Kronika liscannorská 1020-1070
1050
Třicáté výročí založení vsi a zároveň polovinu století Liscannorští mohutně oslavili. Zasloužil se o to zejména Arkuss Dettor, který vyrobil několik různých rachejtlí a prskavek a postaral se obyvatelům o pěknou podívanou.

Slavila se také slavná svatba. Hostinský Jeremiáš Čipera pojal za ženu vdovu po Páinovi, Lúniel. Ta jako dcera hostinského věděla, jak se o hostinec starat, takže mohla stárnoucímu Jeremiášovi pomáhat. Svatbu samozřejmě doprovázela velkolepá hostina, i když účast nebyla tak velká, jak mohla být, neboť většina aktivních družiníků byla právě na výpravě. Šizuňk Jeremiáš s tím patrně počítal, protože tak nemusel zvát tolik hostů a tím pádem ušetřil.

Nebyla to jediná svatba. Divoška Wulpin, vdova po Eodelu Zivrilovi a pěstounka Eonnova, pojala za muže lovce Lambarda, kterého potkala na výpravě ve východním Gwendarronu. Nutno říci, že Lambard nikomu ve vsi k srdci nepřirostl a dobrodruzi si z něj často činili nemístné žerty, které ovšem on přecházel mlčením.

Starosta Burbbag pokračoval ve své politice neuvážených nákupů a pro školu zakoupil poníka. Na něm měl nový učitel tělopružby, Yall Reblled, učit děti jezdit.

Klabzej Myšilov pak provedl rekonstrukci svého domu, který původně nechal postavit Tanris z Álfheimu, na přírodní druidské stavení. Zedníci měli za povinnost dům jen podepřít a zajistit, aby se nezřitil, ale v žádném případě neměli dovoleno opravovat jeho zchátralý přírodní vzhled.

1051
Následujícího roku se Liscannor opět rozrostl, tentokrát o stavení pomocného učitele a válečníka Yalla Reblleda, který zároveň začal chovat králíky.

Také Klabzej Myšilov se rozhodl začít chovat domácí zvířectvo. Zvolil hned dvě prasata, která ubytoval ve svém domě. Nutno říci, že pach tohoto mladého druida, i tak nevalný, se s novými nájemníky ještě rapidně zhoršil.

Novým přírůstkem v obci byla rovněž malá Lombien Tehalská, dcera Lambarda a Wulpin.

Starosta Burbbag se rozhodl zbavit se jedné ze svých černých příložnic, neboť neustále se hašteřící ženy mu začaly lézt na nervy a soužití se dvěma ženami nebylo takové, jak si ho naivní kroll představoval. Kupodivu však neřešil situaci po svém zvyku násilím, ale jedné ženě zaplatil lodní lístek do jižních pralesů, odkud ji před lety odvlekl.

Tohoto roku také přišla Nurnské družině do Liscannoru neobyčejná zásilka. Jednalo se o komplikovaně provedenou výbušninu, která však naštěstí selhala. Následky výbuchu by pro vesnici mohly být katastrofální. Tím začala výprava, na které dobrodruzi dopadli a popravili známého úchyla a dementního šílence Bukvoje Drapláka.

Z výpravy s sebou družina přivezla také starce Joachalenta Sallenta, který družině na tažení pomohl radou i vybavením, a starosta Burbbag se zaručil mu doživotně hradit na obecní útraty ubytování v hostinci U hrocha.

Kromě starého Joachalenta družiníci získali také vzácná semena neobyčejného stromu Janternu, který byl zasazen na návsi. Péče o strom byla svěřena tomu nejpovolanějšímu, druidu Myšilovovi, který se od té chvíle začal honosit titulem Strážce janternu.

Také ve Vranigostu se rozezněl dětský pláč, když Aedd Ruindorský s ženou Aelin povili dceru Ilayen.

1052
A přišel další volební rok a s ním nová volba liscannorského starosty. Volby tentokrát vyhrál a novým starostou se stal elf Darlen Moorhed. Krátce po jeho zvolení se však začaly šířit fámy, že je zapojen do činnosti podsvětí a je členem jakéhosi Moorhedova bratrstva. Nový starosta, místo aby klepy rázně vyvrátil, raději mlčel a dělal, že se ho věc netýká.

Bývalý starosta Burbbag Šestý se dlouho netrápil svým propadem ve volbách, neboť se mu tohoto roku s černou divoškou Majou narodil syn Burbun. Malý černý kroll dostal ihned od družinového kašpara Kryšpína Pěnipírka posměšné přízvisko Blbůn, na což tento málem doplatil životem, neboť Burbbag se ho chystal lynčovat. Naštěstí se zuřící otec spokojil pouze s hobitovým potupením, jinak by oslava Burbunova narození skončila tragédií.

Burbbag se však ze svého potomka neradoval dlouho. Družina se tohoto roku vydala do oblasti Naglinu, kde padl. Jeho tělo bylo přivezeno do Liscannoru a s pietou pohřbeno na obecním hřbitově.

Padl rovněž posměváček Kryšpín Pěnipírko, jehož tělo se však ponořilo do bažiny.

