Hrdinové Nurnské družiny
Yargell z Ardosui, zvaný Kurwill
elf kouzelník [1006-1033]
Pouťový kouzelník Yargell z Ardosui by roku 1033 zajat kanibaly na jednom z ostrůvků v
lúrinarské deltě. Zde se seznámil s elfem Keronem, jenž byl stejného osudu a dá se říci, že i
stejné
krevní skupiny. Měli být obřadně sežráni. Oba dva se zpřátelili, Yargell však měl více štěstí a
ze
zajetí uprchl. Jako neviditelný však zůstal Keronovi nablízku. Domorodá vesnice byla
obklíčena
Nurnskou družinou, kanibalové pobiti a kouzelník Keron vysvobozen. Protřelý Yargell se
rozhodl
Nurnské sledovat a jako neviditelný se ukryl na lodi. Zde vyslechl plán přisluhovačů boha
Skrekha
o připravovaném atentátu na slavné nurnské hrdiny. Yargellovi se plán zalíbil natolik, že si
usmyslel se mezi Skrekhovy přívržence vetřít. Ardosuicova neviditelnost přestala působit až
pod
Khelebovým vodopádem. Zde se teprve doopravdy k Nurnským přidal. Ihned se přihlásil do
pochybného spolku uctívačů Skrekha, vedeného šíleným alchymistou Bukvojem Draplákem.
Yargell z Ardosui nebyl družině nic platný. Bojům se vyhýbal a vždy zbaběle prchal ukrýt se
za
něčí záda. Nebyl oblíbený a spíše platil za černý bolavý vřed, kterého se nejde zbavit. Poté, co
zostudil hrob Sivela Chrastníka, bylo rozhodnuto, že k dalším výpravám Nurnských nebude
přizván. Získal také potupné přízvisko Kurwill. Nedlouho poté v Mondragonu v hostinci Na
Provaze však vyznavači Skrekha rukou Yargella z Ardosui spáchali na ostatních členech
Nurnské
družiny atentát, jenž se zapsal do historie jako atentát mondragonský. Asi dva týdny nato byl
zlý
Ardosuiec v Liscannoru Páinem Nórienským bez soudu popraven a jeho vnitřnosti byly
roztahány
po celém lese. Tak skončil černý vřed Nurnské družiny.