Kronika liscannorská 1020-1070

Kronika liscannorská 1020-1070

1040

Dvacáté výročí založení obce bylo ve znamení dalšího budování. Starosta Krochta Moskyt se nechtěl nechat zahanbit obrovskou stavbou krolla Lynhaarda a sám si také postavil mimořádně rozlehlý dům. Domek si postavil též nováček družiny Guldur Vodouch.

Lynhaard Rugornský se shlédl v honosné výzdobě paláce, který navštívil v dalekém Andeluru, a nechal si v obývacím pokoji svého domu položit podlahu z čistého zlata, aby se mohl cítit jako pán.

Narodily se další dvě děti, Gerllod Moskyt, syn Krochty a Attrien, a Eleanor Rugornská, dcera Lynhaarda a Wenory.

Starosta Krochta také odvolal takzvaného správce hřbitova a kuželkárny Orglaffa Bezbradu pro naprostou neschopnost a chorobnou lenost. Více k tomu sám starosta:

Po vyhozeném hrobníkovi Bangordovi se jeho nástupcem stal trpaslík Orglaff Bezbrada, syn lichváře. Společně se správou hřbitova se do péče trpaslíka dostala i kuželkárna. Naneštěstí se po krátké době ukázalo, že pan Bezbrada je nenapravitelný lenoch a povaleč. Kontrola hřbitova prokázala, že trpaslík nebyl schopen zajistit ani posekání trávníku a čerstvé květiny na hrobech, natož pak údržbu oplocení a drobné úpravy márnice. Nápravu musel zjednat starosta tím, že najal v Nurnu dělníky a zahradníky, kteří potřebnou práci stihli vykonat místo líného trpaslíka, a to během jediného dne. Orglaffovi byla dána ještě jedna šance a dostal dokonce i slušný obnos na údržbu hřbitova. Orglaff se však zmohl pouze na to, že všude vykládal, že je správce hřbitova a nikoli hrobník. Když se mu ostatní vysmáli, zapletl se do svých zmatených odpovědí ještě více a celému osazenstvu hospody U hrocha oznámil, že není hrobníkem, ale funebrákem. Dobře mu tak! Další kontrola ukázala, že Orglaff nebyl schopen ani vést pořádné účty, přestože rád tvrdil, že počítat umí velice dobře, neboť je synem lichváře a lakomce. Na hřbitov ani nesáhl, přestože práce na něm není opravdu náročná. Vše nakonec vyvrcholilo tím, že se na místě, kde leží rekové Nurnské družiny, objevili dva cizí kluci, kteří tvrdili, že si je na práci najal právě Bezbrada. Ten zároveň oznámil, že končí ve funkci, ve které nevykonal vůbec nic. Ještě ten den ho starosta propustil i z funkce správce kuželkárny.

Nástupcem Orglaffa se stal syn mrtvého Jacoba, půlkroll Eriadann, který si tímto chce vydělat vlastníma rukama na zbroj a meč. Zatím s ním nejsou žádné problémy a Eriadann se o svůj úřad stará velmi dobře.

Správu kuželkárny převzala po vyhozeném Bezbradovi manželka Ladota Chinského, Grimel. Vydělané peníze se jí budou jistě hodit v době, kdy její manžel slouží v armádě.

1041

Následujícího roku zemřeli hned dva občané, a to Ladot Chinský a Orglaff Bezbrada. Oba padli daleko na jihu v bojích o Kamenný ostrov. Přeživší dobrodruzi, mezi nimi i významní liscannorští občané včetně bývalého starosty Lynhaarda Rugornského, obdrželi za dobře vykonanou práci a bojové zásluhy vojenská vyznamenání. Navíc díky hrdinství svých občanů ve válce získala obec právo hradební.

Smrt Ladota Chinského ve službě byla o to žalostnější, že jeho žena Grimel byla v očekávání a krátce po Ladotově smrti se jí narodil synek Gory.

Občan Alwynn Bílá ruka, majitel domu č.p. 21, byl obžalován z urážky krále a stal se psancem na útěku. Jeho majetek byl zabaven a byl na něj vydán zatykač. Tak se v krátké době objevil v Liscannoru další zločinec. Alwynn zmizel před královskou mocí neznámo kam.

Starosta Krochta Alwynnův propadlý majetek zařadil do majetku obce a prohlásil, že žádný z členů nechvalně proslulé organizace Bílá ruka už nikdy liscannorské občanství nedostane.

