Kronika liscannorská 1020-1070
1020
Dějiny obce Liscannor se počítají od 22. ponovoroku 1020. Právě tehdy se dva významní členové Nurnské družiny, Jacob z Rugornu a Halk z Erinu, rozhodli, že nechtějí dále přespávat po hospodách a mezích, a zajistili si povolení k založení vesnice několik mil severovýchodně od Nurnu. Oba si na místě postavili kamenné domy a nastěhovali se. Spolu s Jacobovou ženou Boženou se tak stali prvními obyvateli nové vesnice.

Halk na svém novém pozemku také řádně pochoval hlavu svého zesnulého otce, kterou před lety nalezl, a od té doby ji, čekaje na příležitost k pohřbení, nosil v batohu.

O mnoho let později o počátku vesnice napsal pojednání Rolld z Erinu:

Prvopočátky Liscannoru se datují do roku 1020, kdy se po návratu výpravy Nurnských z Erkrachtu rozhodli Jacob z Rugornu a můj nejstarší bratr Halk smírný z Erinu založit obec, v níž by žili jen dobrodruzi a jejich rodinní příslušníci. Vzhledem k tomu, že ve dvou se to radí poměrně jednoduše, byl v královském městě Nurnu rychle obstarán příslušný dokument. Ještě téhož roku byla zahájena stavba prvních dvou domů. Jelikož Halk i Jacob byli v této době již poměrně majetní, jednalo se o pořádné kamenné domy a ne žádné chatrče, jako je tomu u mnoha jiných vznikajících vesnic. Místem pro stavbu bylo vybráno příhodné místo u obchodní cesty, řeky a lesa, vzdálené deset mil od Nurnu. V této době ještě nelze hovořit o vesnici, pouze o samotě, a bylo na dalších členech Nurnské družiny, kteří do té doby žili většinou jen po hospodách a někteří i v roští lesa či na mezi, zda i oni budou chtít žít jako řádní občané a ne jako pobudové a vandráci. Byly tedy postaveny první dva domy a zbývalo jim již jen přidělit čísla popisná. Halk i Jacob si tedy metli los a od té doby patří číslo jedna do majetku Erinských a číslo dvě náleží Rugornským. V této době také vznikl název Liscannor. K tomu malá poznámka. V pamětech váženého pana Llandaffa, občana Liscannoru, se objevila zmínka o vzniku jména Liscannor v poněkud jiných souvislostech. V naší rodinné kronice je tato událost zapsána poněkud jinak. Halk a Jacob se prostě sešli u piva a mumlali si pro sebe různé názvy, což nakonec vyústilo v název Liscannor. S největší pravděpodobností to jméno nevymyslel celé ani jeden, ale slepili a složili ho dohromady oba. Zda někdo slyšel nějaký podobný název v minulosti je nicméně možné, a tak bych na tomto místě nevylučoval ani možnost, kterou uvádí vážený pan Llandaff z Quonsettu (viz. Paměti Llandaffa z Quonsettu aneb Mé poznámky z cest).

1021
Následujícího roku přibyly v nové vsi dva další domy, sruby Pepena Ruindorského a Hupsly Lískové. Kolem domů také vzniklo tábořiště nemajetných dobrodruhů, kteří chtěli být nablízku svým šťastnějším kolegům, aby jim neunikla příležitost vydat se na další výpravu za slávou a bohatstvím. Lewellyn Álfheimský si dokonce koupil pozemek, ale více peněz nemaje, postavil si na něm pouze stan.

1022
28. ponovoroku v Liscannoru přibyl nový hrob. Patřil Hupsle Lískové, která nešťastně padla v dalekém Lismorru. Zesnulá hobitka byla pohřbena na pozemku Jacoba z Rugornu. Její dům v pozůstalostním řízení získala její sestřenice Gwanda Lísková. K další zvláštní události už tohoto roku nedošlo.

1023
Hned následující rok byl ovšem na události bohatý. 27. ponovoroku spáchala v obci sebevraždu Lokke Ardasanská, která již nemohla vydržet špinavosti svého manžela Dariona. Byla pohřbena pro změnu na pozemku Halka z Erinu, který jí byl v posledních dnech života oporou, ale přesto jí nedokázal zabránit ve vykonání tragického činu.

