Kronika liscannorská 1020-1070
1030
Deset let po svém založení se Liscannor opět rozrostl. Ve vsi přibyla věž Čagdana ze Zajsanu, kterou sice tento východní zloděj ještě zcela nedostavěl, do hotových spodních pater se však nastěhoval i se svou ženou Ličong a ještě během roku v jejich rodině přibyl syn Šajsan.

Kamenný dům si postavil rovněž Corey Kall, který se doň nastěhoval se svou ženou Yullien. Kroll Rviz Hnis si pro změnu postavil srub, a nakonec si hrázděné stavení vystavěl Páin z Nórienu.

Slavně se také oženil liscannorský starosta Rolld Erinský, pojav za ženu Gréttu Liškovou, dceru majitele nurnského hostince U lišky, která se tak stala první paní starostovou v obci.

1031
Tento rok se obec rozrostla hned o tři potomky. Již v ponovoroku se narodila Noriane Kallová, dcera Coreye a Yullien, a během roku k ní přibyli ještě Arllon Erinský, syn Rollda a Grétty, a Rhynn Rugornský, syn Jacoba a Rollandy.

Jenže jakoby prokletím došlo také k úmrtí několika novopečených otců. Toulky po okolí Rubanic nepřežili Čagdan a Corey Kall, a na konci roku padl rukou zákeřných spoludružiníků slovutný Jacob z Rugornu. Všichni byli přivezeni a pohřbeni na obecním hřbitově, a krom nich přibyl též hrob krolla Rvize. Vdovy Ličong a Yullien se i s dětmi odstěhovaly k rodičům a Liscannor opustily.

Dochoval se Jeremiášův popis kopce, na němž si lupič Čagdan budoval věž:

Jo, přesně na ten kopec, tam kde stávala Čagdanova věž, než ji nechal starosta Rolld zbourat. Kdybych nevěděl, jak vypadá, tak bych se taky divil, ale ta věž spíš vypadala jak doupě skalních obrů. Měla zatim jedno patro, i když Čagdan chtěl hned patra tři a nahoře věžičky a korouhvičky a kdoví co ještě. Ta stavba stála téměř na kopci, všude kolem spousta kamenů a trámů, a když Čagdan umřel a stavba se začala rozsejpat, nechal ji starosta strhnout. Spousta kamenů se vodtamtaď rozvezla na jiný budovy, takže teď to tam vypadá jak na starym pohřebišti, jen strašidlo tam chybí.

Do Liscannoru naopak přibyl Énmil, řečený Slaďoch, který zakoupil dům po krollu Rvizovi.

Konala se i jedna svatba. Na výpravě potkal dívku svého srdce trpaslík Páin Nórienský, který pojal za choť sličnou hobitku Lúniel Pitkovou pocházející z rodiny hospodského v Novém Borginu. Radost z veselky kalila pouze skutečnost, že úchylný vrah, liscannorský občan Herbert Álfheimský, zákeřně a bezdůvodně zavraždil nevěstě otce.

Během roku také došlo k nebezpečné události, kdy do vsi přišel zlý huorn, který se chtěl pomstít za smrt svého pána. Ten padl rukou druida Sarima, ale huorn se spletl a napadl Liscannor. Naštěstí byl spojenými silami dobrodruhů a starousedlíků zlikvidován a zůstala po něm jen hromada dříví na podpal.

1032
Novomanželům Páinovi a Lúniel Nórienským se narodil synek Lúin a dal zapomenout na žal po vraždě starého pana Pitky. K Páinově nevoli se však k rodině nastěhovala také jeho ovdovělá tchýně Lurmuna, aby Lúniel pomáhala.

Památná událost se odehrála o zimosmeti, kdy vesnicí projížděl gorganský král Gorandir a zastavil se U hrocha na pivo.