1042

Začátkem roku došlo k nové starostenské volbě, při níž svůj post bezpečně obhájil Krochta Moskyt.

Staronový starosta Moskyt se rozhodl udělat ve vesnici pořádek tím, že nechal zbourat chátrající neobývané domy. Tak vzal za své dům č.p. 14 po Coreyi Kallovi, dům č.p. 15 po Rvizovi, č.p. 21 po Alwynnovi Bělorukém a č.p. 22 po Orglaffu Bezbradovi.

Povaleč Yalled se tento rok rozhodl také přiložit ruku k dílu a omítl radnici, v které již osmým rokem přebýval. Pak ovšem vesnici opustil a vydal se na výpravu, ze které se nevrátil. Padl kdesi na severu u města Karak, kde byl také pohřben. Radnice tedy znovu zeje prázdnotou, neboť Krochta začal úřadovat raději ve svém honosném sídle.

Ve vsi se objevilo mnoho nováčků usilujících o vstup do Nurnské družiny. O rozruch v obci se postaral hobit Lasička, který hrubě urazil rodinu občana Lynhaarda Rugornského a byl rozlíceným krollem po právu zbit.

Tohoto roku také navštívil Liscannor výběrčí daní, kterému starota Krochta obecní daň řádně zaplatil. Později se ovšem ukázalo, že se jednalo o převlečeného podvodníka. Tím začala výprava, na jejímž počátku Nurnská družina řádila jako černá ruka v Nurnu, kdy při potírání zločinosti musela proniknout do místního podsvětí. Konec však byl katastrofální, z výpravy se vrátili pouze dva liscannořané, a to starosta Krochta Moskyt a Griffin Linfalas. Padli i dva ctihodní občané, a to bývalý starosta Lynhaard Rugornský a Guldur Vodouch, jejichž mrtvoly zůstaly nepohřbeny kdesi v prokletém Armidenu, respektive na pobřeží daleké Říše slunce. Krochta padlým v Armidenu nechal na obecním hřbitově vybudovat alespoň obelisk z černého kamene.

1043

Život v obci plynul dál a jedinou starostí starosty Moskyta byly věčné stížnosti hrobníka Eriadanna Rugornského na nedostatek práce. Skutečně, již několik let nepřibyl na hřbitově jediný náhrobek. Zvyk vozit padlé k pohřbení do Liscannoru se z družiny prapodivně vytratil.

To platilo i v případech občanů Christly Lískové a Tanrise Álfheimského, kteří padli daleko na severu.

O svých patnáctých narozeninách se hrobník Eriadann odstěhoval od matky, která mu koupila stavení po Grundygovi Quonsettském.

V Liscannoru se po letech objevil hledaný zločinec Alwynn Bílá ruka. Je hanbou starostenského úřadu, že Krochta tohoto uprchlíka nevydal k potrestání k nurnskému soudu a nechal ho potulovat se volně po vsi.

U moře vedle domu družiníka Aedda Ruindorského si postavil noru hobit Dyni Longodon.

1044

30. jarnu se konala veselice na oslavu založení osady Vranigost, druhé družinické obce. Ves vznikla na pobřeží, kde vedle domu starousedlíka Aedda Ruindorského vystavěli svá obydlí i další členové družiny. V loňském roce to byl Dyni Longodon, a příjemnému místu u moře dali přednost také další dobrodruzi, jmenovitě Řimbatul Drtinosa, Solwin z Ausgrurdu a Bibiána ze Šňupákova. Postavena byla také márnice, z níž byl přístup do podzemního pohřebiště, místními vznosně nazývaného katakomby.

Výstavba domů pokračovala i v Liscannoru, kde vyrostl kamenný dům Eowena Zivrila a srub Nervora Chinského.

V tomto roce došlo k dalšímu přepadení Liscannoru. V době, kdy byla většina dobrodruhů na výpravě, přišla v noci skupina lidí, kteří vyloupili domy Krochty Moskyta a Griffina Linfalase. Stejnou noc byl vyloupen také vranigostský dům Aedda Ruindorského. Když se o loupeži rozzuření družiníci dozvěděli, vyrazili po stopách lupičů. Svůj majetek nakonec našli a navíc si přivezli bohatou kořist.

Žel na výpravě došlo k tragédii, v boji zemřel nezkušený hrobník Eriadann Rugornský. Nakonec se tedy kýžené práce nedočkal, místo toho byl na liscannorském hřbitůvku pohřben sám. Na výpravě zahynul také novopečený občan Eowen Zivril a jeho dům zdědil jeho bratr Eodel, který také přijal místo obecního hrobníka.

