Pohádky bezesných nocí
Duchové lesní
Žil jednou jeden chlapec jménem Siran. Sloužil jako čeledín ve mlýně. Když vyrostl, zamiloval
se do jedné dívky z blízké vsi. Ona jeho lásku opětovala, a tak se často scházeli. Problém byl v
tom, že mlýn od vsi odděloval les a podle místních pověr v lese řádili lesní duchové. Proto
Siran chodil za svou milou jen ve dne, jít v noci přes les se bál. Až jednou mu dívka řekla, že
tatíček odjíždí na trh a vrátí se až druhý den, tak aby za ní navečer přišel. Siran byl nadšen, ale
měl mnoho práce, pročež se nemohl na cestu vydat před soumrakem. Měl sice strach, ale jeho
touha byla silnější. Když mlynář viděl, že odchází, zeptal se ho po cíli cesty. "Nechoď lesem k
milé", poradil mu, "Běž radši přes pole. Duchové lesní jsou zběsilí". Siran uposlechl a vydal
se na cestu.
Ráno šel pantáta orat své pole, když tu jeho pluh vyryl lidskou hlavu.
Zrovna šel kolem mlynář a poznal svého čeledína. "Jo, jo. Je to špatnej svět", prohlásil,
"Duchové lesní jsou na poli".