Hrdinové Nurnské družiny
Zarzan Světloplach zvaný Houba
člověk zloděj [1039-1062]
Člověk Zarzan se před svým příchodem do družiny pohyboval v prostředí nurnského podsvětí, a snad se živil i jako koňský handlíř. Tak trochu se vždy pohyboval mimo zákon. Jeho příchod do družiny byla vlastně náhoda. Zarzanovi nevyšel nějaký kšeft v jeho gangu Leklá ryba a byl nucen na čas prchnout mimo město. Tak se ocitl v Liscannoru, kde mu družina nabídla práci, neboť se zrovna chystala jet do Gorganu. Psal se rok 1060. Zarzan přijal a představil se ostatním jako Houba, což byla přezdívka nějakého jeho kumpána. Ale ani družiníci mu mnoho nedůvěřovali a byl přijat pouze jako tzv. živý štít. Zarzan měl podivné pichlavé oči, jejichž pohled ostatní odpuzoval. Během výpravy se nijak mnoho neprojevoval, prostě na sebe nepřitahoval pozornost. Přežil a po návratu z Gorganu si vzal svůj podíl a opět někam zmizel. Nikdo z Nurnských nevěřil, že ho ještě někdy spatří. Ale stalo se. O dva roky později o sobě dal zloděj Zarzan opět vědět. A společenstvo, jako jsou Nurnští, vždy potřebuje nové lidi. A tak Zarzan opět vyrazil s družinou, která tehdy pátrala po odkazu tajemného alchymisty Archima. Zarzan Světloplach byl stále stejně záhadný a odtažitý jako minule. Uléhal vždy opodál a častoval ostatní nevraživými pohledy. Nikdo pořádně nevěděl, co si o tom člověkovi má myslet. A pak jednoho dne za ranní mlhy se družina chystala do rozhodujícího střetnutí v temném lese. Zarzan vytáhl dýku a vrazil ji do svého koně. Zvíře bolestivě zaržálo a bylo jej slyšet na stovky sáhů daleko. Nikdo nevěděl, co to má znamenat. Válečník Gerllod přiskočil a srazil Zarzana pěstí k zemi. Na pomoc mu přispěchal i Klabzej Myšilov a společně Zarzana přivázali ke stromu. “To vás bude mrzet”, pronesl temně Zarzan na jejich adresu ještě před tím, než mu vrazili roubík do pusy. Svázaného ho pak družina nechala o samotě. Gerllodovi i Klabzejovi však stále zněla Světloplachova slova v hlavě. Po chvíli se otočili a vrátili se zpět. Zloděj Zarzan Světloplach se již stačil šikovně vyprostit z pout, ale více nestačil. Oba dva, válečník i druid, přiskočili a Zarzana zabili. Jeho tělo zůstalo nepohřbeno na místě. Nikdo ho nelitoval, ale je třeba říci, že někteří proti svévolnému činu protestovali a poukazovali na to, že Zarzan si možná v koňské krvi pouze chtěl smočit svůj magický prsten.