Krev a dým
XVI. Krollí příběh
Babrak Teufel
Před mnoha a mnoha lety leželo v horách nad Kasulem krollí království. Život zde byl těžký. Po krutých
zimách přicházelo jaro, kdy obleva způsobovala záplavy a splachovala tu trochu úrodné půdy do nížin. V létě
zase horské slunce vysušovalo pastviny a pole na troud. Krollům se ale povedlo podmínkám přizpůsobit.
Využívali terén a pomocí velkých dřevěných hrází měnili jednotlivá údolí v nádrže, které se na jaře zaplnily
vodou z oblevy a během léta postupným vypouštěním zásobovaly síť kanálů životodárnou tekutinou.
Opravování kanálů, nádrží, obdělávání polí a pastevectví spotřebovalo většinu „lidských” zdrojů a bránilo
vzniku větších měst. Zároveň potřeba spolupráce bránila rozšíření osobního vlastnictví, a tak veškerá půda
patřila králi, který ji pronajímal jednotlivým farmářům, jimž garantoval bezpečnost a dostatek vody. K tomu
potřeboval naprosto loajální a neúplatnou státní správu, a tak byla nedaleko od hlavního města otevřena
Akademie, kam byli v dětském věku odváděni ti nejchytřejší z každé generace a léta připravováni na svoji
budoucí úlohu. Z těch, kteří prošli sítem, se nakonec stali stavitelé a vůdci jednotlivých povodí. Jako hráz proti
korupci a závisti byl zaveden zákon, který státním zaměstnancům zakazoval vlastnit majetek. Byly vytvořeny
tarify, podle kterých každý dostal propůjčeno od státu přesně, co zasloužil podle své funkce a výkonů, od
posledního dělníka až po krále. Přes tvrdé podmínky tak nikdo, kdo se nebál práce, nemusel hladovět a
mrznout.
Jednoho dne ale idyla skončila. Již se nedá zjistit, který ze sousedů se o to postaral, ale
příčina je jistá. V horách byla objevena velká zlatá žíla a démon lakoty zatvrdil srdce jednoho z lidských králů
v okolí. Vyslal ke krollům delegaci, ve které byl přítomen i zlý mág. Ten zavraždil krále i s jeho rodinou, a
hned se ukázala slabost jejich zřízení. Bez vládnoucí dynastie byl celý stát ochromen. Lidé zároveň vyslali
armádu a ovládli metropoli, těch pár větších měst i cesty mezi nimi. Akademie byla uzavřena a zemí projížděly
trestné oddíly pátrající po každém z jejích absolventů. Nešťastníci pak byli uvězněni v táborech a odsouzeni k
práci ve zlatých dolech. Smrt většinu z nich od práce rychle osvobodila. Rozpad centrální vlády se projevil po
pár letech, kdy kanály bez řádné údržby přestaly plnit svoji funkci a vrátil se hladomor. Zemí se začaly toulat
tlupy banditů, což opět zvýšilo chaos v království. Život byl čím dál horší a obyvatelé začali utíkat do nížin.
Někde byli místním obyvatelstvem přijati pokojně a usadili se ve městech, většinou však byli vyháněni a museli
se naučit žít a skrývat v divočině. Ať tak nebo tak, rychle zapomněli na svoji kulturu.
Ještě dnes se
občas některý náčelník prohlásí za krollího krále a pokouší se oživit dávnou historii, žádný z nich se ale nikdy
ani nepřiblížil uznání od všech tlup a městští krollové, stydíce se za svůj původ, nemají o myšlenky
pankrollismu zájem. Podle některých šamanů ale část učenců přežila pronásledování a kdesi vybudovala novou
Akademii. Zde prý staré tradice přežívají a jednoho dne z ní vzejde nový král, který z jednotlivých kmenů opět
udělá národ a vrátí nám naši zem.