Pohádky bezesných nocí
O noční můře, noci katů a pádu bez okolků
Armidenské tragédii roku 1043
Je to noční můra,
tenhle večer, tahle noc
Někdo spí a někdo křičí hurá
a někdo
blije do záchodu o závod
Možná je to sen,
možná z probuzení den,
sporná je
hranice těch dvou protipólů,
oba dva spolu
a oba popírají sebe sama,
svoji
podstatu,
svoji existenci
Je to noc katů,
zástupy odsouzenců
ve frontách k
audienci
popravčího špalku a sekery,
z nichž třebas leckterý
v záplavě květin
mezi věnci
vyřkl by své nejtajnější přání
poslední,
vyznat se z hříchů, holku hladit
dlaní,
modlit se
k nějakému bohu, ke svědomí, ke dni zrození,
k něčemu
velikému a vzdálenému
všechno je marný
i ten pláč plný snahy
a odhodlání bez
odvahy
je k ničemu
Osudu váhy
stejně jsou cinknutý,
jako ty karty někde v
rukávu
hajzlova dvouřadýho saka,
co tváří se na svůdce, na světáka
a přitom jde
o posranýho ničemu
Je to pád bez okolků
tam na dno bažiny,
kde nic neroste, ani
nenávist,
království čolků, divokých tasemnic,
znamenáš nic
a nejsi bez viny