Hrdinové Nurnské družiny
Yorg z Erinu, syn Darkův
člověk chodec [997-1028]
Yorg Erinský, syn Darkův a vnuk Baskův, se objevil mezi Nurnskými roku 1023 po
nešťastném
úmrtí svého slavného bratra, Halka smírného. Tehdy zdědil Halkův liscannorský dům a zastal
jeho
místo. Yorg byl velmi ctižádostivý a snažil se rychle dohnat svého tragicky zesnulého bratra ve
slávě, což se mu nesporně podařilo. Hned na počátku cesty ke slávě se zpřátelil s Jacobem
Rugornským a společně pak provedli jednu z největších krádeží v historii liscannorských.
Tehdy
rozkradli značnou část Halkovy pozůstalosti, která podléhala zákonitě dražbě. Nedlouho poté,
co
si takto dopomohl k penězům na úkor svých druhů, vyšla díky užvaněnosti Pepena
Ruindorského,
kterou je rod ruindorských mužů neblaze proslavený, část pravdy najevo, a tak získal erinský
chodec několik zarytých odpůrců. Přesto se však Yorg stal v chladnu roku 1024 družinovým
vůdcem a od té doby jeho vážnost začala vzrůstat. Velmi přilnul k elfce Grainne Borglandské.
Je
pravda, že měl velké potíže s buřičským rodem Álfheimovců, kteří se snažili znevažovat
Yorgova
vůdcovství a postavení, ale nakonec se erinský chodec stal jedním z nejúspěšnějších hrdinů
Nurnské družiny a po Jacobovi chrabrém dokonce nejrespektovanějším mužem vůbec. I když
Yorg nepředčil svého bratra Halka, byl považován ve své době za jednoho z nejmocnějších
liscannořanů. Po návratu ze Surradonu došlo k historické události. V Liscannoru, který zatím
velmi rozkvetl, se volil první starosta a většinou starousedlíků jím byl jmenován právě chodec
Yorg. Pod jeho správou vesnice dále jen kvetla. Po svém rozchodu s Grainne Borglandskou,
což
nesl velmi těžce, se účastnil velmi slavné výpravy do Jarby, kde se stal družinovým vůdcem.
Především tento rok, rok 1025, udělal z prvního liscannorského starosty slavného a váženého
muže. Yorg získal na život a na smrt věrného přítele, Athease ze Zelených vrchů, a lze říci, že
takto pevného přátelství mezi Nurnskými hrdlořezy ještě nebylo. Vedl družinu pevně a
spravedlivě
a sám pro ni nastavoval kůži mezi prvními. Přesto se našli zarytí nepřátelé jeho pořádků.
Zejména
staří buřiči Ragnar a Wynfred z Álfheimu a primitivní šťoural Ulgorr z Rugornu jej neměli
mnoho
v lásce. Poté, co dovedl úspěšně výpravu do konce, spříznil se s círrhenskými trpaslíky i s
Glendorrem a urovnal další staré spory v Angwarru, ochrnul Yorg útokem démona po celém
těle.
Přátelé jej však dovezli domů a nalezli pomoc. Po Yorgově rozchodu s Grainne, kdy v domě
nezůstala jediná žena, začaly po obci kolovat zvěsti o Yorgově údajném poměru s krásnou
manželkou druida Sarima z liscannorského lesa, Rion Askerskou. Od této chvíle začal Sarim
Yorga nenávidět. Další družinové výpravy do jižního Wallimoru se starosta neúčastnil, což
bylo
osadníkům nadmíru podezřelé, když nepříliš protřelý Sarim odjel, zanechaje svou manželku
doma
bez dozoru. Roku 1026 Yorg opět vedl družinu na pouti do Mondragonu. Při této výpravě
ztratil
mnoho lidí, zejména přítele Athease. Seznámil se s krásnou zpěvačkou Gloxinií, zvanou Cinda
Cincila, Hvězda severu, které byl ochoten dát své srdce. Nešťastnou hrou osudu se však jejich
cesty rozešly, Gloxinia se provdala a erinský chodec zůstal sám. Yorgova sláva vzrostla tehdy,
kdy
ještě velel nájezdu na gergelské skřety, a pak už se jeho osud začal naplňovat. Stalo se to roku
1028, kdy byli Nurnští štváni pod vedením mladého nerozhodného vůdce Kraka Álfheimského
po
Merionu. Yorg až příliš očividně dával najevo, že Krakovo podivné vůdcovství neuznává a
často
jednal na svoji pěst. Je třeba uvést, že Yorg zachránil život bojovníku Jacobovi a ve snaze
pomoci
nerozvážně přecenil své síly a udělal tečku za svým osudem. Na Ostrově štěstí dokonal a Torp
Katzbalger ještě jeho mrtvolu okradl. Yorgovo tělo bylo s velkou úctou převezeno na
liscannorský
hřbitov. Tak skončil první starosta Liscannoru.