Z výpravy se nevrátil také jeden ze zakladatelů Vranigostu, Řimbatul Drtinosa. Stal se tak prvním, kdo byl pohřben ve vranigostských katakombách. Do jeho domu se nastěhoval jeho bratr Třaskatul.

1045

Čtvrtstoletí po založení Liscannoru došlo ve vsi k další významné události. Starosta Krochta Moskyt se rozhodl postavit obecnou školu, kam by mohly děti dobrodruhů docházet k výuce a nemusely jezdit až do dalekého Nurnu. Řídícím se stal velectěný pán Rhandir Hekhlem, který dříve řídil školu v Therfastu, než došlo k nešťastné události přepadení žáků na jím zorganizovaném výletě. Prvními žáky školy se stali Allen Moskyt, Gerllod Moskyt, Pamilla Nórienská, Eleanor Rugornská, Wyndred Rugornská, Haardun Rugornský a Viella Ruindorská.

Další slavnou událostí byla tento rok svatba občana Griffina Linfalase s krásnou elfkou Oriniel.

Krochtovi a Attrien Moskytovým se tento rok narodila dcerka Naria.

A Liscannor se opět rozrostl, krom školy přibyl cihlový dům elfa Melchizedecha a nora Arkusse Dettora, kterýmžto stavením dosáhl počet postavených domů v obci čísla třicet. Známému milovníku výbušnin Arkussi Dettorovi však bylo občanství uděleno s podmínkou, že má zákaz své výtvory tahat po vsi. Hobit prohlásil, že se proto bude ve svém obydlí věnovat především výrobě pálenky, které má neuvěřitelnou spotřebu. Naopak Melchizedech se začal věnovat ušlechtilejším věcem a pustil se do chovu včel.

Jiné události již tak veselé nebyly. Starosta Krochta Moskyt a vydavatel obecního časopisu Lyškánora Eodel Zivril začali ostře vystupovat proti nové obci Vranigost. Těžko říci, co zažehlo jiskřičku nepřátelství, snad konkurence nové obce nebo vydání tamního plátku Vraní kost. Liscannorští vyčítali vranigosťanům nabídku družinovým nováčkům ke stavbě domů na pobřeží, která měla za cíl Vranigost poněkud zalidnit. Rovněž se mluvilo o shlukování nekalých živlů a zločinců, což bylo zvláště paradoxní, neboť po území Liscannoru se tou dobou se starostovým vědomím pohyboval hledaný zločinec Alwynn Bílá ruka a bez jakýchkoliv problémů v obci žil vrah Herbert Álfheimský. Reakce proto na sebe nenechala dlouho čekat a spor došel tak daleko, že Krochta ve snaze Vranigost zničit nabídl všem vranigosťanům liscannorské občanství. Naštěstí horké hlavy poměrně rychle vychladly a ještě tento rok došlo ke schůzce starosty Liscannoru Krochty Moskyta a předáka Vranigostu Aedda Ruindorského, kde se obě obce a jejich představitelé opět smířili.

1046

Krochta Moskyt tento rok znovu obhájil svůj mandát a stal se potřetí starostou liscannorským. Po svém zvolení se rozhodl dále zvelebovat obec a vedle hospody postavil obecní ubytovnu, kde by mohli přebývat družinoví nováčci, kteří si dosud nenašetřili na vlastní bydlení. K ubytovně patřila i vývařovna pro chudé vedená vdovou Rollandou Rugornskou. Ta nyní bydlela sama a měla dostatek času, neboť její druhý syn Rhynn odrostl a nastěhoval se do vlastního domu po bratru Eriadannovi.

Radostnou událostí se stalo narození Nilien Linfalasové, dcery Griffina a Oriniel.

Dalším občanem se stal Darlen Moorhed, který zakoupil dům po Gulduru Vodouchovi, a Třaskatul Drtinosa, kterému se na kamenný dům složili občané Liscannoru, aby ho tak přetáhli z konkurenčního Vranigostu.

Tohoto roku byli do obecné školy přijati dva negramotní družiníci, kroll Burbbag a divoška Wulpin. Neobešlo se to bez rozmrzelosti a stížností na chování jak žáků, tak řidícího Rhandira. Celou věc nakonec musel řešit starosta Krochta Moskyt, ale došlo k dohodě a dospělí žáci víceméně pravidelně do školy docházeli.