Dění ve vsi od jejího založení do této doby stručně shrnuje pojednání od Rollda Erinského:

Pak se nějaký čas nedělo vůbec nic. Halk i Jacob pokojně žili jako řádní lidé a ostatní se dále váleli pod širým nebem. Teprve o rok později si dům postavil další dobrodruh, Pepen z Ruindoru, sice jen hladký srub, ale dal tím řádný příklad ostatním váhavcům. Postupně si dům staví i Hupsla Lísková, čarodějové Grundyg a Atheas, hobit Barnabáš, barbar Drsoul a dokonce i Ragnar z Álfheimu. Liscannor se tak během několika let stává řádnou vesnicí. Již dříve, roku 1023, umírá jeden ze dvou zakladatelů, můj bratr Halk Smírný, a zanechává po sobě první dítě, které se v Liscannoru narodilo. Je jím má neteř Arnúthien Erinská. Shodou okolností se narodila právě v den, kdy zemřel její otec. Dům č.p.1 dědí můj druhý bratr Yorg. Ten se roku 1025 stává prvním starostou obce Liscannor a svůj úřad zastává až do své smrti roku 1028. Za jeho úřadování se vesnice dále rozrůstá a zapisuje se do povědomí širokého okolí. Je vybudován i hřbitov pro padlé dobrodruhy. Po Yorgově smrti nastává na nějaký čas složitá situace, kterou jsem jako řádný dědic domu č.p.1 již mohl sledovat osobně. Není zvolen žádný Yorgův nástupce a obec chřadne. Teprve o rok později je po těžké urážce řádných občanů Liscannoru od potulného šarlatána, který si v obci drze postavil stan, zvolen druhý starosta. Stává se jím Barnabáš Čipera z Tiklu, hobit a zloděj. Vzhledem k nešťastným okolnostem je jím však pouze několik týdnů. Při nové výpravě do Mallikornského království je hobit Barnabáš před mými zraky rozdrcen padlým stromem, který mu měl přinést svobodu, když jsme byli zajati. Byli jsme poučeni tím, co se může stát, nemá-li obec starostu, proto dochází hned po návratu z Mallikornu k další volbě. A tak se stávám třetím starostou vesnice Liscannor. V té době má již vesnice svoji první hospodu s názvem U hrocha, kterou na svém pozemku postavil roku 1028 vážený pan Jacob z Rugornu (o vzniku názvu je více pojednáno v Historii Nurnské družiny II a zakládající listině). Za mého úřadování si dům staví i rod Zajsanských, Kallů a Nórienských a kroll Rviz, který žádný rod nemá, a v neposlední řadě i rod Katzbalgerů. Někteří dobrodruhové se žení a dnes se vesnicí často ozývá spokojené povykování několika dětí. Dnes má obec Liscannor šestnáct domů. Číslo sedmnáct bude nést radnice, kterou hodlám postavit na své náklady. Pevně doufám, že Liscannor bude i nadále místem klidného odpočinku mezi jednotlivými výpravami, pokud nám sem ovšem nebudou někteří jedinci, navíc přespolní, vodit huorny a jiné potvory, nebo nás nepostihne osud vesnice Rubanice. Tolik k historii.

Druidu Sarimovi žijícímu na samotě v lese a jeho ženě Rion se narodila Dcerka. Navíc si na lesní mýtině poblíž obydlí Sarimova postavil domek Sivel Chrastník, mistr štětce, aby mohl v poklidu tvořit daleko od shonu měst a vesnic.

1033
Z tohoto roku se dochoval unikátní popis stavu ve vsi z pera elfího učence Llandaffa Quonsettského, nechme jej proto promluvit:

Dnes jsem byl položit květiny u hrobu Grundygova. Je tomu přesně šest let, co zahynul v chapadlech chobotnice. Přál bych si, aby zde mohl být a těšit se z toho, jak dobré jméno má stále Quonsett. Jaká škoda, že musí ležet v zemi na místě tak neutěšeném, jakým je liscannorský hřbitov. Letmým pohledem se lze přesvědčit, že od jeho založení nebyla vydána ani zlatka na jeho údržbu. Márnice, která je v dezolátním stavu a o niž se již od dob Balgorrových nikdo nestará, jen podbarvuje atmosféru, již navozuje na jednom místě pobořený plot a mnohé neudržované náhrobky. Celek je smutným důkazem toho, že starosta s obecní pokladnou neumí zacházet.

Kromě zaplivané pastoušky, kterou hostinský ani přes svoji nejlepší snahu nestíhá udržovat v čistotě a kde je vždy minimálně polovička stoliček rozlámaná, kde je vždy napravo před dveřmi nazvraceno a nalevo od dveří chodí ožralové občas močit, je vlastně jen jedinou místní pamětihodností (pominu-li zříceninu věže) pomníček člověku zabitému bleskem na nedalekém rozcestí. Od radostinové bouřky roku 1030, kdy zde posel bohů sklátil žebráka čekajícího na kupce, který by ho svezl do Nurnu na tradiční Sjezd prosebníků, se tomuto místu říká “Na škvarku”.

