Pohádky bezesných nocí
Vlčí kůže
Žila jednou jedna skřetí princezna. Matku neměla a její otec se více než o dceru staral o chov
vlků. V jeho kotcích však nebyl na prvním místě nějaký vlčí šampión, ale starý, šedivý,
vypelichaný vlk. Tento vlk měl totiž jednu zvláštnost, každé ráno pod ním nalezli hroudu zlata,
proto si ho král považoval nejvíce. S dcerou měl ale král rovněž své plány, hodlal ji provdat za
blízkého panovníka, za což mu tento slíbil deset černých vlků, které král už dlouho chtěl
koupit. Princezně se však její nápadník pranic nelíbil, měl kulatý obličej, rovné zuby a orlí nos,
jedním slovem, byl škaredý jako nějaký člověk.
Princezna nevěděla co má dělat,
proto se vydala za sovu kmotrou čarodějnicí. Ta jí poradila, aby po králi chtěla náhrdelník ze
stovky elfích zubů, potom že se za prince vdá. Princezna běžela radostně za otcem a zdělila mu
své přání. Král se zakabonil, nicméně sebral vojsko a vytazil na výpravu pro elfí
zuby.
Vrátil se za několik týdnů a hned věnoval místním zlatníkům hromadu
zubů, aby z nich vyrobili nejkrásnější náhrdelník, co kdy svět viděl. Zlatníci nezaháleli a do
rána byl náhrdelník hotov. Kromě zubů byl ještě bohatě zdoben zlatem a šperky. Když to
princezna viděla, téměř s pláčem běžela za kmotrou čarodějnicí. Ta jen moudře pokývala
hlavou a poradila princezně, aby si přála šaty z elfích vlasů. Princezna s novou nadějí běžela za
králem a sdělila mu své přání. Král se opět zamračil, ale nic neřekl, svolal vojsko a vyrazil se
na další výpravu.
Za nějaký čas se vrátil s vozem vlasů a nařídil krejčím, aby z
nich ušili nejhezčí šaty, co kdy viděl svět. Krejčí nezaháleli a do rána byly šaty hotovy. Elfí
vlasy byly mistrně protkány zlatými a stříbrnými látkami a ozdobeny několika zbylými zuby.
Princezna chvíli zírala na překrásné šaty, ale svoji svobodou za ně zaplatit nechtěla, proto se
rozběhla za kmotrou čarodějnicí. Ta se zamyslela a nakonec jí poradila, aby po králi chtěla
kopu bot z elfí kůže. Princezna šla tedy znovu za svým otcem a sdělila mu své přání. Král jen
něco zabručel, sedl na vlka a v čele vojska vyrazil na další výpravu.
Po
několika týdnech se vrátil a vůz měl plný vydělaných elfích kůží. Nařídil krejčím, aby z kůže
ušili kopu bot pro princeznu. Ráno už si princezna mohla boty vyzkoušet a k nevelké radosti
zjistila, že jí všechny padnou jako ulité. Pak zahřměl otcův hlas: "Splnil jsem tvá tři přání, teď
už si vezmeš prince". Princezna běžela s pláčem do své jeskyně, kde už na ní čekala kmotra
čarodějnice. Poradila princezně, aby chtěla po otci kůži zlatonosného vlka. Princezna hned
běžela za otcem a sdělila mu, že toto je její poslední přání, že potom už si prince dozajista
vezme. Král mlčky odešel a za chvíli se vrátil i s vlčí koží. Princezna velmi plakala, ale co
měla dělat. Vyzkoušela si aspoň vlčí kůži a zjistila, že jí velmi sluší. Skutečně, prohnilá kůže
dávala pricezně nadzemský vzhled a její vůně předčila množství vonných mastí.
Princezna se díky vlčí kůži stala nejdezčí skřeticí v horách, ale od svadby jí to pomoci
nemohlo. Už by na ní patrně i došlo, jenže jednoho dne přitáhlo k tvrzi vojsko rozlícených elfů,
které král popudil svými výpravami pro zuby, vlasy a kůže. Jelikož po smrti zlatonosného vlka
nekoukal z pomoci královi žádný zisk, ostatní skřetí panovníci nechali krále králem a
princeznu princeznou, pročež elfové srovnali tvrz se zemí. Utéct nenechali ani starou
čarodějnici.