Dobrodružství Pepena z Ruindoru

Dobrodružství Pepena z Ruindoru

Na příkaz krále

Po návratu z Angwarru jsme se my, dobrodruzi tvořící Nurnskou družinu, rozhodli zanechat přespávání v krčmách či dokonce na mezích a založili asi dvě míle od Nurnu osadu Liscannor. Domy jsme si zatím postavili tři, Halk, Jacob a já, takže jsem opustil útulný hostinec U prasete. Lewellyn si rovněž zakoupil pozemek, ale vzhledem k nadostatku prostředků si na něm postavil pouze stan. Zato si ho však vybavil luxusním kobercem odněkud z jihu. Krátce na to jsem se vypravil na návštěvu ke svému otci do Ruindoru, a tak jsem zmeškal výpravu do Gorganu, kde dobrodruzi zachránili unesenou princeznu Manwing. Mezitím nastal podzim 1021 a začali jsme uvažovat o další výpravě.

Jednoho dne sychravého hodovanu jsem šel navštívit Jacoba Rugornského. V jeho domě se již sešla dosti rozmanitá společnost. Kromě válečníků Farina a Irriona, hraničáře Drsoula a zlodějky Hupsly, kteří se mnou putovali po Angwarru, tu jsou ještě čtyři alchymisté, elf Eitrik, kudůk Leon, tlustý barbar Darion z Ardasanu a jeho sestřeice a zároveň manželka zároveň. Posledním přítomným je elf kouzelník Pennerion, který baví ostatní vyprávěním a zpěvem elfích písní a ság. Zdá se, že ani dnes družina nikam nevyrazí a zůstane raději u teplého krbu. Náhle se však ozve dusot koní a bouchání na dveře. "To je posel samotného krále", volá ode dveří Jacobova družka Božena a vzápětí do místnosti vchází vysoký muž v královských barvách. "Zdravím vás. Jmenuji se Kintyrr a mám pro vás úkol od samotného panovníka Gwendarronu", promlouvá. "Je třeba, abyste něco udělali pro svou zemi, pro Gwendarron", říká a dále vypráví o království Lismorrském, kde vládne temný Sulisker a hrozí nebezpečí, že pozvedne svou moc proti okolním zemím, čímž by mohl být ohrožen i Gwendarron. Do Lismorru se již vypravilo několik družin, první vedená nejlepším gwendarronským lupičem Armoyem, ale spojení, jež bylo udržováno pomocí poštovních holubů, bylo se všemi přerušeno. "Pokuste se tedy zjistit osud lupiče Armoye a jeho doprovodu", zakončuje Kintyrr a ještě před odchodem nám věnuje mapu Lismorru, šátek, jenž dovede léčit zranění, a pět klecí s poštovními holuby. Vůdcem výpravy je zvolen kroll Jacob, který okamžitě velí nasednout na koně a vyrazit na východ. Po několika dnech přijíždíme do města Antrin, kde necháváme koně a dále pokračujeme pěšky.

Abychom se dostali do vlastní země Lismorr, musíme proniknout skalním průsmykem, ve kterém leží hraniční pásmo tvořené soustavou strážních věží. Na průzkum je vyslána zlodějka Hupsla Lísková, ale brzo se vrací a hlásí, že stráže jsou značně prokřehlé. Vydáváme se tedy dále a uplácíme zmrzlé vojáky. Ti nás propouštějí. Pak se musíme proplížit kolem pevnosti Casher, ale náhle se za námi ozývá dusot kopyt a napadá nás několik jezdců. Všichni prchají v čele s vůdcem Jacobem. Zřejmě nikomu nedochází, že utíkat před jezdci je hloupost, a tak se stavím nepřátelům do cesty a snažím se zbrzdit jejich pronásledování. I ostatní zanechávají útěku a tvoří obrannou formaci, díky které je většina jezdců odražena, ale několika se podaří uniknout zpět k pevnosti, a tak se raději dáváme na rychlý pochod pryč. Nestačíme dokonce ani prohledat mrtvé.

