samy ne, ale s podporou šedesáti válečníků, kteří se vyhrnuli z vozů, znamenají pro skřety jednu z variant smrti. Boj netrvá dlouho, poněvadž skřeti nečekali velký odpor a bylo jich tu pouze třicet. Na straně trpaslíků nejsou žádné další ztráty, jen drobná zranění od několika málo skřetů, kteří se vzpamatovali z překvapení dříve, než se do nich zasekla masivní ostří trpasličích seker. Několika skřetům, kteří se nestačili přiblížit k vozům a tím pádem ani k sekerám trpaslíků, se však podařilo uniknout, proto oddíl neváhá a jímá se utečence sledovat. Přes značné šero to není tak obtížné, neboť trpaslíci jsou ze svých jeskyň zvyklí na větší tmu, ve které vidí jako kočky.

Bramir se v boji příliš neprosadil. Hned jak vyskočil z vozu, rozsekl jednomu skřetovi hlavu i s helmou a druhému zarazil sekeru do nekrytého hrudníku. Pak se ale všude rojili už jen samí trpaslíci a Bramir nenašel žádného dalšího skřeta, který by potřeboval ránu sekerou.

Trpaslíci pospíchají temným lesem, když ten znenadání končí a objevuje se asi stosáhová planina, zakončená skálou, na jejímž úpatí se rýsuje temný vstup do jeskyní. Trpaslíci se rozbíhají a maximálním tempem míří k jeskyni. Každý chce být první, každý si chce smočit sekeru ve skřetí krvi, ale skřetí hlídky už byly varovány, a tak trpaslíky vítá salva šípů a několik jich padá k zemi.

Trpaslík, běžící vedle Bramira, náhle vyjekl bolestí a upadl. Bramir si ještě všiml, že je raněn pouze do nohy, a tak vstává a, opíraje se o sekeru, belhá se k nepříteli. Poté Bramir odvrací zrak, a proto jeho pohledu uniká, že zpomalený trpaslík se stává snadným terčem skřetího lučišníka.

Mezitím první trpaslíci dorážejí k bráně, kterou hájí jen několik skřetů, neboť ještě neměli čas zformovat se k pořádné obraně. První trpaslík vbíhá do brány, ale vzápětí je sražen ranami několika šavlí a z jeho rozseknuté hrudi stéká krev na studenou skálu. Další trpaslíci však obranu rozprašují a těžkými botami zašlapují do skalních puklin zbytky skřetích těl.

Trpaslíci se rozbíhají do jeskyní. Většina běží hlavním tunelem, ale někteří zabočují do postranních chodeb. Bramir zahýbá doprava a utíká dlouhým svažujícím se tunelem. Za jednou zatáčkou málem vráží do trpaslíka, který v úzké chodbě porcuje přibíhající skřety. Když jsou ze skřetů jen krvavé fleky na zdech, vydává se trpaslík, ve kterém Bramir poznává bojovníka Túrina, dál bez ohledu na své zranění, a Bramir za ním.

Po chvíli se před oběma trpaslíky objevuje prostorný sál a Túrin do něj bez váhání vbíhá. Bramir ho následuje a vidí, jak se ztrácí v záplavě skřetích těl, kterých tu je nejméně padesát. Bramir reaguje pohotově a daří se mu zaujmout pozici zády ke zdi, takže ho skřeti nemohou obklopit ze všech stran jako Túrina. Bramir rozdává rány svou sekerou a několik skřetů se už válí v prachu u jeho nohou, ale stačí ještě pozorovat, jak z míst, kde se pravděpodobně nachází Túrin, odlétají kusy skřetích těl a výzbroje. Na chvíli se mu daří zahlédnout zuřivostí zkřivenou tvář bojovníkovu, ale ta hned zase mizí ve změti těl útočících skřetů. Skřeti si Bramira zatím příliš nevšímají, a tak je fyzicky ještě poměrně svěží, ale jeho sebevědomí dostává tvrdou ránu ve chvíli, kdy se ozývá vítězný pokřik skřetů a Bramir spatřuje Túrinovu roztříštěnou hlavu. Skřetů je v místnosti ještě kolem dvaceti a všichni se nyní snaží dostat k Bramirovi. První se skácel k zemi s rozpolcenou lebkou a hlava dalšího opsala půlkruh, než přistála v klubku útočících skřetů, ale třetí zasekává Bramirovi šavli hluboko do stehna, aby o ni vzápětí přišel i s rukou. Bramir inkasuje několik dalších zásahů, ale naštěstí se většina útoků odráží od jeho brnění. Bramirovi se daří nepřátelskou přesilu eliminovat a dobrých deset skřetů se už před ním válí v krvi, ale cítí, že už začíná umdlévat, když tu přichází nečekaná pomoc. Do místnosti se vřítil trpaslík, v němž Bramir poznává jednoho z nováčků, kteří jsou tu s výpravou. Neohroženě se vrhá na skřety, které jeho útok překvapuje natolik, že se na chíli přestávají orientovat, čehož Bramir okamžitě využívá. Jednomu skřetovi zaráží sekeru do břicha s takovou silou, že mu ani pancíř není nic platný, druhému pak vráží topůrko da žaludku, a když padá na kolena, přidává druhou ránu do zátylku. Skřeti začínají ječet, ale nejsou schopni soustředit se v obranné postavení a oba trpaslíci mezi ně vnášejí zkázu. Brzo je po boji a Bramir děkuje mladíkovi, jenž se představuje jako Druin. Pak se rozhlíží, jestli mezi skřety není ještě někdo živý, zběžně si ošetřuje utržená zranění a rozbíhá se namátkou vybranou chodbou ze sálu, Druin za ním.