Liscannorský les je námětem na celou knihu. Stovky listů papíru by se daly popsat vyprávěním o pečlivě udržovaném hvozdu, o tom, jak všechny stromy šeptají s úctou Sarimovo jméno a jak se staví do pozoru, když jde druid kolem, a ševelí lístky, snažíce se vlichotit do jeho zvláštní přízně. Dalo by se vyprávět o dubu, který stojí na malém palouku obehnaném maliním a který se může pyšnit tím, že dal Sarimovi vzácnou hůl pro cesty širým krajem, a který je tak rád, že právě z jeho žaludů Rion připravuje ten pověstný zálesácký dort. Dalo by se dlouhé hodiny chodit po hvozdu a bádat nad tím, jak krátkozrací jsou ti, kdo les pomlouvají. Vždyť les je tak mocný! A les, to je především Sarim. Kdo nemá rád les, neobstojí před Sarimem a raději se hvozdu vyhne. Jen onehdá měl druid menší potíže s babkami, které chodily do lesa sbírat klestí, sem tam haluz ulomily a prašivku rozkoply. Jak se však k mému uchu doneslo, vyhnal je Sarim z lesa takovým způsobem, že kromě falešného chrupu na úprku poztrácely i košíky s chrastím a řvaly hrůzou, i když byl les už dávno z dohledu. Tuhle informaci ovšem opravdu nemohu s určitostí potvrdit, i když vzhledem k tomu, že liscannorský druid je ve svém hvozdu mocným pánem, by na tom mohlo být něco pravdy.

Rok 1033 byl pro Nurnskou družinu přelomový a události se pochopitelně odrazily i na životě ve vsi. Nesmírně důležitým milníkem bylo první vydání družinického časopisu Lyškánora.

V Liscannoru se opět objevil člen pochybného a zlořečeného rodu ardasanských, Dorgis, který obcházel domy starousedlíků a žebral. Starosta Rolld mu proto okamžitě pohyb na území obce zakázal. Uražený Dorgis si svépomocí začal stavět srub mimo území obce, ale byl příliš líný, než aby se dostal dál než k vykopání základů.

V obci přibyli další dva potomci, a sice Luncius Nórienský, syn Páina a Lúniel, a Lorgen Erinský, syn Rollda a Grétty.

A krom novorozenců přibyly také dva domy. První si postavil Edudant Škorpík, druhý začal stavět starosta Rolld jako radnici, která by dodávala důstojnosti starostenskému úřadu a starosta by tam mohl vést agendu. Po jeho nešťastné smrti vdova Grétta dům na paměť svého muže dostavěla. Až později se ukázalo, že stavba je nepotřebná a příští starostové se jí používat nenaučili.

Aktivní a majetný Rolld provedl rovněž rozsáhlou opravu svého starého domu.

Ve světnu odjeli téměř všichni dobrodruzi na cestu na sever. Až o zimosmeti se v Liscannoru objevila partička tří podezřelých bezdomovců, kteří tvrdili, že jsou jedinými přeživšími Nurnské družiny. Měli něco peněz a začali se roztahovat U hrocha, jako by jim vesnice patřila. Vše ukončil Páin z Nórienu, který přijel o několik dní později a přímo v lokále liscannorského hostince všechny tři bez milosti zabil. Zděšeným vesničanům poté oznámil, že trojice při známém Mondragonském atentátu zákeřně zavraždila většinu Nurnských hrdinů. On jediný zázrakem přežil. Zbytky zrádných ubožáků pak odvezl na trakaři do lesa a jejich vnitřnosti rozvěšel po stromech.

Na Liscannor padl pochopitelný smutek. Na druhý den se konal pohřeb ostatků, které Páin přivezl s sebou. Jednalo se o Erlantha Linfalase, Llandaffa Quonsettského a starostu Rollda Erinského. Na jejich památku byl za Liscannorem odhalen pomník s jejich sochami.