K ránu se napojujeme na cestu vedoucí Zeleným hvozdem a na ní vidíme čerstvé stopy vozů. Na voze by se cestovalo lépe, a tak se ukrýváme mezi stromy a čekáme, až někdo kolem pojede. Po několika hodinách se konečně ozývá skřípot kol a po cestě se blíží bytelný povoz s plachtou. Vzápětí se vozka řítí z kozlíku s několika šípy v těle a několik dobrodruhů se sápe nahoru. Pod plachtou je objeven špinavý ubožák, který tvrdí, že se jmenuje Gallport a všechno ví a všechno zná. "Tak povídej co víš", nařizuje Jacob, ale pomatenec jen několikrát zopakuje, že ví a zná všechno. To už Jacob vytahuje láhov s olejem a ubožáka polévá. Ten ještě jednou zopakuje svou oblíbenou frázi a už se kácí v plamenech z vozu. "Škoda oleje", směje se Darion, ale já si raději připravuji luk, neboť jsem zaslechl rachot dalšího vozu. Nakonec jsou získány tři povozy, jejichž náklad tvoří jakýsi šedý prášek. "To je na výrobu výbušnin", zkoumá hmotu kudůk Leon a ostatní alchymisté mu přizvukují. Můžeme se tedy složit na tři vozy a vyrazit skrz Zelený hvozd k východu. V lese ještě potkáváme skupinku dřevorubců a chtěli bychom od nich získat nějaké informace, ale když přicházíme blíž, zjišťuji, že se jedná o malomocné, a tak raději pokračujeme v cestě.

Stopy vozů směřují do města Pabbay, a tak jsme se dohodli, že se budeme vydávat za doporovod nákladu a pokusíme se zjistit něco bližšího. Ve městě nás zadržují stráže a jejich vůdce Blasket nám děkuje za dovezení nákladu. Nic bližšího jsme z něj ale nevytáhli, a tak se jdeme raději posílit do hospody. Tam se také nic nedovídáme, a proto se vydáváme směrem, kterým odjely povozy s tajemným nákladem.

Cestou nás zastavuje podivný malý poutník s protáhlým nosem a pisklavím hlasem nařizuje: "Vemte mě do Ptačího hvozdu. A spěchám, švihněte si". Rozhodli jsme se tedy zamířit požadovaným směrem.

Po příjezdu do Ptačího hvozdu podivín, který se mezitím představil jako Pebbley, seskakuje, mumlá něco na pozdrav a mizí v lese. Spolu s Drsoulem a Hupslou jsem se vydal po jeho stopách. Ty nás dovedly do samého srdce hvozdu, kde stojí podivná svatyně a kolem ní zástup lidí v bílých pláštích. Náhle však začnou měnit podobu v různá zvířata. Lykantropové. Mají nějaký obřad, při němž se mění z jedné podoby do druhé a při tom zpívají žalm. Během popěvku jsou ze svatyně vyvedeni tři zajatci, kteří mají být obětováni bohu Mollgovi. Jeden ze zajatců je hobit a zřejmě udělal velký dojem na zlodějku Hupslu. "Musíme je zachránit", šeptá malá hobitka a my s Drsoulem souhlasíme, ale nejdříve je potřeba dojít pro ostatní. "Lykantropové? S tím by se dalo něco udělat", říká Darion, chápe se své truhly a začíná něco vyrábět. Podaří se mu sice vyrobit jen odporně páchnoucí lektvar, ale tvrdí, že to proti lykantropům bude dobré. Když potom vyšel na mýtinu, kde se nachází svatyně i lykantropové, vypil celý obsah flakónku, z čehož se mi málem zvedl žaludek, a zvolal: "Koukejte nám vydat zajatce". Odpovědí mu kupodivu nebyla rána pěstí. Lykantropové okamžitě rozvazují zajatce a pouštějí je na svobodu. Dozvídáme se od nich, že představují zbytek jedné z průzkumných skupin z Gwendarronu. Zjistili, že Armoy zmizel kdesi na východě Lismorru, ale pak byli zajati. Teď se vydají opět hledat ho. "Dobře. My se zatím podíváme na tu jejich svatyni", dí Jacob, a protože Darion nabádá k rychlosti, vydáváme se do podzemí a dveře za sebou raději zatloukáme klíny.

