Hrdinové Nurnské družiny

Yasper
člověk lupič [*1043]

Když roku 1066 starosta Getd Ruindorský připravoval znovuotevření liscannorské obecné školy, zjistil, že léta nepoužívání se na školní budově značně podepsala a je nutná oprava. Na tuto rekonstrukci najal pomocnou sílu, kterou se stal jistý Yasper. Tento schopný dělník opravil střechu, celou budovu omítl, vymaloval a vyspravil rozklížené stoly a židle. Jelikož se Yasper osvědčil a sám byl poutníkem bez domova, nabídl mu starosta slušně placené místo školníka. Yasper přijal a začal se starat o liscannorskou obecnou. Časem ho však rozhovory s dobrodruhy v hostinci U hrocha přiměly vyzkoušet si dobrodružný život na vlastní kůži a Yasper vyrazil s ostatními do Mallikornu na hrad Zmořeň. Na putování po strašidelném hradě Yasper nikdy nezapomněl a nebyly to příjemné vzpomínky. V boji s všudypřítomnými duchy totiž položil život, avšak probral se, jen aby zjistil, že se stal také duchem. I jako duch však neúnavně pomáhal družině. Velmi přispěl už jen tím, že jako jediný neopomněl přibalit stříbrné šípy, které na duchy účinkují nejlépe. Pomohl také přesvědčit kněžku Zeniter, aby se po stoletém strašení konečně usmířila se svým otcem. Na konci výpravy se Nurnští pustili do boje s entitou, která hrad ovládala, a jak Yasper cítil, zadržovala také jeho duši, proto se do boje pustil se vší vervou a po vítězství se mohl radovat z opětovného nabytí hmotného těla. Přes tuto hrůzostrašnou příhodu Yasper na dobrodružný život nezanevřel. Ani nemohl, neboť následujícího roku byl povolán do armády, jelikož došlo k válce s Mallikornem. Spolu s ostatními dobrodruhy byl vyslán na nepřátelské území provést průzkum. I z této výpravy se šťastně vrátil a stejně tak přestál strastiplné putování do Ollaru, kde se družina ocitla uprostřed sváru mezi dvěma starožitníky. Na těchto výpravách prokazoval družině své služby jako střelec, jehož šípy vnášely zkázu mezi nepřátele. Hlavní Yasperovou specializací se však staly zámky a pasti, doslova miloval vrtání se v různých drobných mechanismech. Proto se také v osmašedesátém roce vyučil na lupiče, čímž se ve svém oboru ještě zdokonalil. V družině byl Yasper oblíbený pro svou veselou a přátelskou povahu, a stejně tomu bylo v obci, kde nezanedbával svou práci školníka. Dokonce přijal místo pomocného učitele pracovní výchovy a při hodinách se snažil předat žákům co možná nejvíc ze své šikovnosti. Osudné setkání prožil Yasper o Novoroku devětašedesátého, kdy se potkal s Nariou Moskytovou. Ihned k ní zahořel láskou a rovněž dívka byla okouzlena pohledným a způsobným mladíkem. Nadšení mladého páru však nesdílela Nariina matka Attrien, která záhy odeslala dceru zpět do klášterní školy v Rozkolci. Yasper se však nehodlal vzdát a umínil si získat přízeň rodiny přes Gerlloda Moskyta, Nariina bratra, který byl také členem družiny. Před další výpravou však podlehl vábení peněz a nechal se uplatit Heftem Tarasem, který se snažil zmanipulovat volbu družinového vůdce. Yasper ovšem nepočítal s tím, že Heft v opilosti vše prozradí ostatním. Sám pak přijetí úplatku vehementně popíral, ale jeho čest přesto byla pošpiněna. Samotnou výpravu do Antrinu zdárně přežil a družině vydatně pomáhal, aby smazal svůj škraloup. Náchylnost nechat se uplatit za mrzký peníz však Yasperovi mnoho vážnosti v očích vysněného švagra nepřinesla. Taktéž hospodské holedbání, kolik už ho Naria stála na různých