Po Burbbagově pohřbu se rozhodl ukázat trochu ráznosti nový starosta Darlen Moorhed a nařídil vystěhování černé družky bývalého starosty i s novorozencem Burbunem pod záminkou, že Maja nebyla s Burbbagem řádně oddána. Strhla se hádka, v níž se všichni občané jednohlasně postavili za nebohou Maju. Starosta však chtěl ukázat pevnou ruku, a tak trval na vystěhování. Postupně však začal nabízet Maje finanční kompenzaci, která se zastavila až na sedmi tisících zlatých. To byla suma mnohonásobně přesahující hodnotu polorozpadlého krollího stavení. Darlen Moorhed, jak bylo jeho zvykem, odmítl občanům odpovědět na jejich přímé dotazy, zda jdou peníze na kompenzaci z obecní kasy nebo z jeho vlastní. Proti nespravedlivému vystěhování se navíc postavila občanka Viola Pelouchová, která si tohoto roku postavila v obci domek, a nastěhovala milou Maju s Burbunem k sobě. Starosta tak nedosáhl ničeho a měl z ostudy kabát.

Situaci Darlen Moorhed ještě vyhrotil ve chvíli, kdy měl rozdělit plody ze vzácného janternu. Nepřijal několik návrhů na spravedlivé dělení, ale úrodu zabavil a rozdal podle svého uvážení. Není jasné, zda od obdarovaných přijal nějakou úplatu.

Po těchto událostech se starosta natolik znemožnil, že se objevilo několik výzev k jeho odstoupení, na které Darlen po svém zvyku nereagoval.

Veselejší událostí tento rok byla svatba Yalla Reblleda s pannou Vavřinkou, dcerou mlynáře z obce Trkany, kterou válečník potkal na výpravě a zaujal svou odvahou a svaly.

1053
Po naléhání občanů vesnice se konečně starosta Darlen Moorhed odhodlal ze svého povzneseného postavení pronést projev. Neřekl, pravda, v podstatě nic, jen nabídl Maje, že se může do svého domu vrátit, což divoška ráda učinila, a zcela zásadně odmítl výzvy k odstoupení. Také zveřejnil příběh svého života, snad aby zapůsobil na city občanů svým pohnutým osudem. Dosáhl pravého opaku, neboť občanstvu přiznal, že byl členem zločineckého tlupy zvané Moorhedovo bratrstvo a živil se jako zloděj a vrah. Ani po letech se za své odporné činy nestyděl, neboť jak tvrdil, zákon porušil z nouze. Výzvy k odstoupení neustaly, ale ukázalo se, že starostovo odvolání bez jeho souhlasu je v podstatě nemožné, a tak občané během roku postupně rezignovali a smířili se s tím, že nekompetentní starosta se bude mandátu držet jako klíště až do konce.

Tento rok si v Liscannoru otevřela ve svém domě vdova po Krochtovi, Attrien Moskytová, krámek U Moskyta. Jednalo se o obchod s tovarem rozličným, který se může hodit dobrodruhům, a oni tak nemusejí pokaždé jezdit nakupovat až do Nurnu. V nabídce paní Attrien byli také koně a poníci, pročež tato dáma nechala postavit stáj a výběh a pořídila si malý chov.

Klidný život obce mírně narušila návštěva dvou šlechtičen, které cestovaly kolem a rozhodly se osvěžit koupelí v liscannorském rybníčku. Učinily tak zcela nahé, k pohoršení manželek a vdov a naopak radosti otrslých družiníků. Dívky nepobyly dlouho, ale jejich návštěva ve vsi každopádně vyvolala rozruch. Liscannorští dobrodruzi s nimi nakonec odjeli jako doprovod, čímž začala výprava do dalekého Khanderwaedu.

Na návrh řídícího školy pana Rhandira zavedl tohoto roku starostal Darlen Moorhed školné, aby byla škola soběstačnější co se týče údržby a nákupu učebních pomůcek.

Allen Moskyt se odstěhoval z výstavního domu Moskytů a přestěhoval se do staršího domu č.p. 20, rovněž patřícímu této rodině, aby se začal osamostatňovat.

Post obecního hrobníka opustil stat Luncius, syn Páinův, který se odebral do Nórienu do učení.

Žal v obci vyvolala smrt dvou občanů na výpravách, a siceTřaskatula Drtinosy a Yalla Reblleda. Yallova vdova Vavřinka následně prodala dům v obci a odstěhovala se k rodičům.

Ve Vranigostu si postavil domek elfí učenec Karabas Vrána, a jelikož měl rád společnost, vyhradil v něm jednu místnost jako nálevnu. V té pak zaměstnal jako obsluhu a kuchařku hobitku Swiannu Bělomorkovou.

Vrána se však ze svého nového domu neradoval dlouho, neboť padl v zemi Nabatel. Ve Vranigostu mu byl vystrojen důstojný pohřeb.

Liscannorské obecní a majetkoprávní zákony

Úvod

Na následujících řádcích bychom chtěli ujednotit existující vyhlášky a usnesení ve věcech obecního a dědického práva o nové úpravy a doplňky.

