Pohádky bezesných nocí
Panna a netvor
Byl jednou jeden kupec a ten měl tři dcery. Žena mu již dávno zemřela, a tak se o domácnost
starala nejmladší dcera, neboť dvě starší se jen parádily a chodily na plesy.
Jednou se tak kupec vracel domů z dlouhé cesty, na které přišel o většinu svého majetku, když
tu se přihnala děsivá bouře. Nebylo kam se ukrýt, proto pokračoval v cestě, až vjel do
hlubokého lesa, a pojednou zjistil, že sjel z cesty. Nezbývalo mu však než pokračovat, neboť v
bouři by se beztak nemohl zorientovat, a kdyby se zastavil, hrozilo by mu úplné prochlazení.
Tak jel a jel, když pojednou se k jeho nesmrnému překvapení před ním objevil zámek. Pravda,
na první pohled vypadal sešle a opuštěně, ale alespoň nějaký úkryt před bouří. Kupcovo
překvapení se však ještě podstatně zvýšilo, když zjistil, že v krbu hoří oheň a na stole je
prostřeno. Chvíli čekal, co se bude dít, ale když se nedělo nic, pustil se do jídla. Řádně se
najedl a pak objevil připravenou postel, tak si lehl a okamžitě usnul.
Ráno ho
probudili příjemné sluneční paprsky, a tak vstal, spořádal připravenou snídani a chystal se k
odjezdu. Nevěřil vlstním očím, když před dveřmi objevil připravené pytle, v nichž byly
zabaleny předměty nesmírné ceny. Váhal, zdali může dar přijmout, ale pak poděkoval osudu a
začal je nakládat na svého koně. Jeho dcery budou mít jistě radost, zvláště ty dvě starší, ty si
potrpí na krásné a hlavně cenné předměty. Ale co nejmladší, ta má přece ze všeho nejraději
růže. A vtom jeho zrak padl na růžový keř, který rostl opodál. Růže takové barvy kupec ještě
nikdy neviděl, ani tu barvu nedokázal popsat. Jako ve snu zamířil tím směrem a jednu růži
utrhl.
A vzápětí toho velice litoval. Náhle se setmělo, začal foukat studený vítr
pronikající až pod kůži a před kupcem stál netvor strašnější, než si vůbec kupec dovedl
představit v těch nejčernějších snech. "Proč jsi utrhl tu růži", zahřímal netvor, "Nestačilo ti
zlato, co jsem ti daroval?". Kupec začal koktavě vysvětlovat, jak se to má s jeho dcerami, a že
chtěl i pro tu nejmladší něco přivézt. "Dobrá tedy, odnes si růži své dceři, ale pak se hned vrať
sem. Ledaže by tě některá z tvých dcer chtěla zastoupit". Po té, co kupec přísahal, že se vrátí,
ho netvor opustil.
Kupec se vracel domů, a přestože obtěžkán zlatem, nebylo mu do
zpěvu. Do zpěvu však bylo jeho dcerám, jen co se objevil ve dveřích. Hned se nadšeně vrhly na
náklad a počítali, co si za to všechno koupí. Nejmladší naproti tomu měla největší radost z růže,
vždyť podobnou nikdy neviděla. Všimla si však, že je tatínek nějak smutný a nakonec z něj
vytáhla, jakou cenu musel zaplatit za růži. Jelikož však byla více praktická, prohlásila, že daný
slib byl vynucen a tedy neplatný, a že netvor nemá na nikoho z jejich rodiny pražádný nárok.
Kupec, který tak docela nepochopil, co mu jeho dcera říkala, byl jen rád, že nemusí zpět k
netvorovi a opět se mu vrátila dobrá nálada.
Uplynul měsíc a všechny tři
kupcovy dcery právě slavili zásnuby. Díky netvorovu zlatu si rychle našli ženichy, kteří spojí
svůj majetek s jejich a budou mít dohromady ještě víc. Ale byl tu ještě netvor, který po měsíci
čekání dospěl k závěru, že kupec své slovo nedodržel, a tak se sebral, a vydal se po jeho nepříliš
čerstvé stopě. Ale netvor byl dobrý stopař.
Slavnost byla právě v plném proudu, když
se do sálu vřítilo něco, na co nikdo z přítomných nikdy ani nepomyslel, a začalo to trhat na
kusy každého, kdo tomu stál v cestě. Nezbyl nikdo, kdo by o tom mohl vyprávět, a tak nadále
nikdo neví, jak to vlastně vypadalo. Když netvor pobil všechny lidi, na které narazil, vrátil se
domů a od té doby zardousil bez milosti každého, kdo zabloudil do jeho zámku.