Pohádky bezesných nocí
O ocelovém řetězu, otlemené držce a veliké bolesti
Velkému krollímu národu, jehož čas ještě přijde
Dřepni si na zadek a buď hodnej, brácho. Dřepni si hezky na zadek. Na dřevěnou židli.
Dokaž jim, že seš silnej a svojí sílu uvaž na řetěz. Na poctivej vocelovej řetěz svý skálopevný
vůle. Voni na to čekaj, brácho. Čekaj, až se rozzuříš a někoho zabiješ. Aby tě mohli sprostě
vodpravit. Aby tě mohli vodpravit jako prašivýho psa. Jako vobyčejnýho psa, co ani nemá
méno. A to voni chtěj, brácho. Chtěj se tě zbavit a smazat tvý méno. Protože se tě bojej,
brácho. Bojej se tvý síly. Tak buď hezky hodnej a kroť svou zlobu, brácho. A nesnaž se jim
vyrovnat, jinak zkapeš. Hlavně jim nelez do řiti, brácho.Voni za to nestojej. Buď hezky svůj,
brácho, a buď na sebe hrdej. Buď vosobnost a nečekej, že se před tebou sehnou. Seš prostě
jinej, brácho, tak si to uvědom. Seš kroll, brácho, tak si to zapiš pořádně za uši. Místa tam máš
pořád ještě dost. Seš prostě jenom kroll. A pro ně vždycky budeš. Vobyčejnej blbej kroll s
velkou hubou. Horší než zvíře. Vod tý doby, co ti máma dala život, až do smrti. Napořád.
Votlemená držka na pokraji debility. Vono jim to vadí, brácho. Vadí jim, že nerad jíš
příborem. Že máš radši pelech než postel. Že tvá chudá máma žila v jeskyni. To si uvědom,
brácho. Tak se s tim konečně jednou smiř a nauč se s tim žít. Sem kroll, řikej si dokola. Voni
si myslej, že tě srazej na kolena. Nenech se, brácho. Nauč se nýst svou bolest, brácho. A nevěř,
že ti někdo pomůže. Pro ně nejseš člověk, ale jen póvl, brácho. Seš jenom kroll, blbej kroll. A
vždycky budeš. Nikdo nemůže pochopit, co je to za bolest, brácho. Nikdo kromě tebe. Měj
svou bolest rád a vstoupíš mezi lidi. Vo stupínek vejš. Vo jeden blbej stupínek, kerej znamená
hodně. Běháš po dvou, brácho, nejseš zvíře. Jen ať si tlachaj babský kecy, brácho, jen ať se
třeba zalknou záští. Tobě to nesmí vadit. Dřepni si na zadek a svojí sílu uvaž na řetěz. Voni
porád čekaj. Čekaj, až se rozzuříš a někoho zabiješ. Aby tě mohli vodpravit, brácho.