Hned po vstupu do podzemí se pod alchymistkou Lokke propadá podlaha a nebohá barbarka se propadá do hlubin. Hned za ní se vysouvají železné tyče, a proto by byl sestup případného zachránce velmi obtížný. Sedáme si tedy na zem a rozprouďuje se zajímavá diskuse, která končí tím, že se Eitrik vyzvrací do otvoru. Za chvíli z něj však vylézá Lokke na jejímž plášti jsou značné stopy po předchozím obsahu Eitrikova žaludku. "Teď ten plášť hezky vezmeš a vypereš", řve Darion, který má alespoň záminku k napadení Eitrika, když tu se z blízké vodní nádrže vysunují slizká chapadla a zmocňují se zamyšleného Leona. Družina se musí zformovat a všicni se pouštíme do chobotnice, jež záhy umírá. Další místnost je plná železných a kamenných soch, jejichž útok nás rozdrobuje na skupinky a oba ardasanští alchymisté Darion a Lokke se pomocí svých lektvarů mění v mlhu, čímž se do první linie dostává kouzelník Pennerion, jenž záhy umírá. Já rovněž využívám alchymistického lektvaru a měním vzhled, takže jsem k nerozeznání od kamenné sochy, a v této podobě se s ostatními sochami celkem snadno vypořádám. Trochu větší problém je přesvědčit ostatní, že nejsem nepřítel, ale i to se daří. Několik dobrodruhů viní ardasanské alchymisty ze smrti Pennerionovy, avšak vůdce Jacob je proti, a tak Darion s Lokke nejsou nijak potrestáni.

Na další cestě objevujeme doupě orků. S těmi nejsou vážnější potíže, a tak brzo stojíme před skupinou vřískajících orčích mláďat. Alespoň jsem si mohl vychutnat několik bezstarostných úderů mečem, jako i většina ostatních, pouze Eitrik s Lokke chytají po jednom malém tvorovi. Zřejmě z nich chtějí extrahovat magenergii. Orčata naštěstí s námi nejsou dlouho, neboť poté, co se Lokkin orčík snažil vypíchnout Darionovi oči, barbar mu odpověděl mečem a Eitrikův nově adoptovaný synek po chvíli utekl.

Nalézáme také jakousi železnou ruku. Její užitečnost můžeme ocenit, až když je chodba přehrazena dveřmi s pěti otvory. Prsty ruky do nich přesně pasují a dveře se otvírají. Před námi se objevuje chodba, klesajíci do nižších pater podzemí. Náhle se za našimi zády ozývá zlověstné cvaknutí a z tajných dveří, které jsme minuli, vycházejí dva kostějové a napadají nás zezadu. Jako první se do boje dostal trpaslík Farin, jenž sice bojuje statečně, ale jeho boj by byl marný, kdybychom mu s Irrionem a Jacobem nepřišli na pomoc. Takhle je boj rychle rozhodnut a můžeme pokračovat dál. Vzápětí jsme napadeni stíny, což je zvláště nepříjemné pro hrdiny nevlastnící magické zbraně. Eitrik a Lokke proto raději místnost opouštějí, avšak neustupují zpět, ale dopředu. Zřejmě se už vidí ležet na hromadě zlata. Stíny jsou rozehnány a zrovna jsem si začal čistit meč, když se ozývá zoufalý Eitrikův řev a sám elf se vrací celý poleptaný kyselinou a se strachem zkřiveným obličejem nepříčetně haleká: "Drak. Je tam drak". "Tak kdo jde na draka?", ptá se Jacob. Chvíli uvažuji, zda by byla něco platná moje flétna, ale pak tuto myšlemku zavrhuji a raději ještě jednou zkontroluji ostří svého meče. Nakonec se na draka vypravujeme já, Jacob, Farin, Irrion a Darion se světlem. Boj je strašný a už na jeho počátku je vyřazen Jacob, který má síly sotva na to, aby se odplazil z bojiště. Všichni však víme, že nesmíme povolit a nakonec se kolos pod ranami našich ušlechtilých zbraní kácí k zemi. Je objeven hlavolem pro chytré hlavy, ale jsme všichni vyčerpaní, a tak se raději jdeme nejprve vyspat. Ráno je hádanka vyřešena, čímž získáváme Mollgovo kladivo a dýku a pytlík perel. Ten jsem ihned vzal a po přepočítání patnácti perel jsem ostatním oznámil, že je jich deset. Nikdo se to neobtěžoval zkontrolovat, pouze zloděj Darion si všiml, když jsem perly strkal do kapsy a dvě na mně vymámil. Na zdi místnosti je vyryt nápis:

Můj trůn je nyní pohřben
v údolí zeleném,
tam já lásku svou zanechal
a odebral se zemřít sem

Podzemí opouštíme v předtuše těžkého boje s venku číhajícími lykantropy. Čeká tam však jen jejich vůdce medvědodlak. Tváří se velmi nepřívětivě, ale když spatří ve Farinových rukou Mollgovo kladivo, nabízí nám pomoc. "Kde je Zelené údolí?", bere všem z úst otázku Jacob. "Od té doby, co v něm lavina zabila otce krále Suliskera se jmenuje Údolí bílé zloby", dí lykantrop, ale to už Jacob vytahuje mapu a zjišťuje jeho polohu. Vracíme se tedy zpět k vozům a poté, co zběžně pohřbíme zmrzlé mrtvolky poštovních holubů, vyrážíme do Údolí bílé zloby.

Cesta probíhá v nepříjemně mrazivé vánici, ale nakonec jsme šťastně dorazili do hledaného údolí. Cestou jsme potkali polozmrzlého poutníka. Je jím elf Atheas a je kouzelníkem, proto jsme ho s radostí přijali mezi sebe.

V údolí samotném objevujeme asi dvacet sáhů nad zemí umělou průrvu ve tvaru hlavy nějakého podivného tvora. Vylézáme nahoru a ve chvíli, kdy vcházíme do jeskyně, udeří nás do tváří hrozný mráz. Přestože venku mrzne, tady je zima daleko větší. Všichni se zahalují do dek a kůží a já si dělám provizorní rukavice z králičích kožek. Potom pokračujeme v cestě. Nejprve je nalezen pramen s jakousi rudou tekutinou, ale nikdo se neodvažuje napít. Po kratší šarvátce s kostlivci objevujeme na zdi nápis:

Ze středu vše pochází,
ve středu je síla,
na středu vše závisí,
u středu je víra

Začínáme prohledávat střed místnosti, potom prostředek všech stěn, a když nikde nic nenacházíme, začíná debata, jestli se nejedná o den v týdnu. "Třeba to je jinde", pronáší nakonec bystrý kudůk Leon, a tak pokračujeme v cestě. Vzápětí dochází k boji s odpornými ghúly, kteří ochromí část družiny včetně mě, ale naštěstí Leon vlastní užitečný svitek, jenž nedovoluje nemrtvým přiblížení. Ti jsou potom zlikvidováni rachejtlemi. Se stejnými nemrtvými se setkáváme ještě několikrát a po jejich vyhlazení zjišťujeme, že systém chodeb dává tušit prostory ve středu labyrintu.

Po čase hledání tajných dveří jsou skutečně čtyři nalezeny, každé na jiné světové straně. Vydáváme se tedy prozkoumat postupně všechny vchody. Hned první místnost je obývána mumiemi a většina dobrodruhů pohled na rozpadavájící se těla nevydrží a je ochromena. Do boje vstupuji pouze s Hupslou, která kolem sebe mává šavličkou. Jsem však těžce raněn, proto vytahuji flétnu a hraji mumiím do tance. Úskok se zdařuje a vyřazené mumie rozsekává Hupsla Farinovou sekerou. To už do místnosti vstupuje Eitrik, který boj raději přečkal venku, a kope do ochromeného vůdce Jacoba. Jelikož máme spolu určitou dohodu, po probuzení mu to nezapomenu oznámit, a tak vzniká hádka, ve které drzý elf urazí koho může a většině dobrodruhů se honí hlavou plán na jeho likvidaci. Prozatím je elf potrestán zabavením zbraní. Osobně uvažuji, že bych ho mohl před smrtí zesměšnit svými kouzly, ale neměl jsem již k tomu příležitost. V další místnosti jsme totiž zaměstnáni bojem s přízraky, a když je boj skončen, Eitrik leží na zemi mrtev. "Je tu nějaké zlé juju", volá Darion, ale já jsem dobře viděl, jak se barbar snaží ukrýt v kapse nějaký prsten. Nechávám si to však pro sebe a pouze lituji, že elf umřel tak rychle.

