Pohádky bezesných nocí
Dlouhý a široký
Byl jednou jeden princ a ten si hledal nevěstu. Hledal dlouho, předlouho, ale stále nemohl žádnou najít. Až jednou uviděl krásnou princeznu, bohužel pouze nakreslenou na obraze. Od staré vědmy se ale dozvěděl, že princeznu vězní zlý čaroděj na svém tajemném hradě. Princovi se však princezna tak zalíbila, že se rozhodl neprodleně jí osvobodit.

Jel a jel směrem k čarodějovu paláci, když tu na cestě uviděl dva zvláštní poutníky. Jeden byl hubený a vytáhlý, zatímco druhý byl malý a tlustý až hanba. Princ se s nimi dal do řeči, a dozvěděl se, že to jsou Dlouhý a Široký, dva dobrodruzi, kteří chodí sem tam po světě a občas se k někomu přidají na nějaké výpravě. Když slyšeli o princově cíli, ihned se nabídli, že mu s jeho posláním pomohou. "Myslím, že jsem o vás už slyšel", řekl princ, "Ale nebyl s vámi ještě jeden, tuším Bystrozraký?". "Byl", odpověděl smutně Dlouhý, "Ale byl zavražděn. Viděl něco co neměl".

Princ a oba poutníci pak putovali ješně několik dní, než dorazili do čarodějova paláce. Čaroděj je pěkně uvítal, a oznámil jim, že princeznu dostanou, pokud se jim podaří jí v noci uhlídat. Když souhlasili se zkouškou, zavedl je čaroděj do komnaty, kde spala princezna. Princ byl její krásou unešen a nemohl od ní odtrhnout oči. Čaroděj všem popřál dobrě noci a řekl, že přijde zítra v osm zkontrolovat, jak uspěli.

Přestože princ nemohl od dívky oči odtrhnout, nezabránil jim, aby se nezavřeli. Probudil se až ráno a zjistil, že princezna je pryč. Rychle probudil ostatní a pohledem na přesýpací hodiny zjistil, že je sedm. Mají tedy hodinu, aby princeznu našli.

"Ale kdy ji hledat?", rval si vlasy princ. "Můžeme se zeptat děda Vševěda", navrhl Dlouhý, a jelikož byli jeho společníci pro, vzal je na ramena a na svých dlouhých nohách pospíchal k chaloupce děda Vševěda. V chaloupce však byla pouze dědova matka, která poklízela. "Kde bychom našli děda Vševěda, paní?", vyhrkl princ, "Potřebujeme s ním nutně mluvit". "Zabili ho", konstatovala matka, "Moc věděl".

Princ a jeho společníci tedy opustili chaloupku a beze slova se vydali pryč. Za chvíli došli na nějaký břeh. "Třeba utekla na druhou stranu tohodle velikýho jezera", nadhodil Dlouhý. "Ale jak se tam bez lodi dostaneme?", zabručel princ. "Bez obav", usmál se Široký, "Já to jezero vypiju, a pak přejdeme suchou nohou". A hned se do toho pustil. Po několika locích však všechnu vodu vyplivl. "Fuj, je to slaný", prohlásil s odporem. "Nezbývá, než se vrátit a pokusit se to nějak zaonačit", svěsil hlavu princ, a tak se všichni vydali k čarodějovu zámku.

Nestačili se ani usadit, když se v místnosti objevil čaroděj. "Tak jak jste dopadli?", zeptal se s úsměvem. "Je pryč", odvětil princ dívaje se do země. "Cože?", vytřeštil oči čaroděj, "Ta štětka zase utekla s kuchařem. Už toho začínám mít dost". Pak ještě zběžně zaklel prince a jeho společníky za nesplnění úkolu, aby neztratil image, a zmizel.