Dobrodružství Pepena z Ruindoru
Výprava do mitrilových dolů
Po třech měsících odpočinku jsme se s Kostivalem a Mcajsem rozhodli vyrazit na další dobrodružství. Přidává se k nám kudůk alchymista Hydrogentor. Jelikož se v okolí neděje nic zajímavého, vydáváme se na cestu do jiných krajů. Vybíráme si starou obchodní cestu na západ, nyní málo používanou. Po několika mílích pochodu narážíme na závoru, za kterou stojí dva skřeti a požadují mýtné, celé dva zlaťáky na osobu. To se nám sice moc nelíbí, ale protože podle hluku z nedalekého domku lze usuzovat na větší množství skřetů, vítězí strana klonící se k mírovému postupu. To se opakuje ještě třikrát a i ostatním už začíná docházet trpělivost a hlavně peníze, kterých po tříměsíčním pobytu ve městě mnoho nezbylo. Závory se bohužel nedají obejít, protože mimo cestu je neprostupný hvozd a značně nepevná půda, takže opuštění cesty bychom mohli zaplatit životem.

Při spatření další závory se konečně i ostatní rozhodují pro bojový postup. Za závorou stojí pouze jeden ork, který se vzápětí válí na zemi se dvěma šípy v těle. Ze strážnice však vybíhá dalších čtrnáct. Kostival zvolil manévr zvaný ústup bojem a prchá po cestě pryč, doprovázen mým psem Aykem. Mcajs a Hydrogentor se vrhají z cesty do hvozdu, ale oba zapadají do měkkého bahna. Já vytahuji z torny lahvičku nalezenou v podzemí na Bílém vrchu a piji vzácný lektvar. Vzápětí pro mě přestávají platit zákony o gravitaci a začínám levitovat nad hlavami udivených orků, do kterých střílím ze svého luku. Po chvíli se ke mně přidává se svou kuší Hydrogentor, jemuž se podařilo vydrápat se do koruny blízkého stromu. Orci se zmůžou pouze na vrhání kamenů, což mi moc nevadí, a tak je brzo po boji. Hned přibíhá trpaslík Kostival, který sice nebojoval, ale o to víc se zajímá o poklad orků. Brzo na to se na cestu vyhrabal i Mcajs a stírá ze sebe bahno. Začíná se stmívat, a tak se ukládáme ke spánku.

V noci mě náhle probouzí trpaslík Kostival. "Dej si pozor na Mcajse", šeptá trpaslík, "Navrhoval mi, abychom tě společně zabili. Zatím jsem mu to rozmluvil, ale může to zkusit sám". Děkuji Kostivalovi a od té chvíle nespouštím kouzelníka z očí.

Druhý den kolem poledního přicházíme do města. V davu lidí mizí Kostival, a tak se i my ostatní rozdělujeme a každý jde po své práci. Snažím se najít Kostivala a nakonec se mi to díky mému psu daří a trpaslíka nacházím na radnici. Dozvídám se od něj, že podal na Mcajse žalobu. Ten je také brzo přiveden v okovech. "To je on", volá trpaslík, "Tady toho člověka chtěl zavraždit". "A máte důkazy?", táže se starosta. "Hm. Nemáme", věší hlavu Kostival. "No, to je jedno. Za toho klenotníka bude stejně viset", zakončuje rozhovor starosta a odchází.

Později se dozvídáme, že Mcajs po rozchodu družiny navštívil klenotnický krámek a po odhadu ceny šperků proměnil klenotníka v hromádku rosolu. Druhý den je Mcajs oběšen na náměstí.

Začínáme se shánět po nějakém dobrodružství a získáváme informaci o tom, že starosta potřebuje nějaký mitril. Má se utkat se starostou blízkého města, aby rozhodli spor o nějakou louku, a jeho staré vzácné brnění je mu už příliš úzké v pase a je třeba ho nastavit. Naše družina je posílena o elfa kouzelníka jménem Haewell a krolla válečníka Gruma a společně se vydáváme hledat staré mitrilové doly. Cestou potkáváme malého mužíčka, který nám sděluje, že cestu k mitrilovým dolům zná. V noci jsme všichni probuzeni z klidného spánku štěkotem mého psa Ayka. Ten má ještě v hubě kus látky, připomínající skřítkovy kalhoty, ale to je vše, co po pidimuži zůstalo. Na cestu si vzal pro jistotu i všechno naše zlato.

Přesto nalézáme vchod do dolů a díky mé schopnosti stopovat i tajnou bránu. Pro její otevření musíme sice obětovat své poslední zlaťáky, ale můžeme vstoupit. Nejprve narážíme na kolonii permoníků, od nichž se dovídáme, že mitril se nalézá až ve spodních patrech dolu, ale tam žijí jejich zlí příbuzní a oni se tam bojí chodit. Poté, co likvidujeme několik dalších obyvatel dolu, skutečně potkáváme odporné černé permoníky. Souboj s nimi se stává osudným pro krolla Gruma, což je vzhledem k jeho síle citelné oslabení. Vzápětí je těžce zraněn krysou kouzelník Haewell, ale ve vidině brzkého ukončení výpravy postupujeme dále. Narážíme však na zbytek černých permoníků. Zranění jsou značná, ale nakonec vítězíme. V doupěti permoníků nalézáme jen kostru s oddělenou lebkou, jejíž význam máme možnost ocenit až za chvíli. Docházíme totiž k bytelným dveřím s vypouklým otvorem právě tak na jednu hlavu. Poté, co všichni strčíme svou hlavu dovnitř a já tak učiním i s hlavou svého psa, aniž by se cokoliv stalo, vykřikne Kostival: "Ta lebka. To je ono", a běží pro ni. Pomocí lebky se dveře skutečně otvírají a my můžeme vstoupit do malé místnůstky. Ihned začínáme prohledávat všechny stěny a hrabat v podlaze až se mi nakonec podaří najít malou truhličku s cenným mitrilem. Z dolu se dostáváme krbem od obytných místností černých permoníků a pak již zbývá jen mitril vyměnit za zlato.