Ještě během ponovoroku došlo k prvnímu přepadení Liscannoru. Provedli ho armidenští mniši, kteří měli v úmyslu odvést slavné družiníky v železech do Armidenu a tam je donutit vykonat jisté nebezpečné poslání. První byl napaden dům Jacoba Rugornského a poté i další stavení. Jacob se neohroženě pustil do boje podporován zejména Halkem Erinským, ale přesila útočníků byla příliš velká a navíc podpořená magií, takže po chvíli byl odpor liscannorských zlomen a Jacob Rugornský s Halkem Erinským byli naloženi do klecí. Ostatní dobrodruzi byli přinuceni jít s nimi.

Značně prořídlá družina se vrátila o měsíc později. Mezi mrtvými byl i zakladatel obce Halk z Erinu a další občan Pepen z Ruindoru.

Mezitím došlo k radostnější události, totiž k prvnímu narození dítěte na území obce. Tím dítětem byla Arnúthien, dcera Halka Erinského a Manwing Gorganské. Ta ovšem i s matkou po smrti Halkově opustila Liscannor a odjela do Gorganu. Halkův dům zdědil jeho bratr Yorg z Erinu.

Liscannor byla nucena opustit také Božena Rugornská, kterou její manžel Jacob vyhnal. Přivedl si totiž z armidenské výpravy novou ženu, krásnou Rollandu Rhyderskou.

Vzhledem k počtu mrtvých přivezených z prokletého Armidenu k pohřbení ve vsi se dobrodruzi rozhodli zřídit obecní hřbitov. Byla postavena nevelká márnice a zajištěn pozemek obklopený bytelnou zdí. Prvním pohřbeným byl Pepen z Ruindoru.

Ostatní pohřby se odehrály ještě na soukromých pozemcích, a to sice pohřeb Halka Erinského a jeho přítelkyně Arienne Borglandské na pozemku Erinských, Gwanda Lísková a Pála, řečený Hlupák, pak byli pohřbeni na pozemku Rugornských.

Domy po zemřelých dobrodruzích obsadili jejich příbuzní, a sice Yorg Erinský, Llyr Ruindorský a Merla Lísková.

Tohoto roku našetřili na stavbu domu konečně i další dobrodruzi a obec se znatelně rozrostla. Konkrétně přibyla hrázděná stavení Grundyga Quonsettského, Ragnara Álfheimského, Athease Zelenovršského a Barnabáše Čipery, a k tomu srub Drsoula Roahanského. I s márnicí tak bylo na konci roku v obci celých 10 domů.

1024
Tohoto roku nedošlo k žádným zvláštním událostem, jen na hřbitově přibyl hrob trpaslíka Farina, jehož tělo dobrodruzi přivezli z ostrova Surradonu.

1025
Rok 1025 byl přelomový především tím, že se dobrodruzi shodli na potřebě volit starostu, který by spravoval obecní záležitosti, postaral se o zvelebování obce a vyhnal podezřelé živly. Historicky první volba liscannorského starosty proběhla 8. chladna a prvním starostou se stal Yorg z Erinu.

Hned v měsíci jarnu měl nový starosta první starost, když se na louce za Liscannorem usadila karavana kudůčích obchodníků. Ukázalo se, že kudůci chtějí jen přespat a druhého dne pokračovat v cestě, nicméně si najali Nurnské na svou ochranu při cestě na sever do dalekého Velvennoru.

Z výpravy se místo padlého Llyra Ruindorského vrátil jeho bratr Illred a převzal jako dědictví jeho dům, původně postavený Pepenem. Nevrátili se ani občané Merla Lísková a Ragnar Álfheimský.

V polovině roku jmenoval starosta prvního obecního hrobníka, kterým se stal tupý kroll Balgorr z Rugornu. Ten se hned usídlil v márnici, kde z nedostatku práce pouze karbanil a popíjel se svými krollími kumpány. Ještě toho roku však padl na výpravě do Wallimoru a obec tak o svého prvního hrobníka přišla, aniž by koho pohřbil. Ukázalo se však, že vypečený hrobník vykopal na hřbitově několik hrobů do foroty připravených pro nejvýznamnější členy Nurnské družiny.

Ve Wallimoru padl hrdinskou smrtí také občan Illred Ruindorský.