Na severu zemřel i barbarský druid Sarim Gorůdyjský, který dlouhá léta žil se svou rodinou v lesní chatrči nedaleko Liscannoru. Jeho žena Rion i s dětmi poté dům opustila a odstěhovala se. Zahynul také Sivel Chrastník, a rovněž jeho stavení zůstalo neobydleno.

Poslední přeživší veteráni Nurnské družiny, Páin Nórienský a Lynhaard Rugornský, se shodli, že družina musí pokračovat, a zahájili nábor nových členů. Taktéž metali los o funkci starosty, kterou získal kroll Lynhaard a stal se tak čtvrtým starostou. Hned také vydal první prohlášení:

Vážení spoluobčané!

Politováníhodné události poslední doby, související se smrtí druhů z nejváženějších, především třetího starosty Liscannoru, mě nutí, abych i já sám zcela přehodnotil své přístupy k některým věcem. Na posledním zasedání prořídlého občanstva jsem byl zvolen čtvrtým liscannorským starostou, i když vím, že tento post by jistě zaslouženěji náležel Páinovi Nórienskému, jehož odvaha a zásluhy o rozkvět Nurnské družiny jsou v současnosti nezměrné. Osud však rozhodl jinak a já, jako obyčejný prostý kroll, bych musel být hodně hloupý nebo neskonale hrdý, abych odmítl štěstí, jež mi spadlo znenadání do klína. Má radost však není úplná, a ani nemůže být, když vím, že v čase, kdy jsem se líně válel v Liscannoru, ostatní prolili krev a položili životy. Vzhledem k tomu, že na mne padlo sladké břímě starostovského úřadu, rozhodl jsem se vypsati na těchto řádcích vše, co bych chtěl učiniti nebo zakázati.

1) Jak je známo z minulosti, můj zesnulý synovec Jacob, a posléze občas i já, jsme často bojovali za postavení prvního liscannorského vykřičeného domu, podobně jak je tomu i v obcích jiných (např. Červená sedma, Červenej jazyk, Na borovém loži, U skřetí krasavice apod). To bylo tenkrát. Teď, po svém zvolení, však nahlížím na věci zcela jinak, je to dáno jistojistě tím, že jsem spolu se svým postem získal i jiný úhel pohledu, jenž mi byl do té doby zcela cizí. Proto prohlašuji, že hampejz, a to i díky úctě, kterou jsem choval a stále ještě chovám k památce Rollda Erinského, se v Liscannoru po dobu mého úřadování rozhodně stavět nebude.

2) Vzhledem k tomu, že se očekává bouřlivý příchod nových družiníků a tedy i potencionálních přistěhovalců do Liscannoru, a díky tomu, že mne historie neblaze poučila, bude status občana pro nováčky udělován jen velmi zřídka a po pečlivé rozvaze. Rozhodně v Liscannoru budou bydlet jenom lidé, kteří družinu, její tradici a historii ctí a přispívají k jejímu rozkvětu. Nactiutrhači, lháři a pomlouvači budou zcela cíleně z obce vyštváni. Tím mám na mysli, že v zásadě souhlasím a ztotožňuji se s prohlášením třetího starosty liscannorského z minulého vydání Lyškánory.

3) Vždy jsem byl odpůrcem stavby radnice. Přišlo mi, že naše obec není tak veliká, abychom se zrovna museli pyšnit honosnými stavbami. Bohatě postačí, když budeme udržovat hřbitov v čistotě, abychom vzdali hold tam pochovaným, a najmuli hrobníka. Žel bohům, radnice stát bude, protože Grétta Erinská se rozhodla ji postavit. Nevím k čemu jí bude dobrá, ale je to její vlastní věc, když na to má. Koneckonců ji nechává stavět na soukromém pozemku, takže proti tomu nelze ani nic namítat. Prostě vznikne další mrtvá stavba. Já jsem stejně pevně rozhodnut, jakožto tvor líný, že budu úřadovat pěkně doma v teple rodinného krbu. Tím pádem umírá také Rolldova myšlenka na úřední hodiny, neboť úřední hodiny jsou byrokratická blbost. Správný starosta úřaduje dvacet čtyři hodin denně.

