Povídky radostné i strastné
Kouzelná sekera
Na údolí padá soumrak. Paprsky zapadajícího slunce ještě ozařují vrcholky černých hor,
ale v údolí je už tma. Občas je slyšet zahoukání probouzející se sovy nebo se vzduchen mihne
netopýr. Temnotou v údolí projíždějí tři vozy. V těchto místech to není zcela obvyklé, neboť od
těch dob, co tu řádí skřeti, nejsou místní cesty příliš používané.
Každý vůz řídí
jeden trpaslík zabalený v houních a zdá se, že občas některý podřimuje. Jejich náklad také není
příliš častý. Pod každou ze tří plachet kupeckých vozů se tísní dvacet trpaslíků v plné
zbroji.
Trpaslík Bramir sedí na voze a zálibně si prohlíží svou novou sekeru.
Přemýšlí, co mohou znamenat runy na topůrku a uchvacuje ho podivná narudlá barva sekery, již
pokládá za důkaz jejích magických schopností. Nemá ani ponětí, že runy jsou ve skutečnosti jen
zářezy, které do sekyry vyřezal její předchozí vysoce produktivní majitel. Ke své zvláštní barvě
pak sekera přišla, když spadla do kovářské výhně, zaseknutá do skřetí hlavy, a byla zkalena krví
vlastníka hlavy, kterému tato už stejně byla k ničemu. Bramir ještě jednou kontroluje prstem ostří
sekery a pak začíná přemýšlet o následující akci.
Cílem výpravy je zničení skřetů
a obnovení provozu na kupecké stezce, která je mimochodem pro trpaslíky velice výhodná, neboť
vede i jejich územím a zajišťuje tak časté návštěvy kupců. Ve skupině je několik zkušených
válečníků, ale rovněž řada nováčků. Bramir sám se již účastnil několika výprav, na kterých získal
značné zkušenosti, ale žádná z nich nebyla takového rozsahu. Vždyť třiašedesát trpaslíků tvoří už
slušný bojový potenciál, přestože se počítá s odporem možná i několika stovek skřetů. Přesto
Bramir nepochybuje o vítězství trpaslíků a už se těší, jak svou novou sekeru vyzkouší v
boji.
Mezitím se venku docela setmělo a vozy se přiblížily na konec údolí, kde
začíná les. Když poslední vůz zmizel mezi stromy, kde je tma ještě černější, než pod širým nebem,
ozývá se z lesa nelidský jekot. Vzduchem sviští nekolik šípů a trpaslík na kozlíku prvního vozu se
s chroptěním sesouvá k zemi. Dva další vozkové se však vyhýbají smrtícím šípům a sami vytahují
kuše. Ze tmy se vynořuje mnoho párů červeně zářících očí a trpaslíci začínají rozeznávat skřetí
siluety. Neváhají a střílejí první šípy, ale ty by mezi skřety příliš velkou paseku nenadělaly. Samy
ne, ale s podporou šedesáti válečníků, kteří se vyhrnuli z vozů, znamenají pro skřety jednu z
variant smrti. Boj netrvá dlouho, poněvadž skřeti nečekali velký odpor a bylo jich tu pouze třicet.
Na straně trpaslíků nejsou žádné další ztráty, jen drobná zranění od několika málo skřetů, kteří se
vzpamatovali z překvapení dříve, než se do nich zasekla masivní ostří trpasličích seker. Několika
skřetům, kteří se nestačili přiblížit k vozům a tím pádem ani k sekerám trpaslíků, se však podařilo
uniknout, proto oddíl neváhá a jímá se utečence sledovat. Přes značné šero to není tak obtížné,
neboť trpaslíci jsou ze svých jeskyň zvyklí na větší tmu, ve které vidí jako kočky.
Bramir se v boji příliš neprosadil. Hned jak vyskočil z vozu, rozsekl jednomu skřetovi hlavu
i s helmou a druhému zarazil sekeru do nekrytého hrudníku. Pak se ale všude rojili už jen samí
trpaslíci a Bramir nenašel žádného dalšího skřeta, který by potřeboval ránu sekerou.
Trpaslíci pospíchají temným lesem, když ten znenadání končí a objevuje se asi stosáhová
planina, zakončená skálou, na jejímž úpatí se rýsuje temný vstup do jeskyní. Trpaslíci se rozbíhají
a maximálním tempem míří k jeskyni. Každý chce být první, každý si chce smočit sekeru ve skřetí
krvi, ale skřetí hlídky už byly varovány, a tak trpaslíky vítá salva šípů a několik jich padá k zemi.
