Pohádky bezesných nocí
O Popelce
Žily jednou tři sestry, nejstarší Amanda, prostřední Alinda a nejmladší Alka. Té ale všichni říkali Popelka, protože byla neustále špinavá od samé práce. Její starší sestry totiž nikdy nehnuly ani prstem, proto všechnu práci v domácnosti oddřela sama. Rodiče už dávno umřeli, a tak Popelka neměla nikoho, kdo by se jí zastal, ale ona měla zlaté srdce a práci dělala ráda.

Tak to šlo dlouho, až jednou místní mladý král nechal rozhlásit, že uspořádá tři plesy ve třech dnech, na kterých si vebere nevěstu. Zvány jsou všechny dívky z blízka i z daleka. Amanda s Alindou začaly v domě řádit jako bílá ruka. Běhaly sem a tam a zkoušely si všechny možné šaty, česaly převážně nemožné účesy, a vůbec se všeobecně připravovaly na tu velkou slávu. Nakonec se rozhodly. Že si nechají ušít šaty nové. V den prvního plesu pro ně Popelka jela do města, a jak tak projížděla lesíkem, náhle jí spadly do klína tři oříšky. Popelka na ně dostala chuř, jenže když chtěla jeden rozlousknout, šlo to nějak z tuha, a protože se nechtěla zdržovat, strčila si oříšky do kapsy a pokračovala v cestě.

Když přijela domů, vrhly ne na ní sestry a ona je až do večera musela strojit a česat. Konečně sestry odjely na zámek a Popelka si mohla odpočinout. Ráda by se podívala na ples, ale neměla nic, v čem by mohla jít. Tehdy si vzpomněla na oříšky a jeden vytáhla z kapsy. Rozlouskla ho, ale ke svému překvapení, nenašla uvnitř jádro, ale překrásné stříbrné šaty a lehoučké botičky přímo na ní. Nedivila se ale dlouho, nikdy nebyla zvyklá nad něčím příliš přemýšlet, neměla na to čas, rychle se umyla, učesala, oblékla si šaty a běžela na zámek. Naštěstí to nebylo daleko.

Když Popelka vcházela do sálu, hlasatel jí ani neohlásil, neboť oněmněl úžasem. A všichni, kdož jí spatřili, jen zírali. Konečně si Popelky všiml i král, a po krátkém několikaminutovém váhání k ní přistoupil a požádal jí o tanec. Do konce večera už nechtěl tančit s žádnou jinou, a jelikož to byl král, jehož slovo platilo, ani s žádnou jinou netancoval. Těsně před půlnocí se však Popelka, která nějak podvědomě cítila, že kouzlo přestává působit, od krále odtáhla a zmizela ze sálu. Král byl, toť se ví, překvapen, nebyl na podobné jednání zvyklý, ale když se vzpamatoval, bylo už pozdě a Popelka byla dávno pryč. Ukončil proto ples a doufal, že krásná neznámá přijde i zítra.

Druhý den měla Popelka doma opět práce až nad hlavu. Její sestry totiž chtěly být ještě krásnější, aby se mohly rovnat dívce ze včerejšího plesu, a byly také patřičně rozčilené, že si jich král vůbec nevšímal. Popelka si oddechla, když byly pryč. Ještě v rychlosti poklidila, aby se nic nepoznalo, a pak rozlouskla druhý oříšek. Vypadaly nádherné zlaté šaty, že krásnější snad nikdy neviděla. Netrvalo dlouho, a už vstupovala do zámku, a namířila si to rovnou ke králi. Král byl nadšen, protancoval s Popelkou celý večer, ale ta před půlnocí opět zmizela, jako by se po ní slehla zem.

Ráno byly sestry nabroušené jako nikdy předtím. Hádaly se mezi sebou a snažily se udělat se sebou něco, co by je zkrášlilo, aby překonaly dívku, do které se král zakoukal. Popelka klidně snášela jejich nadávky, a jen se těšila na večer. A ten přišel. Když sestry odjely, rozlouskla popelka třetí oříšek. Ale bylo v něm jen jadérko. Popelka zírala ještě překvapeněji, než když poprvé ze skořábky vypadly šaty, ale pak si řekla, že to se vlastně dalo čekat a vydala se prohledat truhlu po mamince. Tam objevila krásné bílé šaty a střevíčky, kterých si její sestry nevšímaly, neboř byly šity na podstatně drobnější postavu, jakou disponovala toliko Popelka. V těchto šatech se pak vydala na zámek.

Tam se opět rozpoutalo pozdvižení, i když po pravdě řečeno, nebylo to co před dvěma dny, neboť většina přítomných to očekávala. Popelka opět tančila z králem a tentokrát se do atmosféry plesu tak ponořila, že ji do skutečnosti vrátily až hodiny odbíjející půlnoc. Král jen zíral, jak Popelka mizí ve dveřích, ale neváhal a rozhodnut, že jí tentokrát nenechá utéct, rozběhl se za ní. Po jeho celovečerní taneční partnerce zbyl však jen střevíček na schodech.

Popelka přiběhla domů bez střevíčku. Ztratila ho na schodech z paláce, když zakopla, ale neměla čas se zdržovat, tak pokračovala v běhu. Později si uvědomila, že tentokrát vlastně kouzlo nepomine, anšto má na sobě skutečné šaty. S tím usnula.

Král se trápil, poněvadž nevěděl, kdo byla dívka, se kterou protancoval tři večery. Nakonec se rozhodl, že se jí za pomoci střevíčku pokusí najít. Začal tedy objíždět města a vsi, a každé dívce v příhodném věku střevíček zkoušel. Na řadu přišel i dům, v němž bydlely tři sestry. Obě starší se hned hrnuly střevíček vyzkoušet, ale obě se sklopenou hlavou zase zmizely v chalupě. Pak se objevila Popelka, nesa těžká vědra s vodou ze studně. Králi se sice pranic nelíbila, ale přesto nařídil, aby si střevíček vyzkoušela. Popelka s jeho nasazením měla sice trochu problémy, neboř si nedávno zvrkla nohu, a ta byla ještě trochu nateklá, ale podařilo se jí střevíček nazout. Tehdy král poznal pod vrstvou potu a prachu dívku svého srdce, neváhal a odvezl jí s sebou na zámek. Okamžitě byla svatba a slavný ples, ještě krásnější než všechny tři předchozí dohromady.

Bohužel, den po plese zjistil král, že pořádání plesů není nejlevnější záležitostí a následkem toho nemá v pokladně ani měďák. Chtěl to udržet v tajnosti, ale takové věci se obvykle utajit nepodaří, a tak nazítří o tom vědělo celé království. A jelikož nebylo ani na výplaty státních zaměstnanců, opustilo krále veškeré služebnictvo. Šlechta prohlásila, že kdo takto mrhá státními penězi, nezaslouží si být králem a milého krále sesadila.

Od té doby žil bývalý král s popelkou v malé chaloupce. Jelikož byl zvyklý, že sám nemusí nic dělat, ale vše za něj udělá služebnictvo, které v tomto případě představovala popelka, žila tato jako dřív, snad až na to, že její manžel byl línější a vyžadoval víc péče, než obě její sestry dohromady.