Pohádky bezesných nocí

Panna a netvor

Byl jednou jeden kupec a ten měl tři dcery. Žena mu již dávno zemřela, a tak se o domácnost starala nejmladší dcera, neboť dvě starší se jen parádily a chodily na plesy.

Jednou se tak kupec vracel domů z dlouhé cesty, na které přišel o většinu svého majetku, když tu se přihnala děsivá bouře. Nebylo kam se ukrýt, proto pokračoval v cestě, až vjel do hlubokého lesa, a pojednou zjistil, že sjel z cesty. Nezbývalo mu však než pokračovat, neboť v bouři by se beztak nemohl zorientovat, a kdyby se zastavil, hrozilo by mu úplné prochlazení. Tak jel a jel, když pojednou se k jeho nesmrnému překvapení před ním objevil zámek. Pravda, na první pohled vypadal sešle a opuštěně, ale alespoň nějaký úkryt před bouří. Kupcovo překvapení se však ještě podstatně zvýšilo, když zjistil, že v krbu hoří oheň a na stole je prostřeno. Chvíli čekal, co se bude dít, ale když se nedělo nic, pustil se do jídla. Řádně se najedl a pak objevil připravenou postel, tak si lehl a okamžitě usnul.

Ráno ho probudili příjemné sluneční paprsky, a tak vstal, spořádal připravenou snídani a chystal se k odjezdu. Nevěřil vlstním očím, když před dveřmi objevil připravené pytle, v nichž byly zabaleny předměty nesmírné ceny. Váhal, zdali může dar přijmout, ale pak poděkoval osudu a začal je nakládat na svého koně. Jeho dcery budou mít jistě radost, zvláště ty dvě starší, ty si potrpí na krásné a hlavně cenné předměty. Ale co nejmladší, ta má přece ze všeho nejraději růže. A vtom jeho zrak padl na růžový keř, který rostl opodál. Růže takové barvy kupec ještě nikdy neviděl, ani tu barvu nedokázal popsat. Jako ve snu zamířil tím směrem a jednu růži utrhl.

A vzápětí toho velice litoval. Náhle se setmělo, začal foukat studený vítr pronikající až pod kůži a před kupcem stál netvor strašnější, než si vůbec kupec dovedl představit v těch nejčernějších snech. "Proč jsi utrhl tu růži", zahřímal netvor, "Nestačilo ti zlato, co jsem ti daroval?". Kupec začal koktavě vysvětlovat, jak se to má s jeho dcerami, a že chtěl i pro tu nejmladší něco přivézt. "Dobrá tedy, odnes si růži své dceři, ale pak se hned vrať sem. Ledaže by tě některá z tvých dcer chtěla zastoupit". Po té, co kupec přísahal, že se vrátí, ho netvor opustil.

Kupec se vracel domů, a přestože obtěžkán zlatem, nebylo mu do zpěvu. Do zpěvu však bylo jeho dcerám, jen co se objevil ve dveřích. Hned se nadšeně vrhly na náklad a počítali, co si za to všechno koupí. Nejmladší naproti tomu měla největší radost z růže, vždyť podobnou nikdy neviděla. Všimla si však, že je tatínek nějak smutný a nakonec z něj vytáhla, jakou cenu musel zaplatit za růži. Jelikož však byla více praktická, prohlásila, že daný slib byl vynucen a tedy neplatný, a že netvor nemá na nikoho z jejich rodiny pražádný nárok. Kupec, který tak docela nepochopil, co mu jeho dcera říkala, byl jen rád, že nemusí zpět k netvorovi a opět se mu vrátila dobrá nálada.

Uplynul měsíc a všechny tři kupcovy dcery právě slavili zásnuby. Díky netvorovu zlatu si rychle našli ženichy, kteří spojí svůj majetek s jejich a budou mít dohromady ještě víc. Ale byl tu ještě netvor, který po měsíci čekání dospěl k závěru, že kupec své slovo nedodržel, a tak se sebral, a vydal se po jeho nepříliš čerstvé stopě. Ale netvor byl dobrý stopař.

Slavnost byla právě v plném proudu, když se do sálu vřítilo něco, na co nikdo z přítomných nikdy ani nepomyslel, a začalo to trhat na kusy každého, kdo tomu stál v cestě. Nezbyl nikdo, kdo by o tom mohl vyprávět, a tak nadále nikdo neví, jak to vlastně vypadalo. Když netvor pobil všechny lidi, na které narazil, vrátil se domů a od té doby zardousil bez milosti každého, kdo zabloudil do jeho zámku.