Pohádky bezesných nocí
O králi grihlíků
Bylo jednou jedno skřetí království, a tam kraloval skřetí král se svojí královnou. Měli dva
zdravé syny, neustále vedli výbojné války s elfy a zdálo se, že jejich štěstí už nic nechybí, a do
toho všeho se jim narodila ještě dcerka. Dostala jméno Ghrizelda a byla to dívenka jako
obrázek, měla velké červené oči a dlouhé špičaťoučké tesáky. Rodiče i oba bratři ji velmi
rozmazlovali, neustále si s ní hráli, přinášeli jí malá zvířátka, aby je mohla dle libosti mučit, a
rovněž k jídlu dostávala nejvybranější pochoutky, převážně masíčko z malých dětí.
Až jednou královo vojsko přepadlo a pobilo karavanu obchodníků a přineslo do horské
skřetí tvrze kořist. Ghrizelda dostala samozřejmě také dárky z mnohých cenností, především
krásnou soupravu řeznických nožů a malého Grihlíka (malé, kulaté, chlupaté, slizké, zelené
stvoření, pravděpodobně savec - pozn. aut.). Grihlík se princezně velice líbil a od té doby si s
ním nustále hrála. Její nejoblíbenější hra byla házet grihlíka proti stěně, na které se pak tento
přilepil, načež se pomalu koulel dolů, zanechávaje za sebou vrstvu slizu. Ghrizelda brzo
natolik přilnula ke grihlíkovi, že si přestala hrát s čímkoli jiným. Její rodiče s nevolí pozorovali
závislost své dcery a její vzrůstající nervozitu, která začínala vždy, když se princezna vzdálila z
dohledu grihlíka. Jednou matka skřetice viděla Ghrizeldu v královské mučírně, kterak si
bouchá s grihlíkem o zem a k tomu říká: "Až vyrostu, stanu se ženou krále ghrizlíků". Matka
se zděsila, protože podle platných skřetích norem měla o princeznině ženichovi rozhodnout
bitva, a běžela za svým manželem. Spolu se pak dohodli, že je potřeba se grihlíka zbavit.
Druhý den však grihlík nečekaně zmizel. Oba rodiče to potěšilo, ale Ghrizelda od té doby
vypadala jako bez duše. Všichni se snažili ji pobavit, ale princezna odmítala jakékoliv zábavy,
a když nijak nereagovala ani při obzvláště krvavé popravě několika zajatých elfů, nechal si
král zavolat své dva syny, aby se poradili, co s princeznou dělat. Oba bratři potvrdili, že
Ghrizelda opakovaně prohlásila, že jediné co chce je provdat se za krále grihlíků, a proto se
rozhodli, že toho krále půjdou hledat.
Bratři šli dlouho a se svou tlupou
vydrancovali plno usedlostí, ale o králi grihlíků nikdo nikdy neslyšel. Po čase došli na pobřeží
a jediné co před sobou viděli, byla velká voda. "Dál se nedostaneme", prohlásil jeden z bratrů,
ale v tom se kus od nich vynořila statná chobotnice a za ní dvě menší. "Pomohla bych vám
přez vodu", prohlásila ta největší, "Ale musíte mi slíbit, že splníte, co po vás budu chtít". Oba
bratři ihned souhlasně přikývli, jako že splní úplně všechno. "Dobrá, a teď mi ještě sežente
něco na zub, mám hlad". Skřeti tedy vyrabovali blízké stavení a rybáře, jeho ženu a malou
dcerku věnovali chobotnicím. "Můžeme vyrazit", oznámila chobotnice, když dojedla poslední
sousto a vyplivla botu. Skřeti si tedy vylezli na chobotnice a ty je přenesly přes širé moře, a
vysadily je na jiném pobřeží, lemovaným krásnými útesy a sklami. Skřeti vystoupili na břeh a
chobotnice pravila, "Za tři týdny sem přijďte a počkejte tu na mě. Tím dodržíte, co jste slíbili".
S tím skřeti vyrazili do vnitrozemí.
Brzo přišli do obydleného kraje, a všude kolem
viděli spoustu grihlíků. Nebyli tu jen zelení, ale i modří, červení či žlutí. Bratři tedy zastavili
jednoho grihlíka a zeptali se ho na krále grihlíků. Ten jim ihned popsal cestu vedoucí do
paláce. Skřeti neprodleně vyrazili, přičemž jakoby mimochodem ochotného grihlíka zašlápli.
Zanedlouho přišli do krásného paláce v temné krápníkové jeskyni. Přivítal je skřetí král v
obležení několika samic. "Co tu chcete?", zeptal se král. "Hledáme krále grihlíků, naše sestra
se za něj chce provdat", odvětili bratři. "Vaše sestra", projevil král zájem, "Neni to ta
roztomilá buchta, s tim nádhernym předkusem, kterou sem párkrát viděl ve snu?". Bratři
přitakali. "Skvělý, hned pro ni pošlu. A vy ste mými hosty". Bratři tedy přijali pozvání,
popadli každý po jedné skřetici, pár lahví skřetí kořalky a takto setrvali několik týdnů. Na
přání chobotnice ani nevzdechli.
Poselství krále grihlíků brzo dorazilo k
Ghrizeldě, a ta se okamžitě vypravila na cestu. Při cestě přes moře však jejich loď napadli tři
chobotnice, které se tak pomstili princezniným bratrům za nedodržení slova. Téměř nikdo se
nezachránil, přežilo jen několik skřetů, kteří neštěstí oznámili králi grihlíků. Ten sice
Ghrizeldiny smrti želel, chtěl si s rozkošnou princeznou trochu užít, ale měl dost jiných skřetic,
aby brzo zapomněl. Princeznini bratři už v říši grihlíků zůstali, líbilo se jim tam, obzvláště
zábavné grihlíčí hry jako odpalování grihlíků kyjem, soutěž o nejlépe rozpláznutého grihlíka a
podobně. Také se báli cesty přes moře a pomsty chobotnice. Starý král, Ghrizeldin otec, se
nakonec o osudu své dcery doslechl, proto si pořídil několik mladších skřetic, aby zachoval
rod, a žil spokojeně až do smrti.