V místnostech jsou nalezeny čtyři klíče a čtyři dveře. Dveře se musí otevřít najednou, proto je třeba se rozdělit. Já jdu s malou Hupslou a společně likvidujeme jednoho fexta. Když se opět setkáváme, zjišťujeme, že chybí barbaři Drsoul a Irrion. Vzápětí jsou nalezeny jejich mrtvoly a u nich těžce pochroumaná spektra, kterou doráží Farin svou sekerou. To už je objevena prostřední místnost, která představuje místo posledního odpočinku Mollgovy snoubenky. Je tu nalezen pergamen, jenž je plný hořkých slov, napsaných Mollgem v době, kdy vybělená kostra byla ještě tělem jeho milé. Všichni jsme dojati a nikdo se neodváží dotknout se šperků na kostře. Přesto získáváme dost vydloubáním drahokamů z Mollgova trůnu. V místnosti je také nalezena mince s posvátnými znaky života, kterou Jacob přikládá na čelo vychládajícímu Drsoulovi. "To jsem měl ale černé sny", mumlá barabar a otvírá oči. Máme z Drsoulova vzkříšení radost, ale Irrionovi už není pomoci, a tak ukládáme jeho tělo vedle Mollgovy snoubenky a opouštíme jeskyni.

Venku nás však čeká nepříjemné překvapení. Vozy jsou zničeny a koně pobiti. Jsme všichni vyčerpaní a musíme se vyspat. Noc proběhla v klidu, i když hlídkám se prý v noci zdálo, že kolem tábora procházely temné postavy. Ráno se dáváme na cestu k východu, ale Darion a někteří další chtějí jet do města a školit se ve svých oborech. Jsem proti a Jacob taky, tak jsme jim řekli ať si jdou, aly my jdeme hledat Armoye. Konečně.

Darion se tváří nevraživě, avšak pokračuje s námi. Odpoledne přicházíme do nějaké vesnice. Podařilo se nám sehnat nocleh, a tak jsme se několik dní zdrželi a vyléčili si všechna zranění a nemoci. Na další cestě nás přepadli trollové. Odporné bytosti, ještě hnusnější než kroll Jacob a zřejmě i primitivnější, ale poradili jsme si s nimi. Na další cestě potkáváme uprchlého zajatce, jenž tvrdí, že utekl z tábora uprostřed Velké východní bažiny, tak se tam vypravujeme.

Potřebujeme ale více informací, tak navštěvujeme vesničku ležící na hranicích mokřadů. S vojáky není mnoho práce, ale vesničané místo aby odpověděli na nějaké otázky, utíkají a snaží se zabarikádovat ve svých domech. Jdeme tedy s Jacobem navštívit starostu, ale kroll ho hned zabíjí, a když začal znásilňovat jeho dceru, šel jsem se poohlédnout po nějakých cennostech. Moc tam toho nebylo, ale ve sklepě jsem objevil dobré víno, tak jsem vzal dva sudy a naložil je ve stáji na nejlepšího koně. Když vyjíždím ven, je už pár domů v plamenech a mezi nimi běhá Farin s pochodní v ruce a několika šípy v těle. Vzápětí vybíhá ze starostova domu Jacob se spokojeným výrazem ve tváři a přidává se ke žháři, což nemůže vydržet malá Hupsla a trefuje ho prakem do hlavy. Kroll se kupodivu nerozčiluje, ale sklápí uši a nařizuje ústup. Všichni si tedy osedlávají koně ze stáje bývalého starosty a opouštíme vesnici.