Práva a povinnosti starosty

Obecné

1. Starostenský úřad je úřad volený na dobu v trvání tří let. Starostou či zástupcem, popř. jinou vybranou osobou je vypracován seznam voličů a možných kandidátů. Kandidující v případě, že svoji kandidaturu potvrdí, mají prostor promluvit. Volba probíhá jednokolovým veřejným hlasováním, kdy pořadí voličů je určeno postupným losem. Platí, že kandidát na post může volit sám sebe a kdokoli se také může zdržet hlasování. Starostou se stává ten, kdo obdrží prostou většinu hlasů. Vyjde-li vítězně více kandidátů, probíhá druhé kolo hlasování, z něhož jsou tito vyjmuti (volič nemá právo volit svoji vlastní osobu). Pouze v případě, že právoplatní voliči jsou právě dva, určuje se vítěz losem, popř. dohodou.
2. V okamžiku nástupu do funkce starosta přebírá starostenskou knihu.
3. Starosta zastává vrcholnou správní funkci v obci, z níž vyplývají níže uvedené povinnosti a práva.
4. Starostenský úřad je neplacená funkce.
5. Starostenský mandát zaniká vypršením volebního období, úmrtím, složením funkce nebo sesazením. Starosta může být sesazen přímým hlasováním, popř. peticí, v níž se pro jeho odvolání vysloví nadpoloviční většina občanů (s právem volit). Zároveň se tímto odvoláním bezprostředně vypisují nové volby.

Povinnosti

1. Starosta je místním zástupcem státní moci. Z tohoto titulu je podřízen odpovědností radnici královského města Nurn a povinován věrností králi.
2. Starosta je povinen vést a udržovat starostenskou knihu; t.j. úplnou evidenci domů, obyvatel, občanů, obecních funkcí a zvláště pak průhledný stav a pohyby obecní pokladny. Takovéto informace musí být kdykoli občanům předloženy na požádání k nahlédnutí.
3. Starosta je povinen o aktuálním dění v obci občany pravidelně písemně informovat (např. na stránkách občasníku Lyškánora).
4. Starosta je přímo zodpovědný za pověst a čest obce
5. Starosta je povinen v případě nepřítomnosti ve vesnici určit svého zástupce, který má dočasné rozhodovací pravomoci.
6. Starosta vyřizuje pozůstalostní řízení.

Práva

1. Starosta má právo udělovat a odebírat občanství dle svého uvážení.
2. Starosta uděluje právo na stavbu domu a může rozhodnout o jeho umístění, popř. dalších limitech.
3. Starosta má právo kohokoliv z vesnice vykázat. V případě, že tento vlastní na území obce soukromý majetek, který není schopen odvézt (např. dům, pozemek), je starosta povinen dotyčného vyplatit ve výši, za kterou dle úředních záznamů tento danou věc pořídil. Dále je povinen dotyčnému poskytnout desetidenní lhůtu na vyklizení nemovitosti. V této lhůtě musí být ze strany úřadu splaceny veškeré pohledávky.
4. Starosta může libovolně nakládat s obecní kasou podle svého nejlepšího uvážení.
5. Starosta má právo jmenovat a odvolávat kohokoliv do obecní funkce (hrobník, rybníkář, řídící školy apod.) a tohoto dle svého uvážení vyplácet z obecních peněz.
6. Starosta má právo libovolně nakládat s tzv. “mrtými stavbami”. Tím se rozumí stavení, které je neužíváno delší dobu než jeden rok.
7. Starosta má právo v doprovodu minimálně dvou občanů vniknout do opuštěného domu.

Volební právo

1. Starostou obce smí být zvolen pouze ten, kdo má liscannorské občanství, vlastní na území obce dům (alespoň srub) a byl alespoň jedenkráte členem Nurnské družiny.
2. Starostu má právo volit ten, kdo má liscannorské občanství a byl alespoň jedenkráte členem Nurnské družiny.

Další obecné zákonitosti

1. Každý, kdo se rozhodne v obci usadit, musí splnit přihlašovací povinnost u starosty obce, jinak může být považován za vetřelce.
2. Občanství se automaticky přenáší na právoplatnou manželku nebo manžela a také na jejich potomky žijící v Liscannoru, je-li alespoň jeden z nich jejich biologickým rodičem. To ale neznamená, že občanství nemůže být starostou zrušeno.

Dědictví

1. Při úmrtí liscannořana se dědické záležitosti řeší takto. Existuje-li závěť, musí být starostou bezprostředně do posledního bodu vykonána za přítomnosti svědků z řad občanstva.
2. Zůstal-li nějaký majetek, popř. neexistuje-li prokazatelně závěť, přechází veškerý majetek na nejbližšího příbuzného v tomto pořadí: manžel/ka, potomci od nejstaršího dále. Pokud nikdo takový není, spadá rozhodnutí o osudu majetku do pravomoci starosty obce.

Stávající platné vyhlášky v obci Liscannor

1. Arkussi Dettorovi je pod pohrůžkou vyhoštění z obce zakázán pohyb s výbušninami a třaskavinami jakéhokoli druhu na území obce, zejména v okolí obecné školy. Toto je navíc zakotveno smluvně.
2. Je zakázáno provádět rybolov na obecním rybníčku osobám, které trvale nežijí v obci.
3. Následující obecní funkce mohou nárokovat pro potřeby funkcí vymezené na liscannorské pokladně 1.000 zlatých ročně: řídící školy, hrobník a rybníkář. Osoba funkcí odpovědná musí vést důsledné záznamy o vynakládání této částky.
4. Je zakázáno zvracet, močit či jinak znečišťovat a poškozovat starožitná sousoší lemující vchod hostince U hrocha, pamětní sousoší umístěné Na škvarku a vzácný strom Jantern, zasazený u cesty do naší vesnice. K tomuto účelu je nařízeno používat místa k tomu účelu zřízeného - suchého záchodku za krčmou.
5. Komukoli z rodu Ardasanských je zakázán pobyt na území obce.

