Pohádky bezesných nocí
O bílé laňce
Už je to mnoho let, co v jednom království žila princezna Sára. Většinu času se nudila ve
společnosti dvorních dam, ale sem tam si našla okamžik, kdy opustila palác a toulala se po
rozsáhlých královských zahradách a parcích, dokud jí nenašla královská lovčí a neodvedla ji
zpět do paláce. Všechny funkce u dvora totiž zaujímaly ženy, neboť v kolébce bylo princezně
předpovězeno, že do osmnáctého roku života jí nesmí políbit žádný muž vyjma otce, jinak jí
postihne strašlivá kletba. Král tedy pro jistotu všechny muže ze svých služeb propustil a jejich
místo zaujaly ženy.
Jednoho dne se princezna na svých toulkách po zahradě
zatoulala až k malému rybníčku. Chvíli si prohlížela svůj obraz na hladině, když tu k ní
přihopkala malá žába. "Ty jsi ale roztomilá žabička", řekla Sára a uchopila obojživelníka do
dlaní. Chvíli se s žábou mazlila a nakonec jí políbila na studenou tlamičku. Vtom se ale stalo
cosi neočekávaného, žába jako by začala měnit svůj objem, až vyklouzla princezně z rukou.
Sára zírala, jak se žába zvětšuje, přičemž se proměňuje do lidské podoby. A najednou tu místo
žáby stál mladý muž. "Děkuji ti za vysbobození, spanilá dívko", řekl mladík s úsměvem,
"Jsem princ Garin, kterého zaklela zlá čarodějnice, a tys mě osvobodila, proto si tě vezmu za
ženu". Když toto řekl, objal Sáru a dal ji pusu. Jaké však bylo jeho překvapení, když se
princezna pod jeho rukama rozplynula, a na jejím místě stála bílá laňka.
Sára
nevěděla co se s ní stalo. Před chvílí se před ní objevil princ, který byl žabákem, a najednou
má sama čtyři nohy. A jelikož ned její myslí přebíral vládu instinkt získaný s novým tělem,
dala se na útěk a za chvíli zmizela v lese. Garin za ní chvíli nevěřícně zíral s otevřenou pusou,
ale pak se sebral a šel hledat koně. O hodinu později už jel po princeznině stopě.
O
týden později, o několik set mil dál jel princ Drinwald na lov. Právě se prodíral hustým
křovím, když uviděl bílou laňku. Chvíli si myslel, že má vidění, ale pak uvěřil svým očím, na
táhl luk a vystřelil. Zasáhl přesně a laňka se skácela k zemi. Drinwald vykročil, aby zvíře
prohlédl, ale vtom strnul na místě. Laňka se začala měnit, a náhle tu místo ní ležela krásná
dívka. Když počáteční strnutí pominulo, přiskočil Drinwald k princezně a začal ohledávat
ránu. Zbytečně, byl příliš dobrý střelec.
Náhle uviděl, jak se z křoví vyřítil jezdec
s napřaženým mečem. Zareagoval reflexivně a v poslední chvíli se vyhnul smrtící čepeli. "Já tě
zabiju, ty vrahu", řval Garin, neboť to byl on, a zběsile útočil na Drinwalda. Ten se ale vrhnul
do boje neméně zběsile a les jakoby se proměnil v arénu. Oba soupeři brzo krváceli z mnoha
ran, ale ani jeden nepolevoval. Boj nakonec skončil spravedlivou remízou. Princové se
navzájem prokláli a jejich krev se smísila s krví bílé laňky.