Pohádky bezesných nocí
O zeleném tabáku
Žil byl jednou jeden král a ten měl jedinou dceru. Byla rozkošná jako poupátko, jenomže měla
jednu vadu. Byla šíleně smutná. Král nevěděl, co s tím a tak na zámek zval nejrůznější kašpary
a kejklíře, ale na princeznu to vůbec nepůsobilo, a na tváři měla stále ten obvyklý zarmoucený
výraz, přestože ostatní dvořanstvo se bavilo a i král se občas neudržel a zasmál se, zapomínaje
na starosti s dcerou. Když nic nepomáhalo, sezval doktory z celého světa, aby princeznu
vyléčili, ale nepomáhaly žádné prostředky, bylinky či diety, a když doktoři chtěli princezně
pustit žilou, král je všechny vyhnal.
Tak princezna vyrostla a byl čas, aby se
vdala, ale žádný z princů, kteří přijeli na námluvy, si nechtěl vzít neustále zamračenou
princeznu, proto všichni zase odtáhli. Král, který se obával, že princezna nakonec zůstane na
ocet, časem vydal prohlášení, že princeznu dostane ten, kdo princeznu rozesměje. Na zámek se
hned sjeli nejlepší komedianti z celého světa. Na zámku vládlo neustálé veselí, neboť tam byl
vždy někdo, kdo se staral o veselou náladu. Při představeních se pak všichni včetně krále
smáli, až se za břicha popadali. Jenom princezna nezměnila svůj dosavadní výraz.
Nejslavnější komedianti předvedli svá nejlepší čísla před princezniným zrakem, ale
všichni zase smutně odtáhli. Nakonec do zámku přestali proudit davy komediantů a začalo tam
být pusto a prázdno. Až jednou dorazil do zámku snědý mladík prostého oblečení, a prohlásil,
že princeznu rozesměje. Všichni dvořané se tedy shromáždili ve Velké síni, kde se obvykle
vystoupení konala, a těšili se na představení. Mladík předstoupil před krále a oznámil mu, že
vyléčí princeznu zázračným přípravkem dovezeným z dalekého Thálska. Jedná se o zvláštní
druh tabáku, který má sice zelenou barvu, ale požívá se stejně jako tabák normální, popřípadě
se dá použít i specielně upravená fajfka. Král s expermentem souhlasil, a tak si princezna
musela několikrát zavdat. Místnost se naplnila příjemnou vůní. Pak začal mladík vyprávět
vtipy. Král se zamračil, protože mu nepřipadaly nijak vtipné, ale ke svému úžasu zjistil, že se
princezna svíjí smíchy, a má co dělat, aby se udržela v křesle. Ostatní dvořané po sebě jen
nechápavě zírali, poněvadž ani jim se představení nezdálo vtipné. Král se tedy zeptal mladíka,
zda by toho kouzelného tabáku neměl víc, a ten hned vybalil mošničku, a jejím obsahem
naplnil svou dýmku. Na všechny kdo tam byli se dostalo, pročež se všichni začali smát. A
smáli se a smáli a snad i na tu svatbu zapomněli, a jestli ještě neumřeli, tak se smějí dodnes.