Roku 1053 vypracovali:
Yall Reblled z Hedu, pomocný učitel tělopružby
Klabzej Myšilov, strážce Janternu

1054
Ke rvačce došlo na letošní oslavě novoroku. Trpaslík Bouřňák Buřič navrhoval porazit jantern a navíc se podle svědků v hospodě objevili dva Myšilovové, což však mohlo být docela dobře způsobeno přílišnou spotřebou alkoholu přítomných. Spolehlivě se dá říci jen to, že Klabzej jako strážce janternu tento ubránil a rozbil Buřiči jeho nevymáchaná ústa. Došlo tak jen k poničení plůtku okolo vzácného stromu, který starosta nechal Buřiče opravit.

Nebyla to jediná oslava tohoto roku. Klabzej Myšilov na oslavu toho, že konečně pronikl hlouběji do tajů druidství, uspořádal zabijačku svých prasat. Hostina to byla velkolepá a tentokrát se obešla bez incidentů.

Začátkem roku Rollanda Rugornská zavřela obecní ubytovnu, o kterou se starala. Tu založil kdysi na obecní náklady starosta Moskyt, ale neschopný starosta Darlen Moorhed odmítl s Rollandou jednat o financích na údržbu objektu a na její žádosti ani stížnosti nikterak nereagoval, pročež vdova po slavném Jacobovi budovu uzavřela a zabednila.

Uzavření ubytovny nelibě nesl elf Rien Gwardit, který v domě zadarmo bydlel a představoval si, že to tak bude napořád. Když po něm pak Rollanda chtěla peníze za ubytování, urazil se a odstěhoval se do Vranigostu, kde předák Aedd v domě s nálevnou po Vránovi vytvořil ubytovnu spravovanou hobitkou Swiannou Bělomorkovou.

Jako by starostových přehmatů nebylo dost, ukázalo se, že si nechal peníze, které věnovala Attrien Moskytová jako dar obci na zvelebení obecní školy, opravu lokálu U hrocha a rekonstrukci hřbitova. Poctivá vdova peníze předala starostovi obce, aby je sám patřičně rozdělil, ale Moorhed je uložil do své pokladnice a dělal, že se nic neděje. Jelikož však Attrien moudře zveřejnila svůj dar v obecním listu, začali se ostatní zajímat, co se s penězi stalo, a starostova loupež byla odhalena. Moorhed přesto dělal, že se nic neděje, a peníze vydat odmítl.

Ukradení peněz starostou vyvolalo další vlnu výzev k odstoupení, která se však o páně Moorhedovu hruď rozbila stejně jako všechny předchozí. Ostatní plnoprávní občané Liscannoru tak alespoň zahájili své předvolební kampaně pro blížící se starostenské volby stojící vesměs na nápravě chyb současného starosty.

Mezi bezdomovci potulujícími se po obci, s nimiž starosta odmítl zatočit, se objevil také hobit Nebuč Kanimůra. Původní podezření, že se naboural do márnice, se naštěstí nepotvrdilo. Na naléhání občanů po nějaké době starosta Moorhed prohlásil, že Nebuč je novým hrobníkem. Přesto situace, že kdosi chodí po vesnici a prohlašuje se za hrobníka, aniž by se starosta obtěžoval jakkoli se o tom zmínit, byla alarmující. Mezi nesčetnými pochybeními páně Moorheda se však i toto snadno ztratilo.

Starosta se však rozhodl přeci jen něčím na opravu hřbitova přispět, takže přibyla nová bytelná kovaná brána.

Během výpravy na daleký ostrov Lybbster se oženil Dyni Longodon, pojav za ženu Anju Šťovíkovou. Po návratu zakoupil v Liscannoru dům po Třaskatulovi a nastěhoval se tam s tím, že svou noru ve Vranigostu bude využívat jen jako alchymistickou laboratoř.

Srub postavený v dávných letech Hupslou Lískovou a naposledy obývaný Kryšpínem Pěnipírkem zakoupil Lagran Paskal.

Naopak starosta nechal strhnout neobydelný dům č.p. 18 po Edudantu Škorpíkovi a také dům Violy Pelouchové, která nakonec jeho úplnou dostavbu nedokončila a z Liscannoru se odstěhovala.

Tohoto roku také smrt vztáhla své pařáty po několika starousedlících. Nejprve si při pádu z koně srazila vaz Glassal Vrantová, vdova po Melchizedechovi. Krátce na to zemřeli na zápal plic kudůčka Wenora Rugornská, vdova po Torpu Katzbalgerovi a Lynhaardu Rugornském, a řídící obecní školy Rhandir Hekhlem. Všichni byli pohřbeni na liscannorském hřbitově. Starost o školu po zesnulém Rhandirovi převzal dosavadní učitel Getd z Ruindoru.

