Povídky radostné i strastné
Život v Liscannoru
V roce 1028 jsem se doslechl, že zemřel můj bratranec Arrawn a zanechal po sobě dům v obci Liscannor. Tak jsem se tam nastěhoval. Arrawn dům pěkně vybavil, takže jsem měl hned po svém příjezdu slušný komfort. To bylo v době, kdy ještě žil kroll Jacob, který často pořádal sympósia s přáteli a tím pádem se téměř každou noc nesl nočním Liscannorem zpěv opilců.

Za nějaký čas se liscannorští obyvatelé, kteří spolu tvořili družinu zvanou Nurnská, odebrali do Mallikornu na nějakou hrdinskou výpravu a nějaký čas byl ve vsi klid. Netrvalo však dlouho a družiníci se vrátili s vozem peněz, jehož zisk řádně zapili U hrocha. Tu noc se vůbec nedalo spát. Ráno však bylo ještě horší, probudilo mě hrozné vřeštění a nadávky. Když jsem se podíval na náves, uzřel jsem vrátivší se dobrodruhy, kterak zmateně běhají sem a tam a vysypávají své pytle plné zlata na holou zem. Když jsem se oblékl a vyšel ven, věnovali se všichni přebírání hromad zlaťáků, kterých bylo neméně pět set kop. Podařilo se mi z nich dostat pouze to, že byli okradeni. Více jsem se dozvěděl až večer, kdy byli všichni s počítáním hotovi. Ukázalo se totiž, že většina přivezených zlaťáků je falešných. Tu noc padla většina soudků kořalky, které měl hostinský Jeremiáš ve svém sklípku, a i hobitka Christla, jinak známá svou láskou k alkoholu, vypadala ten večer ve srovnání s ostatními jako ryzí abstinent. Druhý den k večeru, jen co všichni vstali, se okradení druzi vydali zpět do Mallikornu.

Jejich druhý návrat nebyl příliš veselý, zvláště pro elfa Linfalase, jenž přišel o ruku, a dlouho vládla v Liscannoru pochmurná nálada, kterou se marně pokoušel rozehnat hostinský Jeremiáš, jemuž obecným nechutenstvím unikaly peníze.

Všechno změnil až gorganský posel, který přivezl vzkaz od krále Gorandira, a dobrodruzi se opět vydali dobrodružit. Život se pak vrátil do normálních kolejí a dlouho se v Liscannoru a okolí nic nedělo.

Až jednoho dne jsem se probudil a zdálo se mi, že z okna ložnice je poněkud jiný výhled než normálně. A opravdu, na návsi stál strom, a nebyl to jen tak obyčejný strom, byl to huorn. Celá vesnice se seběhla a připravila se k obraně. Přesila zkušených dobrodruhů byla příliš velká, a tak se huorn na mnoho nezmohl a padl do prachu. Hlavní zásluhu na tom měly především kouzelnické blesky, kterými ho počastovali Llandaff, Erlanth, Herbert, Jeremiáš a moje maličkost.

Za nějaký čas družina podnikla výpravu do tajemné země Orridor. V této zemi zahynul kroll Jacob, bezesporu největší postava Nurnské družiny, kterého zahubila nesoudržnost druhů, poněvadž několik zrádců využilo jeho momentální indizpozici.

Nedlouho po návratu družiny ze ztracené země se v Liscannoru zastavila skupina vojáků, kteří vezli korunovační klenoty na sever do Mondragonu. Většina dobrodruhů se pak dlouho do noci dohadovala v hospodě, zda by nebylo dobré kolonu z povzdálí sledovat a v pravý čas vojáky pobít a klenoty si přivlastnit. Věci se však vyvinuly zcela jinak, neboť druhý den se přihnal zpět jediný voják, tvrdíc, že byli přepadeni nedaleko odtud. Ten večer se vesnice dokonale vylidnila, téměř všichni se vydali hledat poklad, ani ne tak pro nápravu spravedlnosti, jako ve vidině snadného zisku. Po několika dnech se skupina vrátila a, jak jsem později vyrozuměl, korunovační klenoty byly nalezeny, ale dost pochybuji, že se dostaly na místo svého určení do Mondragonu, spíš bych typoval na jednu z nurnských překupnických sítí.

