Pohádky bezesných nocí
O ženě Boženě, dobrém vychování a troše krollího pachu
Boženě Rugornské
Byla jedna žena, jmenovala se Božena, holdovala tvrdé práci, o svátcích světabolu,
zpívala si hrubým hlasem písně nemravné, pod nosem měla tvrdý knír, stejně tak na
předloktích, spala na slámě, tedy v chlévě, smrkala přes prsty a jedla rukama. A takový z ní šel
strach a hnus, až výřečníkům dřevěněl hrůzou jazyk, němí vykřikovali fuj a blé, vidomí si
dloubali oči a slepí je zase poulili strachem. A jak se tak krmila, ukrutně krkala, víno jí teklo
po tvářích a huba se leskla mastnotou. Inu chutnalo jí výtečně, přenáramně, až se jí za ušima
dělaly boule, velké boule, mohla si je dovolit, když byla obdařena tak velikýma ušima.
Tak převelice byla škaredá, že mnohý se tázal, zda je vůbec ženou, ta Božena, ale
toliko je jisté, že podle jména lze rozpoznat dosti, tedy alespoň pohlaví. A pohlaví, to ona
měla, o tom není sporu. Vždyť na světě může být nemálo žen Božen, to není nemožné, a zcela
určitě některé mohou být i krásné, ale najděte jediného chlapa s takovým jménem, ba co víc,
přiveďte takového, co jest naň pyšný! A kdyby přeci jen ano, pak si uvědomte, že není právě
zdvořilé pochybovat o něčem, co se vám snažím vyložit, je krajně netaktní pořád se tázat co by
bylo, kdyby bylo, zvláště pak, když mne zrovínka žádná jiná Božena nezajímá, jenom ta, o níž
vyprávím, vlastně ani ta ne. Ale když už jednou člověk něco nakousne, měl by to dokončit, tak
praví prostý obyčej a mrav, tedy dobré vychování, jehož se mi také dostalo, alespoň trochu.
A tak budu dál rozprávět o ženě Boženě, i když to nikoho příliš nezajímá, ani mne ne,
hlavně o tom, že byla sprostá a nenávistná, klevetila a hryzala si nehty, mluvila málo, jen v
holých větách, ale zato velice hlasitě, a za každou tečkou si mocně odplivla, pročež měla
neustále sucho v hrdle. A tu svou proklatou žízeň utápěla v kořalce, kterou pálila z tvrdých
chlebových kůrek, jichž zbylo z každého pecnu požehnaně, takže byla často v limbu, tedy opitá
až hanba.
Bylať tedy jedna žena, jmenovala se Božena, ale už není, odešla a je navždy pryč, spral
ji ďas nebo ardasanská bába, kdo vlastně vůbec ví, ale na každý pád sešla z očí, sešla z mysli,
nic po ní nezbylo, vůbec nic, ani obrázek, ani střepy z rozbitého nádobí, jenom trochu toho
krollího pachu a hořká chuť v lůně vzpomínání.