Ani Vranigost nezůstal ušetřen neštěstí. Na horkou nemoc tam zemřela Aelin, žena Aedda Ruindorského.

1055
Rovněž začátek dalšího roku se nesl v chmurném duchu. Anja Longodonová, žena Dyniho Longodona, porodila sice zdravou dcerku Anju, ale při porodu zemřela. Krom toho se na obecním rybníčku prolomil led s hrajícími si dětmi a v ledové vodě se utopil malý Belehath Linfalas, syn Griffina a Oriniel. V lese se pak oběsila Melanita Vrantová, matka Glassal, která neunesla ztrátu i své druhé dcery.

Tím pádem se ve vsi objevil sirotek Melatar Vrant, syn Melchizedecha a Glassal, kterého se ujal jeho kmotr Klabzej Myšilov.

Začátkem roku také nastala dlouho očekávaná volba nového starosty. Občané s nadějí hleděli ke dni, kdy se konečně zbaví nekompetentního Darlena Moorheda, a dočkali se. Ze souboje s novým řídícím obecní školy Getdem Ruindorským vyšel vítězně druid Klabzej Myšilov a stal se tak osmým starostou liscannorským.

Zde přinášíme jednotlivé body programu, s nímž Klabzej ve volbách uspěl:

1) Povznést vážnost občanství. “Občan Liscannoru” se dnes chápe jako prázdná nálepka, která znamená, nerad bych urazil, poměrně málo. Občanství není přeci ale věc ledajaká. Je to dar těm, kteří v obci žijí a jsou na to pyšní, kteří jsou ochotni ji bránit a udržovat. Tito lidé by pak měli být místním úřadem bráněni, je-li to samozřejmě nutné, proti těm, kteří občanství nemají. Občanství by se mělo stát věcí cti a soudržnosti. Z toho potom plyne i vzájemná pomoc, neboť nejsme neteční jednotlivci, ale obětaví sousedé. Vážnost k občanství se dá v lidech vychovat pouze metodou odpovědnosti a důsledně dodržovaných výsad, o které se lze popřípadě opřít.

2) Věrnost Gwendarronu. Vyplývá z povinností starosty chovat v úctě krále a Gwendarron. Toto je u současné hlavy obce sporné. Nicméně mým názorem je, že oddanost vlasti by měla být vlastní nejen předákovi, ale každému, kdo občanem jest. Jedině pak Liscannor jako celek bude nurnskému hradu přínosem a náhled na něj bude kladný. To je základní kámen ovzduší, v němž může tato malá obec vzkvétat. O dalších povinnostech místního úřadu není nutné hovořit, protože jsou jasně dané. O jejich důsledném a včasném plnění není třeba vůbec diskutovat.

3) Vypořádání se s minulostí. Je třeba uzavřít pochybnosti kolem úřadování pana Darlena Moorheda. Vzhledem k již tak dosti pošramocené pověsti obce tento případ neřešit soudní cestou, ale vyřešit jej uvnitř a pokud možno pokojně, avšak tak, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost.

4) Vyřešit jednou provždy status Janternu a pozici Joachalenta Sallenta otevřenou diskusí z řad občanstva. Toto si představuji jako diskusi na dané téma, z níž vyjdou klíčové otázky, o nichž se bude hlasovat.

5) Kompromisní dohoda o provozování služeb hostince U hrocha tak, aby byly co nejvíce uspokojeny požadavky majitelky, krčmáře a hostů. K tomu by měla vést zřetelná evidence osob pobývajících na území obce a nekompromisní přístup k těm, které jsou dlouhodobě nehlášené.

6) Úprava zákona o vystěhování tak, aby nemohly být některé případy technicky neproveditelné a tudíž osoby v těchto případech fakticky nepostižitelné.

7) Na příslušných úřadech v Nurnu zavést diskusi na téma sporného zákona o lovu zvěře a docílit požadavku na jeho případné zmírnění. Kolem tohoto zákona je tolik nejasného, že je třeba požadovat jeho upřesnění a zjistit případné užívání v praxi, což může být považováno za precedentní záležitost.

8) Vytvoření mapy Liscannoru, která dodnes není v konečné podobě. Zároveň je nutný rovnocenný přístup ke všem, kteří nemají nákresy domů (bez jakýchkoli výjimek, jak tomu bylo dodnes).

9) Vyřešení otázky tzv. radnice v majetku paní Grétty Erinské, a to oboustrannou dohodou.

10) Sjednocení ceny základní výměry pozemku obecní půdy. Toto by mělo odstranit jisté problémy s ohodnocováním staveb nedostatečně zaknihovaných.

11) Obnovení a případné rozšíření smlouvy mezi obcí Liscannor a samotou Vranigost. Tato dohoda by měla přinést větší jednotu Nurnské družiny a zamezit jakýmkoli vášním, které pochopitelně mohou tu a tam vznikat. Měla by zaručovat, aby soupeření mezi oběma stranami bylo vždy v přátelském duchu a zamezit jakémukoli projevu nepřátelství, který by v konečném výčtu znamenal úpadek obou.

12) Vést neustálý aktuální přehled zákonů a předkládat jej občanům. Vést veřejný opis starostenské knihy volně přístupný všem.

13) Během volebního období se zasadit o vznik erbovního znaku Liscannoru.

