Pohádky bezesných nocí
O armádě temnot, zpustlém knězi a řinčení řetězu
Svému osudu, jenž každému se jednou naplní
Armáda temnot vyráží do útoku,
zpustlý kněz káže poslední sloku
zběžného
požehnání,
aby se neřeklo a bůh se nešklebil,
neukázal prstem
Těžký zvuk
kroků,
řinčení zbraní,
řetěz vrzne,
jak zástup odsouzenců prost všeho
předbíhání
vzepře svůj viny díl
Sněží a mrzne,
chlad bělí klouby
pěstem,
oči kalí hořkostí,
biřic křičí: "Za Armiden, za Armiden!",
někdo se
pozastaví nad jeho blbostí, ptá se: "Je to sen?"
A rána bičem je smrtí a probuzením
zároveň
zatápe vězeň z Kraje světa
kde končí sen a vstává realita?
Nikde nic,
lúzo, takového není
snění jsou střípky skutečného dění