4) Kousek za Liscannorem jsem spolu s Páinem Nórienským, v současnosti nejslavnějším mužem Nurnské družiny, nechal vystavět mramorový pomník na památku Rollda z Erinu, Llandaffa z Quonsettu a Erlantha Linfalase, kteří byli podloudně zavražděni tlupou ubožáků, aby navždy připomínal pocestným křivdu, která na nich byla spáchána. Rád bych, aby se na mrtvé liscannořany, i jiné, než ty, jimž je tento pomník věnován, nikdy nezapomínalo.

5) Pokládám si za prioritní cíl znovu vrátit život v Liscannoru do normálních kolejí a nechat jej pečlivě zmapovat. S tím souvisejí i jistá pravidla pro prodej pozemků a katastrace přilehlého území.

6) Všechny obce a samoty spadající do liscannorské oblasti, které nemají gwendarronskými zákony oprávnění na starostenský úřad, mají za povinnost zaknihovávat na mém úřadě jakékoli stavební změny a přistěhovalecká přihlášení. Jako starosta je budu tvrdě vyžadovat, zejména pokud se jedná o Samotu, kde žila Rion Gorůdyjská. Plány Samoty, jak známo, nikdy neexistovaly, a tak docházelo k různým machinacím a spekulacím z řad jejího obyvatelstva.

7) Jsem zapřisáhlým nepřítelem tzv. mrtvých staveb. Je známo, že přitahují všelijakou chamraď a lúzu, která se nejprve dovnitř tzv. nabourá, přičemž ničí, na co přijde, a navíc z takového doupěte přede své černé (popř. i rudé) sítě rozkladu a zániku. Jedná se o jev společensky velmi nebezpečný a je třeba jej mýtit už od okamžiku, kdy se samozplodí. Proto vězte, že žádná stavba v obci nebude chátrat ani o den déle, než říká zákon.

Starosta se ovšem nevěnoval jen práci, zbyl mu čas i na soukromý život a koncem roku pojal za ženu vdovu po Torpovi Katzbalgerovi, sličnou kudůčku Wenoru. Jak každý ve vsi věděl, brali se z čisté lásky.

1034
Starosta Lynhaard se vykonávání svého úřadu chopil se skutečnou vervou, a záhy sestavil další soupisy dosud zvykového práva. Nutno podotknout, že mu byl velmi nápomocen nováček Krochta Moskyt, který starého krolla vyučoval a zasvětil ho do tajů písma. Uveďme některé části týkající se Liscannoru:

Liscannorské občanství - Liscannorské občanství náleží každému, kdo vlastní dům (alespoň srub) na území obce a má zde povolen pobyt starostou Liscannoru, popřípadě jmenovaným správcem. Musí ovšem splnit přihlašovací povinnost.

Přihlašovací povinnost - Každý, kdo se rozhodne v Liscannoru dlouhodobě bydlet, třeba i jen v podnájmu nebo hostinci, musí se přihlásit na místním obecním úřadě. Neučiní-li tak, bude považován za vetřelce a po zásluze vypráskán.

Starostovská funkce - Jedno volební období pro úřad starosty trvá čtyři roky. Po uplynutí doby se volí nový starosta způsobem, pro který se rozhodla většina občanů.

Volební právo - Jelikož obec Liscannor je družinickou vesnicí, volební právo pro volbu nejvyššího zástupce nemají všichni. To přináleží pouze družiníkům, kteří mají navíc liscannorské občanství.

Správce obce - V době dlouhodobé starostovy nepřítomnosti zvolí tento svého nástupce, trvale přihlášeného k pobytu v Liscannoru. Tato osoba se zve správce obce a má dočasně všechny starostovské pravomoce. Ve chvíli starostova návratu nebo nové právoplatné volby starosty všech svých výsad okamžitě pozbývá.

Dědictví - Při úmrtí člena rodiny se dědické záležitosti řeší takto: Existuje-li závěť, je do posledního bodu vykonána. Nad tím dohlíží starosta. Dále je zasláno úmrtní oznámení rodu, z něhož dotyčný pocházel. Dostaví-li se někdo z rodiny k pozůstalostnímu řízení, dojde k dělení zbylého majetku rovným dílem mezi druhého z manželů, děti, popř. někoho z rodiny. To vyplývá ze zákona. Jinak je pouze na nich, jak se dohodnou.