Jedním z prvních činů nového starosty bylo srovnání obecních financí a udělení vysoké pokuty bývalému starostovi Moorhedovi, která měla do obecní kasy navrátit hotovost, již Moorhed patrně zpronevěřil. Zostuzený Darlen pokutu skutečně obratem zaplatil.

Starosta Myšilov také vydal úpravy obecních vyhlášek, mimo jiné zrušil vyhlášku zakazující Arkussu Dettorovi manipulace s výbušninami na území obce a zavedl takzvané žalné pro pozůstalé po padlých, aby tak poskytl alespoň nějaké hmotné zajištění vdovám a sirotkům.

Jakoby neštěstím toho roku nebylo dost, v boji s lupiči v Černých vrších padli občané Allen Moskyt, syn slavného Krochty, a Lagran Paskal. Těla obou byla přivezena do Liscannoru a s pietou pohřbena.

Výprava začala nalezením mrtvoly v lesíku za Liscannorem, ovšem ukázalo se, že ke smrti došlo patrně nešťastnou náhodou vinou špatného počasí.

Mladší bratr nešťastně zesnulého Allena Moskyta, Gerllod, nastoupil do důstojnické kadetky v rámci gwendarronské armády, aby získal řádný vojenský výcvik.

Attrien Moskytová, vdova po váženém občanu a trojnásobném starostovi Krochtovi, se podruhé provdala. Jejím mužem se stal jistý Jon Tening, majetný obchodník z Nurnu. Attrien se rozhodla vybírat mezi usedlejšími nápadníky s bezpečnějším povoláním, aby se o svého manžela nemusela neustále strachovat.

Ke sporu o dědictví došlo v rodině potomků Lynhaarda Rugornského a Wenory, která zemřela minulý rok. Dům po zesnulé Wenoře zdědila nejstarší dcera Wyndred. Ta se narychlo provdala za svého vzdáleného příbuzného Rhynna Rugornského, a ten vystěhoval její dva mladší sourozence, Haarduna a Eleanor. Zejména na nátlak matky Rollandy přenechal Rhynn po svém nastěhování do obřího domu po Lynhaardovi vyhnanému Haardunovi svůj vlastní domek.

Liscannor se opět rozrostl o několik stavení. Konkrétně noru Nebuče Kanimůry, nový dům Dyniho Longodona a dům Wiki.

Dyni Longodon také z výpravy na sever přivedl dvě opuštěné hobití děti. Mladší Dani adoptoval, zatímco starší Bilanku přijal jako pomoc s malou Anjou. Nebuč Kanimůra si také přivezl hobitku, jistou Malinu Březinkovou, ale ten měl v úmyslu udělat z ní svou partnerku.

Krom toho hostinský Jeremiáš provedl rozsáhlou rekonstrukci hospody. Celý objekt byl řádně vyspraven a došlo ke stržení zchátralé ubytovny a nepoužívané kuželkárny.

1056
Tento rok proběhla ostrá výměna názorů mezi starostou Klabzejem Myšilovem a Dynim Longodonem, který žádal o liscannorské občanství. To mu starosta odmítl udělit a mezi oběma dobrodruhy vypukl spor řešený dokonce na stránkách obecního občasníku. Ostatní občané však k dění zůstali poměrně lhostejní a hádky postupně odezněly.

Starosta Klabzej nechal postavit dvě lávky přes potůček protékající obcí, aby se snáze přecházelo.

Dům v obci si tento rok postavil Kutouš Králík, který rovněž založil novou vinici se záměrem pěstovat vlastní víno. Králík, původním povoláním kuchař, postavení svého nového domu oslavil patřičnou veselicí a hostinou, kterou sám připravil.

Kutouš Králík byl také jmenován novým obecním rybníkářem, jelikož notorický opilec Arkuss Dettor nebyl již schopen svou práci vykonávat, a hned se s vervou pustil do přeměny špinavého bahňáku v čisté jezírko plné ryb.

Naopak Attrien Moskytová nechala strhnout dům č.p. 4, který zakoupila po Lagranu Paskalovi, ale ukázalo se, že ho nepotřebuje.

Další úmrtí postihlo rodinu Dyniho Longodona, když na zápal plic zemřela opatrovatelka jeho dcer, Bilanka.

V zimě zemřel také pomatený vrah Herbert Álfheimský. Samotář, který nikam příliš nechodil a s nikým se nepřátelil, skonal ve svém domě a byl objeven starostou Myšilovem, který nakázal vyrazit dveře, když u sousedů zjistil, že Herberta již dlouhou dobu nikdo nespatřil. Starosta se obával infekce, jelikož Herbert žil ve strašlivé špíně a nepořádku, a proto kázal dům spálit.

Na výpravě do dalekých krajů padl hobití válečník Nebuč Kanimůra. Zanechal po sobě svou družku Malinu Březinkovou, které se krátce poté narodil syn Bzučan.

1057
V tomto roce obec Liscannor konečně získala vlastní erb. Nakonec zvítězil návrh erbu, kterému vévodí liščí hlava vylézající z nory. Hlava je oranžová v rudém kruhu na zeleném pozadí.

Starosta Klabzej Myšilov se znovu s vehemencí sobě vlastní pustil do chovu zvěře, a tentokrát ke svým oblíbeným prasatům přibral ještě několik koz a strakatého kozla.

