Pohádky bezesných nocí
Jak se stala Narvinye nejkrásnější ženou na celém světě
Turlogh Thalion z Gilmoru
Žila jednou jedna krásná královna Narvinye. Byla velmi moudrá a uměla čarovat.
Toužila být mocnější a mocnější, a proto povolala do svých služeb zlé démony. Nejhorším z
jejích služebníků bylo veliké zrcadlo, ve kterém sídlil nejmocnější démon jménem Gor-Wath.
A tak se stala nejmocnější a nejobávanější na celém světě. A také nejješitnější. Velmi si
zakládala na své kráse. Ale existoval někdo, kdo byl ještě krásnější a koho z plna hrdla
nenáviděla, ač by tu bytost měla naopak milovat mateřskou láskou. Byla to její dcera Ringare.
Jednou dávno se totiž královna zapletla s jedním nižším šlechticem a Ringare jí z toho
románku zůstala.
Každý večer se Narvinye ptala svého zrcadla, kdo je krásnější.
A ono vždy odpovídalo, že Ringare. Když Ringare dospěla a ještě více zkrásněla, nakázala
Narvinye vrchnímu nadlesnímu, ať Ringare zavede do temného hvozdu a tam ji zabije.
Nadlesní tento těžký úkol přijal nerad, neboť měl Ringare rád jako svou vlastní dceru. Věděl
ale, že by ho královna za nesplněný úkol potrestala na hrdle, a tak pod slibem sbírání hub
vylákal Ringare do lesa. Šel s ní dlouho do hloubi hvozdu, kde se orientovala jen divá zvěř a
on sám. Již oba měli plné košíky hříbků. Tu Ringare uviděla kapitální kousek. Ten hřib měl
jistě průměr klobouku půl sáhu, proto Ringare nelenila a shýbla se, že si ho naloží na záda. V
tu chvíli k ní lesák přistoupil a bodl ji do zad. Ringare padla jako zabitá. Než ji stačil nadlesní
dobít, uslyšel kroky, a tak raději uprchl zpět na hrad ke královně, která ho za zásluhy
povýšila.
Mezitím si to parta skřepaslíků, složená z Narwaina, Gwaerona,
Gwiritha a Lothrona štrádovala lesem ke svému stavení. Vracela se z každodenní bitvy s
gnómy. Dnes jich porubali mnoho, stovky. Měli pocit dobře vykonané práce. Mysl jim kalila
skutečnost, že při boji zahynuli jejich další tři bratři. Ivaneth, Narbeleth a Girithron. Dobří
rubači, škoda jich. A jak si tak pochodovali, uviděli nehybné tělo dívky. V zádech jí zela
obrovská rána a z ní se stále řinula krev. S nápadem, že jestlise z toho Ringare vylíže, mohli by
si s ní užít, ji naložili na záda a odnesli k chaloupce. Tam ji položili do postele a po tři týdny
opatrovali. Když po té době Ringare vstala, vypadala jako strašák a skřepaslíky hned zašla
chuť na špásy. Ale raději si ji u sebe ponechali, aby jim vařila, stlala a vykonávala jiné ženské
práce nehodné skřepaslíka. A po dlouhé době opět Ringare nabyla své nevídané
krásy.
Královna však po údajné smrti Ringare z důvodu likvidování
konkurence nezanechala ptaní se zrcadla, kdo je nejkrásnější. A tak jednou opět spatřila v
zrcadle tvář Ringare. Příští den se lesník houpal ve větru a Narvinye již kula plány, jak zničit
Ringare jednou provždy. A v její hlavě se zrodil plán vskutku ďábelský. Poslala si pro velkou
broskev, pak na sebe seslala obyčejné kouzlo metamorfóza a vypravila se s nůší plnou
ohnivých hlín k srubu skřepaslíků.
Ti byli nyní na své každodenní bitvě s gnómy, a
tak královna našla Ringare samotnou. Nakukala jí, že broskev zvyšuje inteligenci. Nedočkavá,
naivní a přihlouplá Ringare ve snaze zvýšit svou inteligenci spolkla celou broskev najednou.
Samozřejmě jí zaskočilo a nebohá Ringare se dusila, až se udusila. Jed, kterým byla broskev
natřena, již nebyl ani potřeba. Královna ještě obložila srub ohnivými hlínami a zapálila
doutnák. Ohnivé hlíny bouchly a rozmetaly srub spolu s tělem Ringare po celém
okolí.
Když se skřepaslíci vrátili domů a uviděli zbořeniště, popadl je vztek a
zamordovali přijeťvšího prince, kterému sudička předpověděla, že kdesi zachrání krásnou
pannu. Tak se stala Narvinye nejkrásnější ženou na celém světě.