dárcích. Yasper byl, co se týče financí, velice pečlivý a všechny příjmy a výdaje si poctivě zaznamenával do notýsku. Notýsek však, ke své škodě, nestrážil, jak by měl. Z notýsku se dalo vyčíst, že na základě jednoho z předsvatebních požadavků Moskytových uvolnil prostředky na započetí stavby domu č.p.44. Při Kardamské výpravě z roku 1069 se Yasper cestou do Longodonovy Domoviny vypařil za Nariou, aniž by komukoli cokoli řekl, promeškal tak oslavu Dyniho padesátých narozenin a málem nestihl ani střelecký turnaj. Místo toho strávil s Nariou dva dny v Rozkolci a daroval jí zásnubní prsten. Během tažení po Kardamu sloužil dál v družině jako zručný otevírač zámků a střelec, obzvláště výtečně se osvědčil ve dvojici s přítelem Gonem. Oni to byli, kdo zjistili, co se přihodilo se svatými Patrony. Ani to však Yasperovi v očích Gerllodových mnoho vážnosti nepřineslo. Dá se tak říci, že Moskytovo duševní onemocnění provázené rozsáhlou amnézií v samém závěru kardamské výpravy přišlo pro Yaspera jako zásah bohů. Gerllod skončil ve funkci starosty a nepoznával ani členy vlastní rodiny, natož aby si pamatoval na Yasperovy poklesky. Moskytova matka byla stavem svého syna zdrcena natolik, že po dostavbě Yasperova domu se svatbou souhlasila. Roku 1070 se tedy Yasperovi konečně splnil sen, využil situace a kvapně vstoupil do svazku manželského s Nariou Moskytovou. V témže roce se Yasper, jemuž se při neexistenci rodového jména někdy říkalo po manželce Moskyt, zúčastnil obou výprav Nurnské družiny, a to výpravy do nurnských stok a výpravy na rozkrytí tzv. Záborcova plánu. Nurnská výprava se odehrávala nedaleko, netrvala dlouho a dalo se při ní odskakovat domů. Následující výprava zprvu také působila dojmem, že se Yasper od Narii nevzdálí nadlouho a daleko. Nurnští se v okolí Turmegu a Ravy snažili dostat na kobylku zločinným tlupám, avšak nakonec toto snažení dovedlo družinu do zámoří. Na Yasperovy zámečnické schopnosti byl spoleh. Ano, o schopnostech se hovořilo jako o zámečnických, protože na narážky ve smyslu schopností zlodějských byl háklivý. Přišlo mu dehonestující, aby se o někom z význačné rodiny Moskytů mělo hovořit jako o zloději nebo lupiči. Obratný muž, v turmegském podsvětí známý jako Glajch, se už tou dobou považoval za pevnou součást rodu Moskytů a byl na své postavení v liscannorské hierarchii patřičně pyšný. Co se týče střelby, jeho šipky málokdy minuly cíl a Yasperovi jeho zručnost vydobyla pevné místo v družině. Také to uměl s noži nebo s lanem a kotvičkou - nebylo zdí, které by nedokázal překonat. Tenkrát už se Yasper považoval za veterána, který je schopen svou prací důstojně uživit rodinu a zajistit Narie standard, na nějž byla od dětství do dospívání zvyklá. Po návratu z dálného Kodgického souostroví se roku 1071 Yasperovi a Narie narodila dcera Eowyn. Nová výprava z toho roku, které se družinový zámečník zúčastnil jako neoddělitelný a důležitý pilíř společenstva, měla s tou předešlou cosi společného, a to záběr práce. Požadavky zaměstnavatele, jistého Hiona Turguse, si opět žádaly potřít zločinnost, tentokrát však na území sváru mezi severním Kalonem a Vlandrami, v kraji označovaném jako Rellské panství. I tuto výpravu Yasper, na rozdíl od některých jiných, šťastně přežil a s bohatým kořistným coby výslužkou za dobře odvedenou práci se vrátil k rodině. Kdo ví, kam Yaspera další kroky v řadách Nurnské družiny zavedou v dalších letech.