Velice nervózní byl po návratu trpaslík Páin, jenž běhal s mečem po okolí a sháněl se po elfu Herbertovi, kterého nazýval nejrůznějšími hanlivými přívlastky. Elf byl naštěstí právě na nějakém výcvikovém kouzelnickém kursu, a tak unikl jisté smrti v trpaslíkových rukách. Rozjitřené vášně už pominuly, ale přesto se Herbert Páinovi stále obezřetně vyhýbá.

Slavnou událostí byly rovněž královy narozeniny, o nichž se v Nurnu konala slavná hostina. Během ní se zřejmě většina dobrodruhů pomátla, neboť druhý den všichni strávili v nurnském velkoskladu zboží, kde nakupovali nejrůznější potraviny. Na formanských vozech pak zamířili do země Karwell, kde je prý hlad a ceny šly hodně nahoru. Podle informací se však obchodní výprava nakonec změnila v obvyklou řež s úspěšným koncem.

Zanedlouho se v Liscannoru objevil další zákazník a chtěl najít ztracené jezero v jižní zemi Hamilkar. Začalo mě to zajímat, a tak jsem se na tuto výpravu také vydal. Skončila úspěšně, jezero bylo nalezeno a cestou jsme ještě získali dostatek peněz při menší politické machinaci.

Po té přišla nešťastná výprava do Olvornu, kam se družina vypravila po stopách zloděje, jenž ukradl nějaké knihy v Nurnské knihovně. Jednoho dne, o nějaký ten pátek později, přijelo do Liscannoru několik podivných existencí, které se ubytovaly U hrocha. Krátce po nich se přihnal na koni trpaslík Páin a jen co se o nich dozvěděl, vřítil se do hospody a všechny rozsekal na kousíčky. Zbytek dne pak strávil odvážením jejich údů na trakaři do lesa, zatímco hostinský Jeremiáš na něj vřískal, že vymalování hospody zaplatí.

Jak jsme se od Páina dozvěděli, tito zlosyni zákeřně zavraždili všechny ostatní slavné dobrodruhy, mimo jiné i Llandaffa, který mi byl, jakožto čaroděj, velkým vzorem.

Neuplynulo mnoho času a Lynhaard, který zaujmul ve vsi starostovský úřad po zesnulém Rolldovi, oznámil svůj sňatek s Wenorou Katzbalgerovou. Při té příležotosti pořádal oslavu, spojenou s náborem družiníků. Řekl bych, že výběr nebyl zrovna nejšťastnější, neboť od té doby se po Liscannoru pohybují takové zjevy, že nechávám raději celý den zamčené dveře.

V té době mi jednou na dveře zabouchal nějaký žebrák a přinesl mi pytel peněz s lístkem. Na něm byl vzkaz od zrádce Krochty, ve kterém se hrozně omlouval a zapřísahal mě, abych mu odpustil. V první chvíli jsem měl chuť vymlátit z žebráka, kde se Krochta skrývá, a jít si s ním vyřídit některé účty, ale pak jsem si pomyslel, že jestli opravdu lituje svých činů tolik, jak píše, mohl bych mu s přihlédnutím k pytli zlata odpustit, což bude možná lepší, než magický souboj s nejistým koncem. Poslal jsem mu tedy vzkaz, že mu promíjím, načež on se radostně přihnal, ubytoval se U hrocha a projevil zájem o členství v Nurnské družině. Všem pak vyprávěl truchlivý příběh o svém něšťastném životě a nepřízni osudu, který byl sice dojemný, ale stejně si myslím, že si ho vymyslel. Nicméně tu žije a má veliké štěstí, že se Snagroth už dlouhou dobu u mě neukázal.

Družiníci mezitím přijali nabídku dvou přátel k nějaké práci v Gwendarronu. Podezřelé bylo, že hned první den zmizel Krochta, což mi osobně sice moc nevadilo, ale bylo to zarážející. Jak se ukázalo později, jeden z těch dvou byl zrádce a chtěl družiníky zajmout, což se mu nepodařilo, ale o tom vím jen z vyprávění.

Momentálně jsou družiníci někde na severu, kde shánějí dračí ocas, na podnět dopisu, jenž byl adresován osm let mrtvému Yorgovi.



Getd z Ruindoru, Liscannor 1034