Řídící obecní školy Getd rozšířil výuku a pro zájemce začal vyučovat základy magie.

Dalším novým přistěhovalcem do obce se stal Beryl Sekera, který zakoupil dům po Yallu Reblledovi. Tento trpaslík také nastoupil na uvolněné místo obecního hrobníka.

K tragédii došlo v travnu, kdy byl přímo ve svém pokoji v hostinci U hrocha zavražděn Joachalent Sallent. Dokázal pouze zranit svého vraha, který krátce na to zemřel též. Zanechal pak po sobě závěť, díky které se družina vydala na dalekou pouť do zlověstného Mukuru. Joachalentovo tělo bylo s úctou pohřbeno na obecním hřbitově a hrob byl ozdoben obeliskem.

Na pobřeží ve Vranigostu si Rien Gwardit postavil věž, v níž by měl klid na studium a rozjímání. Většinu času však nadále trávil spíše pitkami u přátel, neboť jeho domov byl neútulný, vlhký a studený, a práce se štítící elf byl líný něco s tím dělat.

1058
Začátkem roku skončilo funkční období starosty Myšilova, a tak byly vyhlášeny nové volby. Kandidáty byli Klabzej Myšilov a Kutouš Králík, a z volby vyšel vítězně osvědčený starosta Klabzej Myšilov.

V chladnu se pak odehrála jedna z největších tragédií v dějinách obce. Dcery Dyniho Longodona, Anja a Dani, byly nalezeny mrtvé v Dyniho laboratoři. Po ohledání bylo zřejmé, že se otrávily jedním z alchymistových výrobků, když si zřejmě spletly dveře a místo do spíže vlezly do dílny. Není divu, že se malý Dyni, kterého stíhala jedna tragédie za druhou, nervově zhroutil.

Vzhledem k tomu, že věčně opilý hrobník Beryl Sekera stropil na pohřbu dvou dívek nechutnou scénu, byl starostou Myšilovem neprodleně zbaven úřadu. Na jeho místo nastoupil Krubrok Krouk, který se se vší vehemencí pustil do opravy obecního krchůvku. Nechal přistavět kapličku a přístavek na nářadí, opravit márnici a vyštěrkovat přístupovou cestu.

Nebohý Krubrok nemohl tušit, že on sám bude příštím, kdo na hřbitově spočine. Zahynul v zemi Kree vinou Kutouše Králíka a jeho neopatrného zacházení s výbušninami. Novým hrobníkem byl jmenován Dolwen Mukurský.

Druhý mukuřan Bašár-bej sice nezískal ve vsi žádnou placenou funkci, ale zato se nastěhoval do domu Maliny Březinkové, ke které se velmi měl. Hobitka byla jistě ráda, neboť se starala o malého Bzučana a každá pomocná ruka se jí hodila.

Gerllod Moskyt, druhý syn slavného Krochty, který sloužil v gwendarronské armádě, tento rok nastoupil k elitnímu oddílu Erenniných štítonošů. Přidělení k významné jednotce doprovázela přehlídka v Nurnu, které se řada liscannorských občanů osobně zúčastnila.

1059
Luncius Nórienský, syn slavného Páina, se vrátil z učení a postavil si ve vsi kovárnu, v níž hodlá zásobovat družiníky novými kvalitními zbraněmi a zbrojemi a opravovat starou a poškozenou výzbroj, stejně jako kovat prosté železné nástroje pro běžný život nebo podkovy pro koně, podle potřeby občanů.

Také kroll Egh se rozhodl postavit si ve vsi dům, a vybral si proň místo hned vedle hostince U hrocha, aby to neměl daleko. Toto stavení získalo jubilejní č.p. 40.

Naopak ze vsi odešel neznámo kam zdrcený a osamělý Dyni Longodon.

Rollanda Rugornská, majitelka hostince U hrocha, se rozhodla zbavit se starostí s jeho správou a prodala ho dosavadnímu hostinskému Jeremiáši Čiperovi. Tak se hostinský, který se poslední léta o hostinec stejně staral sám, stal zároveň majitelem.

Liscannorský rodák Rhynn Rugornský si konečně našel pořádnou práci. V Nurnu se stal vyhazovačem ve známé hospodě U supího pařátu.

Pak následoval sled podivných a velmi žalostných událostí.

O předradostinách se v Liscannoru utábořilo hamilkarské vojsko čítající několik vojáků. Ti se okamžitě dostali do sporu se starostou Myšilovem, který se vyhrotil natolik, že byl starosta vojáky málem zabit. Naštěstí došlo ke včasné pomoci Bašár-beje, který přivedl několik gwendarronských vojáků z blízké posádky, a ti zajistili pořádek.

Zanedlouho však došlo k vážnějšímu útoku. Tentokrát se ze sklepa domu Kutouše Králíka začali hrnout nemrtví. Naštěstí pro hobita u něj přebývali dva kouzelníci, Menhorian Blathel a Rien Gwardit, a s jejich pomocí se podařilo útok odrazit. Přesto se Králíka pokusil unést upír, ale hobit ho dokázal zabít.

