Hrdinové Nurnské družiny

Yorg z Erinu, syn Darkův
člověk chodec [997-1028]

Yorg Erinský, syn Darkův a vnuk Baskův, se objevil mezi Nurnskými roku 1023 po nešťastném úmrtí svého slavného bratra, Halka smírného. Tehdy zdědil Halkův liscannorský dům a zastal jeho místo. Yorg byl velmi ctižádostivý a snažil se rychle dohnat svého tragicky zesnulého bratra ve slávě, což se mu nesporně podařilo. Hned na počátku cesty ke slávě se zpřátelil s Jacobem Rugornským a společně pak provedli jednu z největších krádeží v historii liscannorských. Tehdy rozkradli značnou část Halkovy pozůstalosti, která podléhala zákonitě dražbě. Nedlouho poté, co si takto dopomohl k penězům na úkor svých druhů, vyšla díky užvaněnosti Pepena Ruindorského, kterou je rod ruindorských mužů neblaze proslavený, část pravdy najevo, a tak získal erinský chodec několik zarytých odpůrců. Přesto se však Yorg stal v chladnu roku 1024 družinovým vůdcem a od té doby jeho vážnost začala vzrůstat. Velmi přilnul k elfce Grainne Borglandské. Je pravda, že měl velké potíže s buřičským rodem Álfheimovců, kteří se snažili znevažovat Yorgova vůdcovství a postavení, ale nakonec se erinský chodec stal jedním z nejúspěšnějších hrdinů Nurnské družiny a po Jacobovi chrabrém dokonce nejrespektovanějším mužem vůbec. I když Yorg nepředčil svého bratra Halka, byl považován ve své době za jednoho z nejmocnějších liscannořanů. Po návratu ze Surradonu došlo k historické události. V Liscannoru, který zatím velmi rozkvetl, se volil první starosta a většinou starousedlíků jím byl jmenován právě chodec Yorg. Pod jeho správou vesnice dále jen kvetla. Po svém rozchodu s Grainne Borglandskou, což nesl velmi těžce, se účastnil velmi slavné výpravy do Jarby, kde se stal družinovým vůdcem. Především tento rok, rok 1025, udělal z prvního liscannorského starosty slavného a váženého muže. Yorg získal na život a na smrt věrného přítele, Athease ze Zelených vrchů, a lze říci, že takto pevného přátelství mezi Nurnskými hrdlořezy ještě nebylo. Vedl družinu pevně a spravedlivě a sám pro ni nastavoval kůži mezi prvními. Přesto se našli zarytí nepřátelé jeho pořádků. Zejména staří buřiči Ragnar a Wynfred z Álfheimu a primitivní šťoural Ulgorr z Rugornu jej neměli mnoho v lásce. Poté, co dovedl úspěšně výpravu do konce, spříznil se s círrhenskými trpaslíky i s Glendorrem a urovnal další staré spory v Angwarru, ochrnul Yorg útokem démona po celém těle. Přátelé jej však dovezli domů a nalezli pomoc. Po Yorgově rozchodu s Grainne, kdy v domě nezůstala jediná žena, začaly po obci kolovat zvěsti o Yorgově údajném poměru s krásnou manželkou druida Sarima z liscannorského lesa, Rion Askerskou. Od této chvíle začal Sarim Yorga nenávidět. Další družinové výpravy do jižního Wallimoru se starosta neúčastnil, což bylo osadníkům nadmíru podezřelé, když nepříliš protřelý Sarim odjel, zanechaje svou manželku doma bez dozoru. Roku 1026 Yorg opět vedl družinu na pouti do Mondragonu. Při této výpravě ztratil mnoho lidí, zejména přítele Athease. Seznámil se s krásnou zpěvačkou Gloxinií, zvanou Cinda Cincila, Hvězda severu, které byl ochoten dát své srdce. Nešťastnou hrou osudu se však jejich cesty rozešly, Gloxinia se provdala a erinský chodec zůstal sám. Yorgova sláva vzrostla tehdy, kdy ještě velel nájezdu na gergelské skřety, a pak už se jeho osud začal naplňovat. Stalo se to roku 1028, kdy byli Nurnští štváni pod vedením mladého nerozhodného vůdce Kraka Álfheimského po Merionu. Yorg až příliš očividně dával najevo, že Krakovo podivné vůdcovství neuznává a často jednal na svoji pěst. Je třeba uvést, že Yorg zachránil život bojovníku Jacobovi a ve snaze pomoci nerozvážně přecenil své síly a udělal tečku za svým osudem. Na Ostrově štěstí dokonal a Torp Katzbalger ještě jeho mrtvolu okradl. Yorgovo tělo bylo s velkou úctou převezeno na liscannorský hřbitov. Tak skončil první starosta Liscannoru.