Dobrodružství Pepena z Ruindoru
Uneseni
Po radostném čase odpočinku a zábavy se naše družina opět setkává. Post kouzelníka je
momentálně volný, místo něj se k nám přidává hobit zloděj Hobo. Vydáváme se hledat
dobrodružství, aniž bychom tušili, že tentokrát si nás najde samo. V lese jsme zničehonic
obestoupeni tlupou skřetů a vyzváni ke kapitulaci. To se nám nelíbí, a tak začínáme střílet. Skřeti
však střelbu opětují. Jednoho skřeta jsem zmámil, ten se ostatním snažil jejich počínání rozmluvit,
a proto ho raději zabili. Skřeti nestřílejí moc dobře, a tak jich již několik leží mrtvých na zemi, když
tu je šípem zasažen trpaslík Kostival. Začíná černat v obličeji a padá v mlobách na zem. Po chvíli
tak končíme všichni, a tak boj končí.
Probudil jsem se v malé zatuchlé kobce. Jsou
tu jedny dveře se zamřížovaným okýnkem. Tím vidím dlouhou chodbu a několik dalších stejných
dveří. Chvíli zkoumám dveře a zjišťuji, že nejsou z nejpevnějších. "Prásk!", zazní chodbou rána.
Vyhlédnu okýnkem a vidím Kostivala, válejícího se v troskách protějších dveří. "Hned seženu
klíče", šeptá trpaslík a vydává se chodbou pryč. Po chvíli se skutečně vrací se svazkem klíčů a
pouští mne i ostatní na svobodu. Zjišťujeme, že žalář strážili jenom dva skřeti, ozbrojení obušky.
S těmito zbraněmi bychom toho moc nezmohli, a tak se vydáváme prohledávat ostatní kobky.
Nalézáme jen jednoho vězně. Je jím stařec jménem Breth a vypráví nám, že jsme v podzemí jedné
lesní usedlosti. Veliteli skřetů jsou člověk kouzelník Herrbor a jeho žena Issen. Skřeti loví po
lesích lidi i příslušníky jiných ras a Herrborovi alchymisté pak dělají pokusy s jejich orgány. Jsme
znechuceni a opatrně se vydáváme ven z žaláře. Přicházíme do rozsáhlých sklepních prostor a
setkáváme se zde s několika skřety, které likvidujeme a získáváme tak lepší zbraně.
Za těchto bojů je krajně podezřelé chování zloděje Hoba. Tento hobit nás vůbec
nepodporuje a jen se skrývá za našimi zády. V družině začíná docházet k rozbrojům, které končí,
když Hobo zabíjí trpaslíka Kostivala. Rozuřil jsem se, vrhl se na hobita a rozsekal ho skřetí šavlí.
Po chvíli však přibíhá Breth a na Hoba i Kostivala stříká jakousi tekutinu. Oba vzápětí ožívají. Já
bych sice Hoba nejraději znovu zneškodnil, ale nechal jsem si domluvit od Bretha. Kostival
Brethovi děkuje a hobita si měří nenávistným pohledem. Nakonec jsme se však na Brethův popud
zmobilizovali a vyrážíme dále.
Při prohlídce sklepních místností objevujeme
alchymistickou dílnu a v ní tři pracující kudůky. Dva jsou okamžitě zavražděni, ale třetí je
ponechán naživu. Snažíme se ho donutit k uvaření nějakých užitečných lektvarů. Kudůk však tvrdí,
že tu pouze dělali pro Herrbora malinovou šťávu. Nakonec ho podřezávám a Hydrogentor se snaží
přijít na funkci různých baněk pečlivě rozestavených po stole. Po chvíli marné činnosti nechává
a všichni míříme do ložnice zesnulých alchymistů, neboť jsme se rozhodli, že se posílíme spánkem,
jelikož jsme v boji se skřety utržili nepěkná poranění. Bylo znát, že jsme bojovali bez
brnění.
Po osmi hodinách spánku se vypravujeme opět do boje. V podzemí
potkáváme několik skřetů, kteří právě zjistili útěk vězňů. Zprávu však Herrborovi nedonesli, a tak
můžeme opatrně opustit sklepení. Za chvíli nalézáme své zbraně a dále již postupujeme bez obav.
Brzo se setkáváme s Herrborem a Issen. Kouzelník se sice snaží vyvolat nějaké mocné kouzlo, ale
odpovědí je mu rána do hlavy Kostivalovou sekerou. Boj rychle končí, a tak nám nic nebrání
věnovat se rabování Herrborovy pozůstalosti. Na závěr ještě likvidujeme zbytek skřetů a pak již
stačí jen osedlat koně a vrátit se do města.