Hrdinové Nurnské družiny
Wynfred z Álfheimu
elf válečník [998-1025]
Wynfred byl dalším válečníkem z rozvětveného rodu álfheimských elfů. Životem se protloukal,
jako jeho příbuzní, většinou pomocí hrubé síly a neurvalého jazyka. K Nurnské družině se
přidal
roku 1025 ve Velvennoru. Svým založením se velmi podobal tragicky zesnulému Ragnarovi.
Družina jej nalezla páchnoucího a zuboženého ve chvíli, kdy byla uvržena do bhullgského
žaláře
po zradě špinavce Dirriena z Ardasanu. Wynfred využil situace a přidal se k Nurnským.
Ostatním
se jevil jako neurvalec a jeho kamarádem se stal tupec Ulgorr z Rugornu. Narozdíl od Ulgorra
byl
však Wynfred statečný a rád do všeho lezl. Společně s vůdcem Yorgem z Erinu nalezl vzácné
Berenholdovo brnění. Pokusil se jej ukrást, ale Yorg jeho čin přestal v rozhodujícím okamžiku
krýt
a pravda vyšla najevo. Wynfred začal družinového vůdce nesnášet. Válečníkovo srdce vzplálo
láskou k šeredné válečnici Waladrien, která tou dobou chodila s Nurnskými. Dvořil se jí svým
obhroublým vojáckým způsobem a ani trochu neuspěl. Jeho život skončil při banální bitce s
modrými huňáči. Kdyby Wynfred jen trochu krotil svoji zbrklost, mohl žít déle. Elf se však
sám
vrhl do klubka huňáčů a ti jej rozsápali na kusy. To však nebyl konec jeho chození s družinou.
Válečníkovo poničené mrtvé tělo oživil temný čaroděj Grundyg z Quonsettu a udělal z něj
odporného ghúla. Ghúl Wynfred tak ještě nějaký čas doprovázel Nurnské na jejich pouti a
sloužil
jako štít. Slova "rubej Wynfrede" ještě dnes děsí ve snách nejednoho dobrodruha. Nutno však
podotknout, že takový konec si elf přeci jen nezasloužil.