Na výpravě daleko v jižních pralesích nešťastně zemřela občanka Vranigostu Bibiána ze Šňupákova. Jelikož v horku a vlhku by její tělo rychle podlehlo zkáze, byla pohřbena na místě a do Vranigostu předák Aedd přivezl pouze kadeř jejích vlasů, kterou s pietou pohřbil v katakombách.

Po vážných mezidružinických sporech a uloupení nemalé částky peněz zmizel neznámo kam další z vranigostských novousedlíků Solwin. Vranigost se tak začal pomalu zase vylidňovat.

1047

Na počátku roku došlo k nočnímu přepadení obecní ubytovny, kde kromě několika nováčků spal i jistý Noarei Rámek, který právě najal Nurnskou družinu na práci v Hamilkaru. Útočníci měli zájem jen o něj a podařilo se jim ho unést, přestože měli ztráty po boji s několika probuzenými družiníky.

Konala se také svatba obecního hrobníka Eodela Zivrila s divoškou Wulpin. Obřad však byl tajný a oba zúčastnění neuspořádali ani hostinu. Osvojili si však dítě, malého Eonna, sirotka přivezeného z Hamilkaru.

1048

I další rok došlo k přepadení. Tentokrát šílený kroll vzal jako rukojmí žáky obecné školy a žádal za ně výkupné ve zlatě. Zločinec však byl zlikvidován, aniž by došlo k jakékoli újmě na zdraví zadržovaných, snad s výjimkou duševního otřesu. Provinilec nebyl vydán úřadům k řádnému soudu, ale byl rozlícenými občany oběšen v blízkém lese.

Další nešťastnou událostí tohoto roku bylo úmrtí dvou občanů, Nervora Chinského a Eodela Zivrila, při putování po východním Gwendarronu. Oba byli dovezeni zpět a s pietou pohřbeni na obecním hřbitově.

Dům po zesnulém Nervorovi pak zakoupil kroll Burbbag.

Odehrály se ale i šťastnější věci. Občan Melchizedech na výpravě našel dívku svého srdce a po návratu se oženil s Glassal Vrantovou.

Starosta Krochta Moskyt ani tento rok nezahálel a v rámci zvelebování obce nechal zahradit místní potůček a vyhloubit rybníček, do něhož zakoupil násadu ryb, aby mohli občané volně rybařit.

Jelikož movitého Krochtu Moskyta už přestalo bavit neustále obhospodařovat své obrovské stavení, najal si služebnictvo, a sice kuchařku Celebrínu a čeledína Brandta.

Nutno také dodat, že letos po dvouletém úsilí kroll Burbbag konečně dokázal zvládnout látku pro pětileté děti a naučil se trochu číst a psát.

Na konci roku došlo k dalšímu konfliktu, tentokrát v hostinci U hrocha, kam se přišlo napít několik projíždějících cizinců. Chovali se drze a jeden z krollů se pohádal s občanem Burbbagem, s nímž si to šel rozdat před hospodu. Tam cizinec Burbbaga přemohl a ponížený kroll si postěžoval starostovi, že byl zmlácen, aniž by se zmínil, že došlo k čestné pranici. Krochta Moskyt svolal ostatní družiníky a společně skupinu sedící v hospodě napadli. Nepřátelé útok nečekali, a než se stačili vzpamatovat, váleli se na podlaze v krvi. Místo hospodské rvačky však došlo k masakru, neboť tři cizinci byli mrtví, o což se postaral krvelačný Burbbag. Starosta Moskyt, jako už poněkolikáté, odmítl dát průchod spravedlnosti a podle zákonů země vše ohlásit příslušným úřadům. Místo toho se rozhodl vraha krýt. Přeživší cizince propustil pod pohrůžkou smrti, pokud by něco chtěli oznámit, a mrtvoly nechal Burbbaga odtáhnout do opuštěných částí lesa.

1049

Tento rok začal tragicky, smrtí dlouholetého starosty Krochty Moskyta během zimní výpravy na panství Carentanské. Vzhledem k příznivému počasí bylo jeho zmrzlé tělo přivezeno k pohřbení do Liscannoru. Na výpravě zahynul také občan Melchizedech, ale jeho tělo přivezeno nebylo, jelikož se vlivem nečistého kouzla proměnilo v zombii a napadlo družinu.