Tohoto roku si v lesích blízko Liscannoru postavil stavení také lakotný druid Sarim z Gorůdye, do té doby žijící se svou ženou Rion a Synkem v křovinách.

1026
Následujícího roku odjela družina na prázdniny do dalekého Mondragonu. Na výpravě zahynulo mnoho hrdinů a po návratu byly na liscannorském hřbitově pohřbeny ostatky Athease a Thúvina Zelenovršských, Arwina Linfalase a Sigurda Álfheimského.

Dům č.p. 3 jako dědictví po příbuzných získal Arrawn z Ruindoru.

1027
V příštím roce přibyly na obecním hřbitově další hroby, a sice Grundyga Quonsettského a Nargothronda Katzbalgera.

Ve vsi se také objevil Krak Álfheimský, který zdědil dům č.p. 6, a Llandaff Quonsettský, jenž se nastěhoval do domu č.p. 5.

Obzvláště Llandaff byl elfím učencem a věnoval se studiu a bádání, ve svých spiscích se pak věnoval také původu jména Liscannor:

Okamžitě, jak jsem slyšel, že název Liscannor vymysleli zakladatelé osady, poznal jsem, že je to nesmysl. Jde zřejmě o název mnohem starší, ovšem dříve příslušející údolí, jímž procházela odedávna cesta z Nurnu. Jde zřejmě o zkomoleninu výrazu ve starém jazyce lidí. Slovo Liškánora znamenalo liščí noru a mohlo se vztahovat jak na útulnou podobu chráněného údolí, tak na blízký les, kde byla odedávna hojnost zvěře.

1028
Toto byl pro obec Liscannor další přelomový rok. Nejprve v jižní zemi Merion padl starosta Yorg z Erinu. Jeho tělo bylo s pietou dovezeno domů a na obecním hřbitově přibyl nový rov.

Veselejší událostí bylo narození polokrolla Eriadanna Rugornského, syna Jacoba a Rollandy.

Především ale Jacob z Rugornu nechal vlastním nákladem postavit obecní hostinec, kterému dal vznešený název U hrocha, k zlosti druida Sarima, jenž po vlastním živém hrochovi už léta toužil. Po osmi letech tak měla obec konečně vlastní hospodu a Jacob nezapomněl ani na několik hostinských pokojů, kde by mohli bydlet družinoví nováčci. Místo hostinského přijal veselý hobit Jeremiáš Čipera z Tiklu.

Dále se ve vesnici objevili Rolld z Erinu a Christla Lísková, aby převzali domy zděděné po svých zesnulých příbuzných.

Obyvatelé obce se neměli k volbě dalšího starosty, což se ukázalo nerozmné v sečnu, kdy si za vesnicí postavil obrovský stan jakýsi arogantní člověk. Bez starosty nebylo autority, která by mu v tom mohla zabránit, takže byl vyhozen až po skončení výpravy, na kterou se družina vydala splnit jeho zakázku.

Z této výpravy se nevrátil občan Arrawn Ruindorský, jehož dům zdědil jeho bratranec Getd. Naopak elf Erlanth Linfalas z výpravy přivezl dostatek peněz, aby si mohl zakoupit stavení po Atheasovi Zelenovršském.

1029
Na počátku dalšího roku se občané obce konečně dostali k tomu, aby zvolili nového starostu. Stal se jím oblíbený a veselý hobit Barnabáš Čipera z Tiklu. Jeho starostování však netrvalo dlouho, neboť hobit nešťastně padl již v deštnu v Mallikornu. Dědicem jeho domu se stal jeho bratr Jeremiáš.

Neprodleně proto proběhla nová volba a třetím liscannorským starostou se stal Rolld z Erinu.

Kamenný dům si tento rok postavil Torp Katzbalger, který se doň nastěhoval se svou chotí Wenorou. Kudůk se však ze svého nového domu dlouho netěšil, neboť padl v Gorganu a zanechal v Liscannoru vdovu. Jeho tělo bylo pohřbeno na obecním hřbitově.

Z Gorganu se nevrátil ani Krak Álfheimský, jehož mrtvolu pohřbil na svém pozemku Čagdan Zajsanský, který si na kopečku nad vsí stavěl věž. Krakův dům pak zdědil Herbert Álfheimský.