Pohádky bezesných nocí
O ježaté hlavě, pateru chrpových očí a bílém smotku
Erlanthu Linfalasovi
Ježatá hlava Erlantha Linfalase vykoukla z nedalekého roští a plechová přilba se
hrozivě zablýskla ve slunci. Patero chrpových očí, zasazených hluboko v nevinném, zatím
ještě bezvousém obličeji, začalo neúprosně prohlížet okolní krajinu a detekovat cizí
nepřátelské objekty všech velikostí. Neomylný, neobyčejně vyvinutý a velmi výkonný mozek
nejnovější série horečnatě pracoval na vyhodnocení výsledků pozorování a vytištění závěrečné
shrnující zprávy.
Vše, co se seběhlo, bylo otázkou několika vteřin. Drahocenných vteřin, na nichž
mnohdy závisí otázka bytí, nebytí, života či smrti. Potom něco cinklo, asi jako když udeříte
takovým tím maličkým stříbrným kladívkem permoníků o zlatý prstýnek, v Linfalasově hlavě
to zaharašilo a zpod podivné přilbice, připomínající v lecčems mísu na bramborový salát (což
ve mně vyvolalo nepříliš hrdou vzpomínku na hostinec U prasete) vypadl pečlivě stočený
proužek papíru. Taková prachobyčejná bílá rulička. Pomalými klouzavými pohyby se snesl do
Erlanthovy dlaně a ten smotek pomalu s vážnou tváří rozevřel.
Pětioký pán si lístek nejprve pomalu a rozvážně přečetl, potom moudře pokýval hlavou
ze strany na stranu a pravil: "Vzduch je čistý, hošani!". Ze křoví vykouklo dalších deset hlav.
Byly stejně rozcuchané a směšné.