Pohádky bezesných nocí

O Henzzovi a draku

Žil byl jeden dřevorubec a měl tři syny. Nejstaršího Baltermira, prostředního Abranwelfa a nejmladšího Henzze. Jednoho dne starý dřevorubec zemřel a na synech bylo, aby si mezi sebou rozdělili majetek. Nejstarší Baltenmir zdědil srub, jejich skromný příbytek, prostřední Abranwelf zdědil koně a nejmladší Henzz zdědil sekeru.

Henzz tedy vzal své děditství a vydal se do světa. Šel a šel, sem tam si něco přivydělal, nějakým tím kácením stromů, až se dostal do jednoho malého království na pokraji hor. Tam se nechal najmout na prosekání stromů v královské zahradě. A jak tam tak pracoval, aby si zasloužil svůj plat, začal tam vídat jednu dívku a jeho srdce zahořelo touhou. Jenže ta dívka nebyla jen tak obyčejná, byla to princezna, a nějakého Henzze si vůbec nevšímala.

Jednoho dne však přilétl do královstvý drak. Byl to obrovský rudý drak a měl deset hlav. Přistál na královském paláci a pobořil při tom jednu věž a střechu. Pak oznámil, že požaduje princeznu za ženu, jinak zničí celé království. Král, toť se ví, nesouhlasil, proto zasedli s drakem ke kulatému spolu, aby vedli jednání. Král se snažil přesvědčit draka, aby princeznu ušetřil, nabízel mu dokonce svou ženu a tchýni a posléze i všechny dívky z království plus slušnou doživotní rentu, ale drak byl neoblomný. Několikadenní jednání skončila nakonec tím, že drak zpustošil jednu blízkou ves, jako demonstraci síly, a králi nezbylo nic jiného, než mu princeznu vydat.

Hned, jak se zprávy o neštěstí rozšířili do okolních království, začali se sjíždět princové, aby se pokusili princeznu osvobodit. Většina z nich se pak vypravila zabít draka, ale dost často se pobili mezi sebou, aby se rozhodlo, kdože má právo jít draka zabít. Vítěze těchto soubojů pak drak sežral. Když došli všichni princové, vyhlásil král, že ten kdo zabije draka dostane jeho dceru za ženu a půl království k tomu. Díky tomu vyrazilo na draka spousta prostých lidí, každý s tím co měl po ruce, krejčí s jehlou, kovář s kladivem, truhlář s hoblíkem a zahradník s hráběmi. Jedinými kdož přežili, byl hostinský, který si vzal jako zbraň soudek své nejlepší medoviny, která drakovi zachutnala tak, že si s příchozím připil na tykání a objednal u něj zásilku dalších soudků, a královský šašek, který draka rozesmál, až se svíjel smíchy, a on měl dost času uniknout.

Když tedy všechny pokusy o princeznino osvobození selhaly, rozhodl se konečně i Henzz zkusit své štěstí. Vzal svou sekeru a vyrazil na draka. Měl štěstí, protože drak právě skonzumoval deset soudků s medovinou, každá hlava jeden. Tím pádem nebyl jeho krok nejjistější a místo plivání ohně jen hlasitě krkal. Henzz se na něj vrhl a začal do něj sekat svou sekerou. Jelikož sekera byla Henzzův jediný majetek, pečlivě se o ní staral a měl jí vždy řádně nabroušenou. Díky tomu zasazoval drakovi těžké rány. Netrvalo dlouho a první drakova hlava se válela v prachu. Krátce na to druhá a třetí a nakonec Henzz uťal drakovi i jeho poslední hlavu.

Henzz zajásal. Teď se mu splní sen, že se princezna stane jeho ženou. Jenže právě v té chvíli vstoupil do dračí sluje princ Drosel. Když uviděl mrtvého draka a nad ním stojícího Henzze, sevřel pevně svůj obouručák a uťal mladému dřevorubci hlavu. Pak osvobodil princeznu, která to všechno pozorovala ze své klece, preventivně ji profackoval, aby viděla co nastane, kdyby někde vyprávěla pravdu a vítězně se s ní vrátil do královského paláce.

Tam byla uspořádána velkolepá oslava. Králi tekly slzy dojetí, ovšem jen do té doby, než mu princezna prozradila, jak to doopravdy bylo. Potom se rozčílil a vyhodil prince Drosela i z jeho družinou z paláce. Když se uklidnil, napadlo ho, že to vlastně dopadlo docela dobře. Osvoboditel zemřel, takže nemusí království rozdělovat. Vždyť by to bylo škoda dělit takové krásné království. Ztráty Henzze sice trochu želel, neboť tak levnou pracovní sílu, jako byl tento mladík, hned tak nesežene, a jeho pokladna nebyla z nejplnějších, ale zakrátko to pustil z hlavy. Drosel totiž přísahal pomstu a svého slova dostál. Zanedlouho přitáhl s velkou armádou a začal plundrovat zemi. Král to samozřejmě nemohl nechat jen tak, proto vtrhl se svou armádou do Droselovi země a rovněž ji začal plundrovat, nakonec, když byly obě země zcela vyplundrovány, se obě armády střetly a svedly velkou bitvu, ve které padli král i Drosel. Království pak ovládli loupeživý rytíři a jeden z nich se zmocnil i princezny a zařadil ji do skupiny svých žen.