Mrtvé stavby - Vlivem jisté riskantnosti života dobrodruha dochází občas k vzniku tzv. mrtvých staveb, u nichž neexistuje nebo se nedostavil majitel. Tyto stavby chátrají a nabourávají se do nich různé rozvratné živly. Takovýto dům i se vším majetkem a pozemky po uplynutí čekací lhůty jednoho roku ode dne úmrtí posledního majitele spadá bez nároku na případné pozdější odškodnění do majetku obce. Ta rozhoduje o naložení s majetkem, popřípadě o udělení výjimek.

V obci se tento rok objevilo mnoho nových dobrodruhů usilujících o členství v Nurnské družině, z nichž někteří se ve vsi rovnou usadili. Konkrétně Griffin Linfalas, jenž zdědil dům po bratru Erlanthovi, a také Krull Tichošlápek, který si postavil vlastní hrázděné stavení.

Nechme nyní promluvit přistěhovalce Griffina, jak na něj Liscannor zapůsobil:

Liscannor ležel pod sněhem. Jen z nemnoha domů se k nebi nesl dým a nemnoho dveří nebylo zapadaných sněhem. Cesta skrze ves nebyla prošlapaná pěšími ni koňmi a stopy po povozu bys zde nenašel.

Vše vypadalo, jakoby se blížily nepřátelské armády a obyvatelé vesnice ji opustili v dobách zrajícího vína. Jen ti nejtvrdohlavější osadníci se rozhodli zde bránit svůj jediný majetek proti neštěstí, vlkům a zlovůli světa.

Tak na mě zapůsobil Liscannor, když jsem sem přijel, abych se ujmul majetku mrtvého bratra. Za polorozpadlou hřbitovní zdí bylo vidět tři nové hroby, hnědé hroudy zmrzlé hlíny, které nestačil zakrýt sníh. Smutný pohled ve smutný čas na poloprázdnou vesnici uprostřed bílého údolí.

Ve vsi se usadil také Yalled Erinský, bratranec Rolldův, kterého Grétta nechala bydlet v nově postavené a jinak nevyužívané radnici.

Na jaře se ve vsi objevila dvojice zákazníků Nurnské družiny, která předstírala, že chce dobrodruhy najmout. Ukázalo se však, že to byla jen lest, jak nalákat hrdiny do pasti. Krochta Moskyt byl přepaden přímo ve svém pokoji v hostinci U hrocha a odvezen do zajetí, ostatní se ve víru událostí ocitli až po svém odjezdu. Dobrodruzi se nicméně po několika dnech šťastně vrátili.

Jelikož starosta Lynhaard se shlédl v marnotratných oslavách, nařídil za obecní peníze uspořádat velkolepou oslavu slunovratu, dokonce kázal nakoupit celou bednu rachejtlí pro pobavení liscannorského občanstva. Oslava se mimořádně vydařila, a k veselí se připojil i pošťák Hlůva, který přivezl list adresovaný Yorgovi z Erinu, bývalému starostovi. Opilého Hlůvu se podařilo přesvědčit, aby list vydal, a na základě pozvání k lovu draků do severní země Almemarské Nurnská družina vyrazila na další ze svých slavných výprav.

Po návratu z výpravy přibyl na liscannorském hřbitůvku nový rov patřící Timonu Tchan-Čimu, oblíbenému parťákovi na posezení u piva, jenž se na severu otrávil vínem.

1035
Tohoto roku v družinickém časopise Lyškánora poprvé vyšly starostenské novinky, které měly za úkol informovat o dění v obci.

Starosta Lynhaard se nadále činil a dbal na zvelebení vesnice. Po letech jmenoval nového hrobníka, kterým se stal Krull Tichošlápek. Posuďte sami některá ze starostových nařízení:

Hrobník pan Tichošlápek dostal ze starostenského úřadu další peněžitou částku, a to na údržbu náhrobků. Od této chvíle se každý měsíc na rovech slavných objeví nové čerstvé květy, to proto, aby jmen slavných a jejich činů nikdy nebylo zapomenuto.

Vydal jsem přísný zákaz zvracení na sousoší lemující vchod do hostince U hrocha, jakož i na jiná místa uvnitř i v okolí hostince. Jakékoliv úkony související s látkovou výměnou a výměšky tělních zplodin budou prováděny výhradně na místech k tomu vyhrazených, a to na suchém záchodku za krčmou.