Melchizedech se už nedočkal narození svého syna Melatara Vranta, kterého měl se svou ženou Glassal. Druhým letošním přírůstkem byl v Liscannoru Belehath Linfalas, syn Griffina a Oriniel.

Po úmrtí starosty bylo nutné zvolit nového, a tím se překvapivě stal kroll Burbbag, první absolvent liscannorské obecné školy, který to někam dotáhl. Na svém zvolení si velmi zakládal, a jelikož se stal šestým liscannorským starostou, začal si říkat Burbbag Šestý.

Pro Burbbaga byl tento rok vůbec přelomový. Byl starostou sotva pár měsíců, když jednoho dne beze stopy zmizel. Neznámo jak byl nějakým mocným kouzlem přenesen daleko od domova a vrátil se až po notné době. Po jeho návratu odjela Nurnská družina do jižních pralesů. Odtamtud si pak liscannorský starosta přivedl hned dvě černé ženy, kterým říkal Mija a Maja.

Nový starosta se po seznámení s povinnostmi také aktivně chopil úřadování. Jmenoval nového hrobníka v osobě Luncia Nórienského, syna proslulého válečníka Páina, a také obecního rybníkáře, kterým se stal hobit Arkuss Dettor.

Prostý Burbbag měl s vesnicí velké plány a začal tím, že na malý rybníček zakoupil z obecních peněz značně předraženou lodici, na níž by se mohli občané projíždět. Jelikož se mu ale zdála částka zbylá v pokladně příliš malá, přišel s nápadem zpoplatnit chytání ryb v rybníčku, stejně jako lov v lesích a další činnosti. Proti tomu se však zvedla bouře nevole mezi občany, a tak Burbbag zajistil obecní finance prodejem dvou domů po zesnulých. Dům po Christle Lískové zakoupil Kryšpín Pěnipírko a dům po Tanrisovi Álfheimském druid Klabzej Myšilov.

Mladý druid a čerstvý občan Klabzej se také pokusil spřátelit se s liscannorským lesem. Žel jeho pokusy nebyly příliš úspěšné a u Burbbaga se začaly vršit stížnosti, že Klabzej v lese straší děti. Další podobná činnost mu proto byla starostou důrazně zakázána.

Později o místním lese Klabzej napsal:

Je pravdou, že dnes už se do liscannorského lesa vstupovat nebojím. Chodím tam, dá se říci, rád k Věrnému dubu, kde rozmlouvám s duchy lesa, ale je také pravdou, že v tom lese je hodně špatného, hodně zla a prohánějí se tam divné bytosti, jestli se to tak dá říct. Jsou to síly, které nejsou přátelsky nakloněné mně jako osobě. Ten les... dnes se ho nebojím, ovšem nezískal jsem k němu žádnou zvláštní lásku a není to to místo, které ve svém životě hledám.

Starosta Burbbag také vydal novou vyhlášku ohledně starostenských voleb, jelikož při posledních několika volbách docházelo ke zmatkům, které ale minulý starosta Krochta přehlížel jako nepodstatné. Dokonce se říkalo, že si zajišťoval znovuzvolení pomocí přidělování občanství za příslib podpory. Burbbagovo nařízení přikládám (po pokusu alespoň trochu upravit krollův pravopis):

Mou povinností je sepsat, jakým způsobem by měl být příště volen nový starosta. Byl bych rád, aby znovu nenastala situace, jako před minulou volbou, že se přesně nevědělo, kdo může být volen a kdo může volit. Bylo by také dobré, aby starosta dostal mnohem větší pravomoce v obci, například aby měl právo nejen lidi do vesnice přijímat, ale také je vyhodit, rušit občanství, atd.

Nyní tedy k tomu, kdo může volit a být volen.

Volit může ten, kdo má v Liscannoru dům, má občanství a zároveň šel v Nurnské družině alespoň jedno dobrodružství.

Také volen může být ten, kdo má v Liscannoru dům, má občanství a zároveň šel v Nurnské družině alespoň jedno dobrodružství.

Starosta bude volen na volební období tři roky. Může být kdykoli sesazen, pokud ho dále nebude chtít nadpoloviční většina (alespoň dva) občanů.

Starosta může kdykoli kohokoli zbavit občanství, avšak musí mu, pokud je to majitel domu, nabídnout finanční náhradu za dům nebo umožnit k domu přístup. Může mu však zabránit v jakémkoli dalším pohybu po Liscannoru.