Pohádky bezesných nocí
Třetí princ
Žili byli jeden král s královnou. Měli jednoho syna, Jirrse, ale ten se vydal do světa hledat jakousi dívku z obrazu, do níž se zamiloval, a už několik let o něm nikdo neslyšel. Královští rodiče chtěli mít ještě další děti, ale dlouho se jim to nedařilo, pročež už ani nedoufali. Jednou se však objevila na zámku strá vědma a za patřičný obnos dala královně radu. "Zítra královští rybáři vyloví pouze jedinou rybu, ale zato bude zlatá. Její maso rozděl na tři díly, jeden sněz ty, jeden dej sníst lovecké feně a třetí králově kobyle. Její vnitřnosti pak zakopej. Se zlatejma šupinama si dělejte co chcete".

A jak vědma řekla, tak se i stalo. Druhý den v sítích rybářů uvízla opravdu jen jedna ryba, což znamenalo, že ve většině rybářských rodin ten den nejedli. Ale ryba byla opravdu zlatá, a přestože královnu přesvědčovala, že jí splní tři přání, později zvýšila dokonce na každé přání, královna s ní naložila, jak řekla vědma. Rozdělila maso na tři části, jednu si nechala usmažit s tatarkou, další pak dala služebnictvu, aby ho dali feně a kobyle. Vnitřnosti pak nechala zakopat. Z počátku se její počínání nesetkalo s úspěchem, neboť fena se zadávila rybí kostí a kobyla, po té co jí donutili maso sníst zašla, ale zakrátko královna zjistila, že je v jiném stavu. V příslušné době pak porodila dva chlapce a ve stejné době vyrostli na místě zakopaných vnitřností ryby dva meče.

Chlapci, Jaridd a Jarinn rostli jako z vody, dokonce tak, že za jeden rok zestárli o sedm let. Radostné dětství tedy moc dlouhé něměli. Ve dvou letech prodělali čtyřměsíční pubertu a během třetího roku dospěli v muže. A tehdy Jaridd oběvil v mučírně, za skřipcem a železnou pannou, obraz, do kterého se zamiloval Jirrs, než odešel z domova. A Jaridd se zamiloval též. Od té chvíle ho nic nemohlo zadržet, začal si balit své věci a chystal se na cestu. Před odjezdem ještě zanechal bratrovi svůj meč a vzal si jeho. Meče totiž byly očarované a to tak, že pokud jejich majitel zemřel, zrezly a rozpadly se.

Tak jel princ Jaridd dlouho, předlouho, až dojel do podivného království, kde byla jeho vyvolená princeznou. Respektive, byla spíš královnou, jelikož nikdo z její rodiny nebyl naživu, a ani nikdo jiný jí do řízení království nemluvil, ale říkala o sobě, že je princezna, proto jí budeme nazývat princeznou. Tak tedy, princezna pozvala Jaridda do svého zámku a oznámila mu, že pokud se chce ucházet o její ruku, musí splnit tři úkoly. Jaridd nadšeně souhlasil. Večer ztrávil v příjemné společnosti princezny Anchi, a oba se za tu dobu velmi sblížili.

Ráno ovšem Jaridd nastoupil k prvnímu úkolu, měl hlídat stádo ovcí. Ovečky byli krotké jako beránci, avšak jen do chvíle, než se u lesa objevil vlk. Jaridd sice vzal meč a vlka zabil, ale ovce mezitím stačili zpanikařit a jedno jehňátko zmizelo mezi skalami. Jaridd se za ním ihned vydal, běžel mezi skalami snaže se ovečku dohonit. Už se mu to skoro podařilo, když ho zaujaly lesklé kamínky válející se po okolí. Skály byly plné diamantů. A Jaridd je začal sbírat, a sbíral a sbíral, až měl plné kapsy a kamenů stále neubývalo. A najednou se země začla třást, kolem prince začaly padat kameny a vůkol se ozývaly podivné ponuré zvuky připomínající kněžské žalmy. Jaridd se lekl, snažil se udržet rovnováhu a zároveň se krýt před padajícími balvany. Vytasil meč chtěje se bojovat s neviditelným protivníkem, když tu náhle pocítil, že se nemůže hýbat. Kámen ho pohltil a jen tasený meč a pod kamenem tlukoucí srdce označovaly místo neštěstí.