Novým občanem se stal elf Astorius, který zakoupil dům po Coreyi Kallovi. Taktéž se v obci usadil Tanris z Álfheimu, který se nastěhoval do domu svého příbuzného, vraha Herberta.

Naopak se z obce vystěhovala Lurmuna Pitková, tchýně Páinova, které majetný trpaslík postavil dům v Nurnu, aby ji měl konečně z krku, a také Énmil Slaďoch, který se odstěhoval do Nurnu ke svému příteli.

Nesmíme zapomenout ani na nové potomstvo. Slavnému šermíři Páinovi Nórienskému a jeho ženě Lúniel se narodila dcera Pamilla, a starosta Lynhaard Rugornský s ženou Wenorou povili dceru Wyndred. Zvláště starosta měl z dítěte velkou radost, neboť po dlouhé době marné snahy zplodit potomka už měl starost, zda není postižen neplodností.

1036
Život v Liscannoru dále poklidně plynul, aniž by docházelo k velkým změnám. Tohoto roku si postavil svůj dům kouzelník Krochta Moskyt, čímž se počet stavení v obci zvýšil na dvacet.

Více se, žel, rozmnožil počet hrobů na obecním hřbitově, byly tam uloženy ostatky slavného Páina Nórienského, hrobníka Krulla Tichošlápka a barbara Dergana. Pohřbíval je již nový hrobník Mugzaš Nekromancer, jehož jméno i zaměření ovšem vyvolávalo pochybnosti, zda starosta nešlápl při výběru vedle. Bylo však jisto, že Mugzaš má k hrobnickému povolání vlohy, o mrtvoly pečoval opravdu s láskou a starostovi svatosvatě slíbil, že na tělech nebožtíků nebude provozovat žádnou magii.

Krom těchto hrobů přibyl též hrob Oldy Pracičky na pozemku Herberta Álfheimského, kde tohoto hobita pohřbil Tanris.

Nutno také zmínit, že tohoto roku se k družině přidal zloděj Aedd Ruindorský, bratr liscannorského starousedlíka Getda. Nenastěhoval se však do Liscannoru, místo toho si postavil domek na samotě u mořského pobřeží a nastěhoval se doň se svou ženou Aelin, synem Fionnem a dcerou Viellou.

1037
Tento rok si dům v Liscannoru postavil Alwynn Běloruký, zakladatel štvavého cechu Bílá ruka zaměřeného proti všem nelidským rasám. Spíše než štvaní se však tento ztroskotanec věnoval alkoholu. Je s podivem, že takový živel vůbec povolení ke stavbě domu dostal, ale starosta Lynhaard se zjevně obával možných rasových bouří a chtěl být s Bílou rukou zadobře. Manželku si ze zločinecké země Kodgick přivezl Krochta Moskyt, jenž pojal za ženu krásnou Attrien.

Liscannorští hrobníci zřejmě nemají štěstí. I Mugzaš záhy po svém jmenování padl a byl v Liscannoru s pietou pohřben, maje hrob vedle Astoria, s nímž se často přel o bílé a černé magii. Novým hrobníkem starosta neprodleně jmenoval krolla Bangorda. Silný kroll sice neměl problém s vykonáváním hrobnické profese, ale zato byl pověrčivý a v hospodě si ostatním stěžoval, že na hřbitově straší.

Dochoval se ceník Bangordových služeb:

Občané!

V rámci zajištění vaší nehynoucí slávy a věčné vzpomínky na vaši ctěnou osobu jsou k dispozici následující pohřební novinky. Příplatek je nutno složit v márnici č.p.10 nejpozději týden před úmrtím.

1. Vyvěšení zprávy o úmrtí na nárožích v Nurnu: 10 zl/ 4 oznámení
2. Čestná stráž u rakve až do pohřbu: 15 zl
3. Slavobrána z chvojí u vchodu do hřbitova: 30 zl
4. Pohřební hudba: malá 40 zl, velká 70 zl
5. Smuteční hosté a plačky: 2 zl/ osobu (max. 300 lidí!)
6. Žalozpěvy ve výroční den smrti (po dobu 50 let): 150 zl
7. Květinový déšť: 500-1500 zl (dle ročního období)
8. Další služby: cena dle dohody
9. Luxusní pohřeb se vším všudy (tzv. pohřeb století): 3500 zl

1038
Rok 1038 začal volbou nového starosty, jelikož Lynhaardovi Rugornskému skončilo jeho volební období. Z volby vzešel starosta nový, a stal se jím Krochta Moskyt z Bažiny. Nový starosta se rozhodl úřadovat na radnici, k nelibosti Yalleda Erinského, jenž ji obýval. Přesto se však oba nakonec dohodli, že Krochta bude moci využívat k úřadování jednu přízemní místnost.