Jedeme podél bažiny k jihu, když tu naší cestu křižují stopy vozů směřující do bažiny. Vydáváme se po nich, až se dostáváme na dohled k nějakému táboru. Na výzvědy se vydává zlodějka Hupsla, kterou Atheas pro jistotu zneviditelňuje. Asi po dvou hodinách se vrací se zjištěním, že zajatci z Gwendarronu jsou drženi uprostřed bažiny někde u osamělého skaliska. Kdybychom tam zamířili po cestě, museli bychom se vypořádat nejprve s vojáky v tomto táboře. "Mohli bychom to zkusit po řece a pak bažinou", navrhuje kudůk Leon. Po delší diskusi a jelikož nikoho nenapadá nic lepšího, je jeho návrh přijat a jdeme postavit vor. Při příležitosti spuštění voru na vodu jsme vypili všechno víno a druhý den ráno vypluli.

Na voru jsme se dostali doprostřed bažiny, ale cesta a tábor jsou v nedohlednu někde jižněji. Přirazili jsme tedy ke břehu a na průzkum se vypravili Jacob, Farin a Drsoul. Za chvilku se zase vracejí s tím, že půda tu není moc pevná, ale dá se jít. Po kolena v bahně si tedy klestíme cestu k jihu a nakonec se nám daří dosáhnout pevné půdy. Jdeme po stopách vozů na východ, kde tušíme cíl cesty. Za chvíli se objevují tři vojáci. Vyjednávání je neúspěšné, a tak se Jacob s Farinem pouští do boje, ve kterém sice vítězí, ale vojáci nejsou žádné padavky, a tak jsou oba válečníci těžce zraněni. Ke všemu se na blízkém skalisku objevují tři lučištníci a začínají po nás střílet. Většina družiny prchá zpět do bažin, a tak jediný, kdo se mnou střelbu opětuje, je barbar Drsoul. Naštěstí mám v zásobě nějaké otrávené šípy, a tak jsem nakonec všechny tři odstřelil.

Další cesta netrvá dlouho a objevuje se před námi brána pevnosti. Jacob s Farinem se proti ní hned vrhají a ona povoluje. Za ní se ovšem objevuje velké množství vojáků, tak raději vytahuji flétnu a začínám hrát v rychlém tempu. Jediný, kdo vydrží melodii poslouchat, je velitel pevnosti Girvan, ale s tím si dovedou poradit ostatní členové družiny. Zbylí vojáci jsou také pobiti, a tak jediným živým obyvatelem pevnosti zůstává místní kuchař, od kterého se dozvídáme, že zajatci jsou v jeskyni, jíž nám ukazuje. "Kupředu. Rychle", velí Jacob a všichni běžíme do jeskyně. Náhle se však objevují dvě temné bytosti ve fialových pláštích a z jejich mečů vyšlehávají fialové blesky. Jeden z nich zasáhl malou Hupslu a ta se kácí k zemi. Dáváme se na ústup a Jacob bere s sebou i tělo nebohé hobitky. V pevnosti jsme se pohodlně vyspali a můžeme vyrazit zpět do jeskyně. Tentokrát se bytosti objevují čtyři, ale my jsme v plné síle a boj netrvá dlouho. Vzápětí je nalezena malá kobka plná zajatců. "Je tu někdo z Gwendarronu?", ptá se Atheas. "Já jsem z Gwendaronu", odpovídá mu jeden špinavý otrhanec. "Jmenuji se Armoy". "Výborně, tebe hledáme", volají všichni nadšením, "Teď se můžeme vrátit domů".

Další cesta už probíhá klidně a za pár dnů jsme v Antrinu. Tam jsme si mohli v klidu odpočinout a proběhla také oslava Jacobových narozenin.

Po příjezdu do Liscannoru je slavnostně pohřbena hobitka Hupsla Lísková a nám se dostává královo poděkování za splnění úkolu.