Trpaslík, běžící vedle Bramira, náhle vyjekl bolestí a upadl. Bramir si ještě všiml,
že je raněn pouze do nohy, a tak vstává a, opíraje se o sekeru, belhá se k nepříteli. Poté Bramir
odvrací zrak, a proto jeho pohledu uniká, že zpomalený trpaslík se stává snadným terčem skřetího
lučišníka.
Mezitím první trpaslíci dorážejí k bráně, kterou hájí jen několik
skřetů, neboť ještě neměli čas zformovat se k pořádné obraně. První trpaslík vbíhá do brány, ale
vzápětí je sražen ranami několika šavlí a z jeho rozseknuté hrudi stéká krev na studenou skálu.
Další trpaslíci však obranu rozprašují a těžkými botami zašlapují do skalních puklin zbytky skřetích
těl.
Trpaslíci se rozbíhají do jeskyní. Většina běží hlavním tunelem, ale někteří
zabočují do postranních chodeb. Bramir zahýbá doprava a utíká dlouhým svažujícím se tunelem.
Za jednou zatáčkou málem vráží do trpaslíka, který v úzké chodbě porcuje přibíhající skřety. Když
jsou ze skřetů jen krvavé fleky na zdech, vydává se trpaslík, ve kterém Bramir poznává bojovníka
Túrina, dál bez ohledu na své zranění, a Bramir za ním.
Po chvíli se před oběma
trpaslíky objevuje prostorný sál a Túrin do něj bez váhání vbíhá. Bramir ho následuje a vidí, jak
se ztrácí v záplavě skřetích těl, kterých tu je nejméně padesát. Bramir reaguje pohotově a daří se
mu zaujmout pozici zády ke zdi, takže ho skřeti nemohou obklopit ze všech stran jako Túrina.
Bramir rozdává rány svou sekerou a několik skřetů se už válí v prachu u jeho nohou, ale stačí ještě
pozorovat, jak z míst, kde se pravděpodobně nachází Túrin, odlétají kusy skřetích těl a výzbroje.
Na chvíli se mu daří zahlédnout zuřivostí zkřivenou tvář bojovníkovu, ale ta hned zase mizí ve
změti těl útočících skřetů. Skřeti si Bramira zatím příliš nevšímají, a tak je fyzicky ještě poměrně
svěží, ale jeho sebevědomí dostává tvrdou ránu ve chvíli, kdy se ozývá vítězný pokřik skřetů a
Bramir spatřuje Túrinovu roztříštěnou hlavu. Skřetů je v místnosti ještě kolem dvaceti a všichni
se nyní snaží dostat k Bramirovi. První se skácel k zemi s rozpolcenou lebkou a hlava dalšího
opsala půlkruh, než přistála v klubku útočících skřetů, ale třetí zasekává Bramirovi šavli hluboko
do stehna, aby o ni vzápětí přišel i s rukou. Bramir inkasuje několik dalších zásahů, ale naštěstí se
většina útoků odráží od jeho brnění. Bramirovi se daří nepřátelskou přesilu eliminovat a dobrých
deset skřetů se už před ním válí v krvi, ale cítí, že už začíná umdlévat, když tu přichází nečekaná
pomoc. Do místnosti se vřítil trpaslík, v němž Bramir poznává jednoho z nováčků, kteří jsou tu
s výpravou. Neohroženě se vrhá na skřety, které jeho útok překvapuje natolik, že se na chíli
přestávají orientovat, čehož Bramir okamžitě využívá. Jednomu skřetovi zaráží sekeru do břicha
s takovou silou, že mu ani pancíř není nic platný, druhému pak vráží topůrko da žaludku, a když
padá na kolena, přidává druhou ránu do zátylku. Skřeti začínají ječet, ale nejsou schopni soustředit
se v obranné postavení a oba trpaslíci mezi ně vnášejí zkázu. Brzo je po boji a Bramir děkuje
mladíkovi, jenž se představuje jako Druin. Pak se rozhlíží, jestli mezi skřety není ještě někdo živý,
zběžně si ošetřuje utržená zranění a rozbíhá se namátkou vybranou chodbou ze sálu, Druin za
ním.
