Pohádky bezesných nocí
O světlu, tmě a zhášení svic
Když zhasíš svou svíci života, jde o sebevraždu. Je to útěk od povinností, utíkají jen zbabělci,
říká se. A já nechci, maminko!
Zhasí-li plamen někdo jiný, je to vražda, zabití.
Úzce se dotýká svědomí. Zlé svědomí je nevyléčitelná choroba, pomalu sžírající
duši.
Sfouknutí svíce v dobré víře, to je rána z milosti. Slovo milost se mi
hnusí, stejně jako žebrající prosebník. Nikdo nemá právo rozhojnit zástup chudých, aby sám
byl bohat.
Zhášení dortu svic je prý krásné. Ve skutečnosti je to Čas. A Čas je
stvůra, požírající úplně, úplně všechno. Nevím, jak něco, co se živí odpadky, může být
krásné.
život je světlo a smrt je tma. Hra světel a stínu. Ve světle pozoruješ
zvratky světa, abys na ně za tmy mohl s nostalgií vzpomínat...