Krev a dým
VII. Dnešní svět
Alwynn Bílá Ruka


“Tvé vlasy jsou jako mlhavý větřík”.
“Oh, Džime”, krásná dívka s havraními vlasy se pomalu vymanila z objetí svalnatých rukou.
Ruce po ní něžně hmátly a uchopily ji za ramena. Stín odkryl tvář s pevnými rysy a hustou bradkou. Očka se zaleskla. Muž se pousmál.
“Ale drahá, víš že tě miluju”.
“Nejdřív zaplať!”, stáhla do vítězoslavného úsměvu rty.
Měsíc osvětlil scénu.
Hvězdy mrkly.
Les.
Kolem dokola až do tmy se rýsovaly temné kmeny. V dálce něco tiše zahoukalo.
Zatřepotání křídel.
Palouk.
Měkká tráva se vlnila a šuměla.
Muž jednou rukou zašmátral v hlubokých kapsách. Něco hledal.
Vytáhl láhev. Rum. Mocně se napil. A pak ještě.
Jeho tělo se lehce zachvělo.
“Vždyt jsi opilej, ty prase”.
Džim vyprázdnil láhev do sebe. Říhl.
“Aspoň si víc užijem, ché!”, začal se chlámat muž a pevně si ji k sobě přivinul.
Cítil vůni jejího těla. Jeho smysly se zatočily v hluboké spirále. Byl vzrušen.
“Chci tě!”.
“Nééé, budu křičet!”, dívka se snažila vymanit ze sevření.
Před očima se mu zatmělo. Co si to dovoluje. Coura!
“Pomooc!!!”.
Řev neustával.
“Chcípneš!”, drsná ruka roztrhla vrchní díl šatů. Výstřih odhalil své tajemství.
Funící tělo povalilo dívku do trávy a zalehlo ji.
Dívka sebou zmítala. Snažila se vymanit ze železného svěráku.
Pěst ji udeřila prudce do obličeje.
Nic.

Záblesk.
Bolest.
Ruce.
Když procitla, ostrá bolest jí zkroutila tělo.
Visela uvázána za ruce. Roubík v oteklých ústech.
Tělo bezbranné. Nohy měla roztaženy a kotníky uvázány k mladým stromkům.
Náhle ji začala pálit hlava. Ostrá bolest. Chraplavě dýchala.
Něco jí teklo po obličeji.
Krev.
Za ní se ozval hlas.
“To sis vážně myslela, že mi utečeš? Chá. Tady máš svý krásný vlasy”.
Měsíc skrz mraky osvětlil nechutnou scénu.
Úpící bezmocné tělo skalpované nechutným zvrhlíkem s flaškou rumu a kudlou v ruce.
Krev. Maso. Život.
Dívka omdlela hrůzou, bolestí. Kopanec do břicha ji probudil z mrákot.
Zaleskla se dýka. Pálení v žaludku. Skřek. Tělo v jednom ohni.
Něco s žuchnutím vypadlo z břišní dutiny. Krev stříkala.
Teplý a zatuchlý smrad vnitřností muže rozesmál, až mu tekly slzy.
Dívka omdlela. Umírala.
Znásilněná, zneuctěná, umučená. Umírala.
Úchyl, posilněn zbytkem rumu, jí vydloubal oči.
Pak to všechno pomočil.
Buch... Buch... buch... buch...
Vysvobození. Srdce vydechlo naposledy.
Takový je dnešní svět.

Džim padl zmožen na zem a usnul.
Ráno, když se probral, nic nechápal.
Celé tělo postříkáno krví. U pravé ruky zkrvavená dýka. U levé dopitá flaška rumu.
Co se stalo?
To... To... To... není možný! Já? Já!
Zvratky. Kocovina.
Rychle pryč. Pryč. Né.
Utekl a už se nevrátil. Nikdy.
Do smrti prchal. A věděl, že nemůže utéct.
Neutekl.