Chodba, kterou běží oba trpaslíci, se začíná prudce svažovat a nepříjemně
se otepluje. Náhle se ozývá šílený řev a proti Bramirovi vybíhá odporná skřetice, kterou však
trpaslík okamžitě doslova půlí sekerou. Po chvíli se objevují další dva skřeti. Bramir se opět
napřahuje a vší silou rube prvního, ale topůrko sekery nevydrželo a v místě, kde byl hlubší zářez
(zřejmě za mimořádně vypaseného skřeta), prasklo. Bramir rozzuřen nad zničením sekery útočí
na druhého skřeta pěstí a to takovou silou, že mu zaráží obličej do hlavy a skřet klesá bez hlesu
mrtev. Pak si Bramir se zármutkem prohlíží svou sekeru, ale neváhá dlouho, popadá skřetí šavli
a vyráží dále.
Vbíhá do velké jeskyně, ale podlaha náhle končí a asi dvacet sáhů
pod sebou vidí klokotat vařicí lávu. Další cesta vede podél jeskyně, a tak se po ní neprodleně
vydává. Vtom spatřuje, že na druhé straně jeskyně je podobná cesta a po ní běží několik skřetů
s kušemi. Po chvíli se za nimi objevuje nějaký trpaslík, ale inkasuje zásah několika šípy a padá
dolů. Bramira děsí pohled na trpaslíkovo tělo, mizící v lávě, a strašlivě řve. Tím však na sebe
upozorňuje skřetí lučišníky a ti po něm hned začínají střílet. Bramir dostává nepříjemný zásah do
ramene a vidí, že i Druin je zasažen, proto raději utíká dále, kde objevuje vstup do
chodby.
Rozbíhá se chodbou, která začíná pozvolna stoupat, a brzo naráží na
místnost, kde se právě pět skřetů sklání nad mrtvým trpaslíkem. Bramir se mezi ně zuřivě vrhá a
hned jednomu zasekává šavli do krku. Vzápětí však dostává takovou ránu do helmy, že se až
zapotácel a začínají se mu dělat mžitky před očima. Helma naštěstí úder vydržela, a tak se Bramir
může ještě nepříliš jistou rukou ohnat po skřetovi, načež ten padá s rozseklou skrání. To už se do
boje zapojuje i Druin a ohání se po jednom skřetovi. Ten se však vyhýbá jeho smrtícímu úderu a
bodá trpaslíka do boku, přímo do mezery mezi pancíři. Druin vyjekl a ztratil orientaci, ale stačil
se ještě vyhnout další ráně, a tak ho ostří šavle, mířící na hlavu, poznamenává pouze škrábancem
na čele. To už mu přiskakuje na pomoc Bramir a usmrcuje skřeta ranou do zátylku. Mezitím se
Druin jakž takž vzpamatovává a trefuje dalšího skřeta do stehna. Ten okamžitě padá k zemi, kde
už pro trpaslíka není problém vyřídit ho. Poslední skřet chvíli odolává Bramirovým útokům, ale
nakonec ho trpaslík zasahuje do boku, načež mu Druin dobře mířenou ranou přesekává
páteř.
Je po boji, a tak Bramir ošetřuje Druinovi nepříjemně vyhlížející ránu na
boku. Druin přesto nemůže jít moc rychle, a tak se oba pomalu ubírají chodbou výš, když tu náhle
cítí závan čerstvého vzduchu. Po chvíli se cesta rozdvojuje a Bramir si vybírá cestu dále
nahoru.
Vychází na jakýsi ochoz na skále a pod sebou vidí asi dvacet skřetů
prchajících do lesa. Popadá jednu na zemi ležící kuš a snaží se po nich střílet. Žádného netrefuje
a nakonec je rád, že si sám nevystřelil oko. Raději kuš odkládá a dochází k názoru, že střelba není
to, v čem může vyniknout. S Druinem pak sešplhává ze skály a vydává se k hlavnímu vchodu. Tam
se nakonec scházejí všichni zbylí trpaslíci a společně pak prohledávají vyčištěné podzemí. Nakonec
pohřbívají své mrtvé a vrší mohylu na věčnou památku jejich hrdinství.
Na
zpáteční cestu se vydalo čtyřiadvacet trpaslíků, ale smutek nad ztrátou druhů ve zbrani částečně
kompenzovaly pytle zlata, vezoucí se na jejich místech.
Smutek se
rozlehl
v srdcích našich,
několik přátel
odešlo nám
Padli v
temnotě
smrtí hrdinnou,
vzpomínky na ně
budou tu dál
Zlo je
zničeno,
tvrdá to cena,
nevinní nebudou
dál umírat
Pět tuctů a
tři
přijeli k boji,
vrátily se však
jen tucty dva