Chodba, kterou běží oba trpaslíci, se začíná prudce svažovat a nepříjemně se otepluje. Náhle se ozývá šílený řev a proti Bramirovi vybíhá odporná skřetice, kterou však trpaslík okamžitě doslova půlí sekerou. Po chvíli se objevují další dva skřeti. Bramir se opět napřahuje a vší silou rube prvního, ale topůrko sekery nevydrželo a v místě, kde byl hlubší zářez (zřejmě za mimořádně vypaseného skřeta), prasklo. Bramir rozzuřen nad zničením sekery útočí na druhého skřeta pěstí a to takovou silou, že mu zaráží obličej do hlavy a skřet klesá bez hlesu mrtev. Pak si Bramir se zármutkem prohlíží svou sekeru, ale neváhá dlouho, popadá skřetí šavli a vyráží dále.

Vbíhá do velké jeskyně, ale podlaha náhle končí a asi dvacet sáhů pod sebou vidí klokotat vařicí lávu. Další cesta vede podél jeskyně, a tak se po ní neprodleně vydává. Vtom spatřuje, že na druhé straně jeskyně je podobná cesta a po ní běží několik skřetů s kušemi. Po chvíli se za nimi objevuje nějaký trpaslík, ale inkasuje zásah několika šípy a padá dolů. Bramira děsí pohled na trpaslíkovo tělo, mizící v lávě, a strašlivě řve. Tím však na sebe upozorňuje skřetí lučišníky a ti po něm hned začínají střílet. Bramir dostává nepříjemný zásah do ramene a vidí, že i Druin je zasažen, proto raději utíká dále, kde objevuje vstup do chodby.

Rozbíhá se chodbou, která začíná pozvolna stoupat, a brzo naráží na místnost, kde se právě pět skřetů sklání nad mrtvým trpaslíkem. Bramir se mezi ně zuřivě vrhá a hned jednomu zasekává šavli do krku. Vzápětí však dostává takovou ránu do helmy, že se až zapotácel a začínají se mu dělat mžitky před očima. Helma naštěstí úder vydržela, a tak se Bramir může ještě nepříliš jistou rukou ohnat po skřetovi, načež ten padá s rozseklou skrání. To už se do boje zapojuje i Druin a ohání se po jednom skřetovi. Ten se však vyhýbá jeho smrtícímu úderu a bodá trpaslíka do boku, přímo do mezery mezi pancíři. Druin vyjekl a ztratil orientaci, ale stačil se ještě vyhnout další ráně, a tak ho ostří šavle, mířící na hlavu, poznamenává pouze škrábancem na čele. To už mu přiskakuje na pomoc Bramir a usmrcuje skřeta ranou do zátylku. Mezitím se Druin jakž takž vzpamatovává a trefuje dalšího skřeta do stehna. Ten okamžitě padá k zemi, kde už pro trpaslíka není problém vyřídit ho. Poslední skřet chvíli odolává Bramirovým útokům, ale nakonec ho trpaslík zasahuje do boku, načež mu Druin dobře mířenou ranou přesekává páteř.

Je po boji, a tak Bramir ošetřuje Druinovi nepříjemně vyhlížející ránu na boku. Druin přesto nemůže jít moc rychle, a tak se oba pomalu ubírají chodbou výš, když tu náhle cítí závan čerstvého vzduchu. Po chvíli se cesta rozdvojuje a Bramir si vybírá cestu dále nahoru.

Vychází na jakýsi ochoz na skále a pod sebou vidí asi dvacet skřetů prchajících do lesa. Popadá jednu na zemi ležící kuš a snaží se po nich střílet. Žádného netrefuje a nakonec je rád, že si sám nevystřelil oko. Raději kuš odkládá a dochází k názoru, že střelba není to, v čem může vyniknout. S Druinem pak sešplhává ze skály a vydává se k hlavnímu vchodu. Tam se nakonec scházejí všichni zbylí trpaslíci a společně pak prohledávají vyčištěné podzemí. Nakonec pohřbívají své mrtvé a vrší mohylu na věčnou památku jejich hrdinství.

Na zpáteční cestu se vydalo čtyřiadvacet trpaslíků, ale smutek nad ztrátou druhů ve zbrani částečně kompenzovaly pytle zlata, vezoucí se na jejich místech.

Smutek se rozlehl
v srdcích našich,
několik přátel
odešlo nám

Padli v temnotě
smrtí hrdinnou,
vzpomínky na ně
budou tu dál

Zlo je zničeno,
tvrdá to cena,
nevinní nebudou
dál umírat

Pět tuctů a tři
přijeli k boji,
vrátily se však
jen tucty dva