Hrdinové Nurnské družiny

Zoltar Zemikosa
člověk theurg [*1042]

Poďobaného mladíka Zoltara potkala družina roku 1066 ve Smallandu, kde se živil jako pasák ovcí. Družiníci od něj chtěli koupit ovci na urožnění, ale Zoltar jim daroval rovnou dvě a, nechávaje ovce ovcemi, přidal se k nim a putoval s nimi až do Gwendarronu. Ostatní bavil vyprávěním smyšlených historek ze svého života, čímž si vysloužil zaplacení útraty, jelikož sám neměl ani měďák. Prý byl synem barvíře, ale později začal tvrdit, že ho zplodil voják z armády táhnoucí krajem. Jisto je, že o mnoha jeho informacích se dalo s úspěchem pochybovat. Snad nelhal alespoň ve jménu své matky, která slula Krtena a po níž pojmenovával svou nejrůznější zvěř. Po návratu se nechal zaměstnat u Hefta Tarase v jeho povoznické společnosti jako vozka. Heft však časem svou společnost prodal, aby měl nějaké peníze na nákup kvalitnějších zbraní, a tak se Zoltar ocitl opět bez práce. Přijel tedy do Liscannoru, kde dostal od starosty dobře placenou práci obecního rybníkáře. Zoltar se o rybník staral, ale většinu času trávil v hospodě vyprávěním o svých neuvěřitelných činech, a v neposlední řadě také obletováním místních slečen a paní. Těžko říci, co na nepříliš pohledném Zoltarovi ženy viděly, ale každopádně to s nimi uměl. V obletování místní krasavice Narii Moskytové mu nezabránily nenávistné pohledy vrhané Yasperem, an byl do ní tajně zamilován, ale až hrozba jejího urostlého bratra Gerlloda, že mu zláme nohy. Zoltar však byl skromný a spokojil se s postarší statkou Pamillou, dcerou Páina Nórienského, která vypomáhala v hostinci U hrocha. Jejich tajný románek byl spíše fyzického rázu a v žádném případě Zoltarovi nebránil v dalších záletech jak v Liscannoru, tak i v Nurnu. Díky častým pitkám a drahým dárkům pro své vyhlédnuté favoritky se Zoltarovy peníze utržené za správu rybníka brzo rozkutálely, a on byl nucen připojit se k Nurnské družině a zkusit vydělat nějaké jmění na výpravě. Nejprve se v zimě na konci sedmašeedesátého roku vypravil s Nurnskými do Mallikornu jako vyzvědač. Měl veliké štěstí při přechodu Černých vrchů, kdy byla družina vlákána mallikornskými do léčky on jen o vlásek unikl smrti. Přes všechny nesnáze se šťastně vrátil a za utržené peníze začal chodit na kurzy do cechu alchymistického. Vybaven základními znalostmi lučby se zúčastnil rovněž tažení do země Ollar, kde družina hledala pradávný hrob, a taktéž pouti do Antrinu, kam Nurnští doprovázeli vystrašené torzo skupiny dobrodruhů. Zoltar na výpravách nevynikal ani tak hrdinstvím, ale spíše svým neustálým pronásledováním každé sukně, kterou družina potkala. Tím si vyzískal stejnou měrou posměch i závist spoludružiníků a planoucí nenávist Yasperovu, an si dobře všiml chlípných pohledů, které Zoltar vrhal po jeho milované Narie. Zoltar si ale ničeho nevšímal a dál se choval po svém. Proto také neváhal, když přišla pozvánka na oslavu narozenin od bývalého družiníka Dyniho Longodona, a připojil se k výpravě do hobitího kraje zvaného Domovina. Tam svými vpravdě neuvěřitelnými hrdinskými historkami obluzoval všechny hobitky v širokém okolí. Když to však nezabralo, rozhodl se pro jinou metodu a s kalhotami u kotníků ukázal všem přítomným zadnici, mimo jiné. Z nurnských družiníků nebyl jediný a dobrodruzi si tak v hobitím kraji zadělali na pořádnou ostudu. Naštěstí družina zakrátko odtáhla do blízkého Kardamu, kde se schylovalo k útoku skřetů. Zoltar odhodlaně putoval s družinou, která si tam získala velkou zásluhu na záchraně místních obyvatel. Žel, odvrátit útok se nepodařilo. Následujícího roku si Zoltar koupil polorozpadlý srub po Drsoulu Roahanském, ale jemu chatrný stav stavení nevadil, alespoň měl nějakou místnůstku, kam si mohl vodit holky. Mnohé známosti mu však nebránily, aby se poctivě účastnil všech družinových výprav. Nechyběl proto ani při procházení kanalizačním systémem pod Nurnem, kde vynikl při hledání tajných dveří a skrýší, až se v družině začalo šuškat, že je miláčkem sfér. Pro úspěch výpravy bylo zvláště významné, že Zoltar prohlédl iluzi chránící starobylou hrobku, a tím napomohl jejímu vyloupení. Ještě toho roku na podzim se pak Zoltar vydal i na další výpravu, kdy se družina vydávala za zločineckou skupinu, aby odhalila plán jistého Záborce. Alchymista se vydával za zločince jménem Hadinec a neúnavně pomáhal družině dosáhnout cíle. Největší štěstí ho potkalo v samém závěru výpravy na Tichém ostrově, kdy v hnízdě neuvěřitelně velkého supa objevil tři olbřímí vejce. Zoltar z nich byl nadšen, pečlivě je opečovával a celou cestu zpět do Gwendarronu je zahříval vlastním tělem. V tom pokračoval i doma ve svém domku v Liscannoru poté, co je koupil v dražbě. Za své úsilí se nakonec dočkal plodů, neboť z jednoho vejce se skutečně vylíhlo supí mládě. Po svém zvyku pojmenoval supa Krten a nadále ho s nesmírnou pečlivostí vychovával. Nenechal si ovšem ujít následující výpravu do země Rell, kde Nurnští potírali zločinecké tlupy. Zoltar byl opět platným členem jak v přímém boji, tak zásobováním ostatních podpůrnými lektvary, a významně se podílel na úspěchu výpravy. Po návratu se zapsal na Nurnské universitě ke studiu na theurga, které za několik měsíců úspěšně ukončil. Bude jistě zajímavé sledovat, kam ho další cesta zavede.