Jarinn se cvičil v šermu, když mu pojednou zreznul meč. "Bráchovi se něco stalo", blesklo mu hlavou. Řekl si, že to nemůže tak nechat, a začal se chystat na cestu. Jel dlouho, předlouho, až dojel do podivného království. Vlivem časového posuvu právě v době, kdy vypršel Jariddův limit pro hlídání ovcí. Cestou krz skály se mu podařilo nalézt jedno ztracené jehňátko, a když narazil na stádo ovcí, toto se stalo kompletním. A v tu chvíli se tam objevila princezna Ancha, a jelikož si byli oba princové k nerozeznání podobni a ona je nerozeznala, gratulovala Jarinnovi ke splnění prvního úkolu. Večer ztrávil Jarinn opět v princeznině příjemné společnosti, tedy vlastně, opět to nebylo, neboť minulou noc to byl Jaridd..., né Jarinn..., Jaridd..., ale na tom v podstatě nezáleží.

Ráno se Jarinn vydal splnit druhý úkol, hlídat stádo koní. Koně byli vcelku klidní a tiše se pásli, když tu se přihnala princezna a výkřiky a bičem se snažila koně rozehnat. Než se jí však podařilo koně splašit, Jarinn se jí postavil, srazil ji z koně a na místě znásilnil. Princezna zpočátku trochu ječela, ale později začala spolupracovat, a tak jim příjemně uběhlo odpoledne. Jarinn ale okamžitě poznal, že to není princezna Ancha, ale poze jakási její dvojnice, podle pihy na..., no prostě to poznal. Večer pak přijela skutečná Ancha a opět Jarinnovi gratulovala ke splnění úkolu. Zbytek večera proběhl jako obyčejně.

A ráno došlo na poslední úkol. Jarinn si měl s princeznou dát závod, kdo bude dřív na vrcholku skal. Princ si však vyžádal půldení odklad, že prý toho v noci moc nenaspal, a rád by nastoupil k závodu fit. Vydal se však do skal, kde nasbíral několik diamantů, které pak přinesl kováři, aby je zakoval jeho koni do podkov. Šibal jeden. Po obědě byl připraven k závodu.

Jarinn i Ancha tedy vyrazili a princ brzo nechal princeznu daleko za sebou. Když tak projížděl skalami, oběvila se však zase před ním. Jarinn ovšem věděl, že to není ta samá princezna a pobídl koně k rychlejšímu cvalu. Diamanty v podkovách splnily svou úlohu a rovněž princezna nebyla ve své kůži, neboť celou noc nespala, anšto myslela na včerejší odpoledne. Holt se tu takový muž jako Jarinn už dlouho neukázal. Jarinn po chvíli dostal do čela a závod s přehledem vyhrál. Tím zlomil kletbu a jeho bratr Jaridd, stejně jako jeho bratr Jirrs, vystoupili ze skály a stali se opět lidmi. Tím ovšem nastal mírný zmatek, neboť princezny o podobnosti dvou bratrů nevěděli, a tím pádem nevěděli ani, co si o tom mají myslet. Nakonec se ale vše vysvětlilo a oslavili se dvě svatby. Jirrse s tajemnou princeznou Fanchou a Jaridd s princeznou Anchou. Na Jarinna se sice nedostalo, ale on si už svoje stejně užil, takže radši odjel hledat nevěstu jinam.

Jaridd s Anchou žili zpočátku šťastně, ale po třech letech, za které Jaridd zestárl sedmkrát, přestalo manželství princeznu uspokojovat a po několika aférách v té době již sklerotického manžela otrávila. Ani Fancha nebyla šťastná, neboť na Jirrsovi zanechal dlouhý pobyt v kameni nesmazatelné psychické stopy, proto mu utekla, a žádná jiná nechtěla prince, který se chová jako balvan. Jarinn se nějaký čas toulal po světě, ale nikdy se neoženil, anšto rodiče vždy trvali alespoň na roční známosti, a tak po několika letech zemřel stářím sám a opuštěný.