Pohádky bezesných nocí
O zlé babici, snůšce pomluv a lží a obláčcích zvířeného prachu
Velké bábě
Zlá babice šla po prašné cestě směrem k městu, jehož silueta se rýsovala na blankytně modrém obzoru. Ona vlastně ani nešla, spíš se jen tak belhala o dubové sukovité holi. Odkud vím, že byla zlá? Inu, vím to. Zlá byla. Měla zlý jedovatý jazyk. Takový ten rozeklaný, jaký mívají zmije. Visel jí z vyschlých bezzubých dásní až na záplatovanou vestu. Tak hrozně pospíchala.
Na zádech vlekla snůšku lží a pomluv. Ještě za tepla. Ve velké proutěné nůši. A ta baba uháněla, jako by jí za patami hořelo. Ale nebyly vidět žádné plameny, ani takové ty prskavé jiskérky, prostě nic. Jen obláčky zvířeného prachu odnášel vítr do polí.