Pohádky bezesných nocí
O Otesánkovi
Kdysi dávno žili byli muž a žena. Neměli žádné děti a jelikož už byli starší, ani nedoufali, že
nějaké ještě budou mít. Až jednou byl muž v lese a objevil pomenší pařez, který tvarem
připomínal malé dětské tělíčko. Několika ranami sekerou ho upravil a byla z něj krásná dětská
soška. Tu přivezl domů své ženě. Žena byla radostí bez sebe, že konečně má malé dítě, a
začala se o něj starat. Zabalila ho do plenek a uložila do kolíbky.
Ráno oba manžele
vzbudil dětský nářek. Zprvu netušili, jak je to možné, ale když zkontrolovali kolíbku, zjistili,
že malý otesánek ožil. Oba dva jásali a žena šla pro trochu mléka, aby dítě nakrmila. Když
otesánek vypil hrnek mléka a pak další a další, přinesli mu rodiče pecen chleba, ale i ten
zmizel v jeho útrobách. Otesánek jedl a jedl a při tom rostl a rostl. Rodiče mu stále nosili ze
spíže jídlo a on jedl a jedl, jako by byl bezedný. Když snědl vše, co ve spíži bylo, byl tak velký,
že rozšlápl postýlku. "Prokryndáčka tatíčku, cos to přived za obludu", ječela máma, "Já jsem
chtěla synka né obludu".
Když se otesánek vymotal z trosek postýlky zvedl se na
nohy a učinil několik opatrných krůčků. Za chvíli mu to šlo, a tak vyběhl na dvorek a spolykal
všechny slepice. To mu ale stále nestačilo, pročež zamířil do chléva a snědl všechny krávy a
kozy. Když dorazil čuníka, vrátil se zpět do domu. "Otesánku, už máž dost?", zeptal se tatínek,
ale nedokončil myšlenku, anšto ho otesánek spolkl. Maminka nestačila ani pípnout a rovněž
soknčila v otesánkově chřtánu. Jelikož doma už nebylo nic k jídlu, zamířil otesánek
porozhlédnout se po okolí.
Brzo narazil na babičku, kterak na své zahrádce okopává
ředkvičky. Snědl tedy i babičku, i ty ředkvičky a pokračoval v cestě. Pak potkal sedláka s fůrou
sena, tak ho snědl také. A nakonec formana i s valachem a nákladem dehtu.
Dobře se najedl a tak vesele pokračoval v cestě, pískal si do kroku, a náladu mu ještě zlepšilo,
když se přiblížil na dohled k městu. Jenže najednou ho začalo bolet břicho, chytly ho křeče a
dostal průjem. V bolestech se válel u cesty, až to jeho dřevěné tělo nevydrželo a prasklo. Inu,
přejídat se není zdravé.