Pohádky bezesných nocí
Smutný vytí krollího samce
Taky něco svojí bolesti
Víš, chlapče, říkala má maminka
seš jenom malej krollí chudinka
tak běž do světa a tam se tuž
Jen tvrdou prací tělo hřej
a chudým lidem pomáhej
ať je z tebe velkej krollí muž
A ještě řekla, chlapče můj
ženským a rumu neholduj
cíl nehledej v řiťolezení
Neb tvůj synovec, an byl taky kroll
měl rád ženy, měl rád alkohol
ale teď už hnije pár stop pod zemí
A tak si zpívám to smutný krollí blu'zz
mám černou duši a černej hubertus
to smutný blu'zz, co mi osud hrál
možná i někdo poslouchal
a teď si říká, no ty jseš kus
Kus černýho vola, co pořád mele svou
točej se kola cestou necestou
a smutný blu'zz mi bude znít
i na tý cestě poslední
až poveze mě funebráckej vůz
Tak máma má mě hnala z brlohu
já kousal, ale vytáhla mě za nohu
ač jsem byl už dosti starej chlap
Pak za mnou zamkla sluj na šest západů
a vinou toho pitomýho nápadu
já poznal, co je bída, hlad a svrab
A jak šel čas já hledal oporu
a poznal život hezkej, život potvoru
starým světem jsem se protloukal
Když někde pohrajou si s roztomilou opičkou
co mluví a žere vidličkou
řeknou držko, táhni o dům dál
A tak si zpívám to smutný krollí blu'zz
mám černou duši a černej hubertus
to smutný blu'zz, co mi osud hrál
možná i někdo poslouchal
a teď si říká, no ty jseš kus
Kus černýho vola, co pořád mele svou
točej se kola cestou necestou
a smutný blu'zz mi bude znít
i na tý cestě poslední
až poveze mě funebráckej vůz
Jenže co by sem byl, kamarádi, za chlapa
žít jako baba vohnutá a hrbatá
a tleskat těm, co s holí po mě jdou
Vono představte si dvousáhovou obludu
co poulí oči, že vám dá pár přes hubu
to každý radši sklapne a jde cestou svou
Tak za pár let jsem pevně stanul na nohy
už nebyly to nohy blbý mátohy
co se podlomí, když šlápnou v něčí trus
Jen jednu radu bych chtěl přeci dát
je dobrý mluvit ale i naslouchat
zvlášť když vám někdo zpívá svoje smutný blu'zz