Pohádky bezesných nocí
Štičí přání
Byl jednou jeden mlynář a jmenoval se Matej. Většinu života něco mlel, ale čas od času si také vyšel k náhonu zarybařit. I rybařil tak jednou a chytil velikánskou štiku. Dalo mu moc práce vytáhnout ji, a když se tak konečně stalo, pravila štika: "Pusť mne, junáku. Jsem zakletá princezna". "To by mohla říct každá ryba", Matej na to. "Vždyť obyčejné ryby neumějí mluvit", odvětila štika. Matej se na chvíli zamyslel, a nakonec štičí argument uznal. "Když mě vysvobodíš, uvidíš, že jsem nelhala", nadhodila ryba. "A jak tě mám vysvobodit?", zeptal se Matej se zájmem. "Musíš strávit tři noci na zámku", odvětila ryba. "To je lehká věc", pomyslel si Matej a rybu pustil. Ta vesele zamrskala ocasem a byla pryč.

Hned večer se Matej vypravil na zámek. Zámek byl léta opuštěný a říkalo se, že tam straší. Matej byl ale mladý a statný a ničeho se nebál. Přišel na zámek, chvíle se tam tak poflakoval, až si nakonec našel ještě relativně pohodlnou postel a usnul. Probudily ho rány ze sousední komnaty. Vstal a podíval se zbytkem dveří, co se tam děje, a viděl tři obry, kterak tam hrají kuželky. Za chvíli však obři spatřili jeho, a když se tak stalo, popadli milého Mateje a začali ho používat místo koule. Odešli až s kohoutím zakokrháním.

Matej měl pocit, že má zpřeráženy všechny kosti v těle. Pak měl najednou pocit, že se někdo blíží, a když vzhlédl, spatřil překrásnou dívku, kterak se nad ním sklání. Jak se Mateje dotkla, měl pocit, že se mu zranění v těle sami hojí. Pak ho políbila na jeho mužnou šíji a zmizela, tak jak se objevila, pročež získal Matej pocit, že to byl jen sen. Sebral se tedy a vyrazil de svého mlýna pracovat. Večer se však znovu vypravil na zámek.

Znaven celodení prací rychle usnul. Probudily ho až hlasy obrů. "Viděl sem novej způsob kuželek", povídá jeden obr. "Vyzkoušíme ho". Matej vykoukl a viděl, jak se obři snaží přivázat svojí kouli provazem k lustru. Nijak se jim to ale nedařilo, až spatřili Mateje. Hned ho chytli a přivázali za nohu na lano. Až do kohoutího zakokrhání s ním pak hráli kuželky. Matej se cítil prabídně, všechno se kolem něj točilo a lano se nechtělo a nechtělo přestat houpat. Vtom ucítil, jak ho čísi ruka hladí po vlasech a jeho modřiny se stávaly minulostí. Znovu ji spatřil, její havraní vlasy ho polechtaly na obličeji a její rudé rty se dotkly jeho krku. Pak byla žena pryč a Matej se znovu vydal domů. Nebylo mu sice nejlépe, ale říkal si, že tato noc už bude poslední, aspoň podle štiky, a hlavně toužil znovu vidět tu krásnou dívku.

Večer na zámku znovu usnul a znovu ho probudila zábava obrů. Tentokrát měl každý obr několik koulí a snažil se hodit je co nejblíž jedné menší kouli, které říkali prase. Jak uviděli Mateje, popadli ho a použili místo prasete. Ráno byl Matej znovu celý rozlámaný, protože obři měli nečekaně přesnou trefu. Zakrátko tu ale byla dívka a Matej slastně vychutnal její polibek. Bylo to také to poslední co v životě vychutnal, neboť upírka mu tentokrát vysála z těla všechnu zbývající krev.

Tak se štika vysvobození nedočkala, ale nemrzelo jí to dlouho. Pár dní po té totiž přišel k vodě medvěd, anšto dostal chuť nějakou tu rybu. Podařilo se mu ulovit právě naší štiku a s chutí jí sežral. To, že mluvila, mu ani v nejmenším nevadilo.