Králík se druhý den vydal do Nurnu pro svěcenou vodu, obzvláště účinný nástroj proti nemrtvým, ale byl zajat tajemným elfem, zmlácen a vyslechnut. Ukázalo se také, že na hřbitově byly zničeny hroby. Občané proto začali držet noční hlídky a na hřbitově nastražili past. Skutečně se podařilo přistihnout tam záludného elfa oživujícího nemrtvé, ale ten dokázal uniknout, přestože byli jeho služebníci pobiti.

Po zmizení elfa se pro změnu objevilo ve vsi obrovité stvoření s rohy a vidlemi, které obklopeno nemrtvými zburcovalo liscannorskou domobranu. Když se obráncům podařilo tvora zahnat, uprchl ten na kopec nad pozemek Krubroka Krouka, kde vybuchl. Zůstal po něm jen vypálený pruh lesa a široký kaňon.

Kromě tvora se ve vsi objevil také podivný obrovský pes, který jakoby nejprve stál na straně liscannořanů, přesto však napadl mukuřana Dolwena. Ten zmizel spolu s tvorem.

Odpovědi na podivné dění v obci se dobrodruzi tvořící Nurnskou družinu odebrali hledat do Hamilkaru. Mnoho se tam však nedozvěděli a navíc padl kroll Egh.

Po návratu se začala chystat velká událost, hned tři svatby v jeden den. Jednalo se o svatby Kutouše Králíka s Pamillou Nórienskou, Luncia Nórienského se Swiannou Bělomorkovou a mukuřana Bašár-beje s Malinou Březinkovou. Obřad se měl odehrát 21. hodovanu, ale nedošlo k němu.

Dne 23.10. totiž došlo ke katastrofě. Z hlubin země se vyvalili nemrtví vedení Klogou, matkou Krubroka Krouka, a napadli Liscannor. Obyvatelé se postavili nepřátelům na odpor a s nasazením holých životů bránili vesnici. Přesila nemrtvých byla veliká a na straně útočníků byly dokonce i válečné stroje, které ostřelovaly vesnici a způsobily značné škody na domech. V krvavém boji padli také občané Kutouš Králík a Melatar Vrant, ale nakonec se podařilo Klogu zabít a její armádu zničit.

Na události spojené s Klogou vzpomínal tehdejší starosta Klabzej Myšilov:

Tak to byla příšerná událost. Pominu-li, že při tomto přepadení zemřel Melatar Vrant, který v té době dosáhl deseti let a já jsem mu měl předat jeho grunt a vlastně postavit ho na jeho vlastní nohy, aby se staral sám o sebe, a pominu-li to, že tam zemřel hrdinskou smrtí Kutouš Králík v naprosto marném boji, tak pro mě to byla děsná událost, poněvadž jsem byl starosta a Liscannor byl napaden a já se nemohl sebrat a utéct. Já jsem tam musel zůstat a věděl jsem, že tam zůstanu, dokud buď my nezvítězíme nebo nezemřeme, protože já bych tam musel padnout. A to byl ten problém, že jsem věděl, že Liscannor nemůžu opustit, i kdyby ostatní utekli. Takže přepadení Klogou ve mně zanechalo těžké stavy. Já jsem z toho ještě dodneška zdrcenej. Pominu i to, že mi Klogyni přisluhovači vyvraždili cokoliv, co bylo živého v mém domě, kromě mě. A pominu i to, jakým způsobem znetvořili krajinu okolo Liscannnoru. Mám na mysli vznik lomu v lese a vznik palisád na louce nad Liscannorem a spoustu mrtvých. Takže nerad bych, aby se tato událost znovu opakovala. Stejně tak nemohu zapomenout na zneuctění hrobů na obecním hřbitově. Tato událost se dotkla i hrobů rodu pana Longodona, vlastně hroby jeho blízkých byly zneuctěny mezi prvními.

Sčítání ztrát na majetku dopadlo takto: poničený a znesvěcený hřbitov, vypálená škola. Další vypálené domy: č.p.19 - Grimel Chinská, č.p.30 - Arkuss Dettor, č.p.17 - Grétta Erinská, č.p.38 - Kutouš Králík. Značně poničené domy: č.p.33 - Beryl Sekera, č.p.7 - Griffin Linfalas, č.p.26 - Attrien Moskytová, č.p.24 - Wyndred Rugornská, č.p.32 - Dyni Longodon.

Z kořisti získané po nemrtvých jako i z obecních peněz byly uhrazeny náklady na obnovu poškozených domů. Starosta Myšilov pak nechal strhnout poškozené a neobývané domy, což byly takzvaná radnice č.p. 17, dům Dyniho Longodona č.p. 32 a dům Kutouše Králíka č.p. 38.

Do opuštěného domu po Eghovi se nastěhoval obecní hrobník Dolwen Mukurský.

Na pohřeb Kutouše Králíka přijela celá jeho rodina, která původně mířila na svatbu. Zdrcení Králíci se naposledy rozloučili se svým příbuzným a slíbili návrat na jaře, aby mohli prokopat pozemek na místě zničeného domu, kde tušili nalézt dědictví.

Dvacátého přednovoroku konečně došlo ke svatbám, žel již jen dvěma. Luncius Nórienský si vzal za ženu Swiannu Bělomorkovou a Bašár-bej Malinu Březinkovou. Sláva dala alespoň částečně zapomenout na nešťastné události posledních měsíců.