Pohádky bezesných nocí
O zákožce svrabové, divém množení a jednom zbabělci
Duchovnímu strůjci mondragonského atentátu v roce 1033
Zákožka svrabová hlodá mou koží,
divě se množí,
nehledí na konvence
S úsilím žence
zůstává v poli
do posledního klasu,
do poslední kapky krve
Držíme basu tak, jako prve,
v den, jenž se zove
Velkým dnem zasvrabení
Prvotní opojení
dnes už jen bolí,
vzal všechnu krásu
zub času, neúprosný dráb
Žijeme spolu, všichni máme svrab
a jeden srab
v soužití na hromádce
tváří se sladce,
přitom páchne solí
Rozséval zkázu
v podobě nakažení