V Liscannoru přibylo několik dalších domů. Vlastní dům si postavil Tanris z Álfheimu, který se konečně odstěhoval od svého příbuzného Herberta, a také nováček Orglaff Bezbrada. Rozlehlé a přehnaně honosné stavení během roku vybudoval také bývalý starosta Lynhaard Rugornský, načež nechal strhnout svůj dosavadní dům po Torpovi Katzbalgerovi, který vyženil.

Velkou přestavbu nory po Krullu Tichošlápkovi provedl další nováček, Ladot Chinský, který se ve vsi usadil i se svou ženou Grimel, a také Krochta Moskyt rozšířil své stavení.

Liscannor se rozrostl také o potomky, Lynhaardovi a Wenoře Rugornským se narodil synek Haardun a nový starosta Krochta Moskyt s ženou Attrien se mohli těšit ze synka Allena.

V obci však nevládlo jen veselí. Právě tohoto roku se tu odehrál hrůzný zločin. Vdova po slovutném Páinovi Nórienském, Lúniel, nechtěla po smrti svého muže zůstat zcela nezabezpečena, a proto přijala práci při úklidu márnice. A právě tam se na ni jednoho dne vrhl zvrhlý hrobník Bangord, jatý chtíčem, a nebohou vdovu zneuctil. Lúniel vše ihned nahlásila starostovi, ale Krochta místo řádného nahlášení věci úřadům se rozhodl zločince krýt, a tak poškozenou hobitku odškodnil z obecní kasy a krolla zbavil funkce a vykázal z obce. Tupý Bangord, místo aby byl rád, že ze zločinu tak snadno vyvázl, začal bouřit proti starostovi a stěžoval si na protikrollí útlak. V tom ho podporoval bývalý starosta Lynhaard, který neměl o zvrhlíkově činu ponětí a za jeho vyhnáním z vesnice viděl protikrollí nálady a starostovu zvůli. Krochta nakonec musel Bangorda nechat zatknout vojáky pro potulku, za kterou byl kroll posléze u nurnského soudu odsouzen na 73 dní do kamenolomu.

Sám starosta k tomu řekl:

Bangorda jsem přijal do vesnice, řádně jsem mu udělil občanství, svěřil jsem mu úřad hrobníka, který zpočátku vykonával svědomitě. Potom však došlo k ohavnému činu, který dnes již je díky drbům asi znám. Bangorda bych vyhodil znovu a vůbec se za to nestydím, protože lidi, nebo potažmo krolli, kteří se dopouštějí toho, čeho se dopustil Bangord, je podle mého třeba z vesnice Liscannor vymýtit, aby neměli možnost dále páchat tyto odporné činy.

1039
Novým obecním hrobníkem byl jmenován Orglaff Bezbrada. Nutno ovšem podotknout, že práci mnoho nedal a navíc o sobě tvrdil, že není hrobníkem, ale správcem hřbitova.

Starosta Krochta Moskyt pak nechal z obecních peněz přistavět k hostinci stáj a kuželkárnu. Úklidem kuželkárny Krochta pověřil rovněž Orglaffa, a tak se tento bezvousý trpaslík přede všemi honosil titulem správce hřbitova a kuželkárny. Do práce se zapojil také polokroll Eriadann Rugornský, syn Jacobův, který hráčům za úplatu stavěl kuželky.

V jarnu došlo k přepadení Liscannoru tlupou pobudů vedených mocným čarodějem, kteří pronásledovali člověka majícího v úmyslu Nurnské najmout. Došlo ke krvavé řeži, do které na straně nepřátel zasáhl dokonce i drak. Naštěstí se ukázalo, že šlo jen o iluzi seslanou černokněžníkem, která nemohla dobrodruhům ublížit, a samotný mág byl před rozlícenými liscannořany nucen prchnout. Tím začala výprava na jih, ze které se družiníci vrátili obtíženi zlatem.