Hrdinové Nurnské družiny
Torp Katzbalger
kudůk theurg [995-1029]
Torp byl bratrem Leonovým a Thorovým. Jeho příchod zastihl koncem roku 1023 Nurnské v
neveselé náladě na ostrově Surradon. Tam si Torp také vydobyl první ostruhy. Ihned na
začátku
první výpravy se musel zhostit smutné povinnosti pohřbít ostatky Coriana visícího, jemuž byl,
stejně jako jeho bratr, jediným přítelem. Záhy hrdinstvím a obětavostí zastínil lesk bratrovy
slávy
a v družině se těšil neobyčejné důvěře. Na Ostrově hořkých slz se stal přímým účastníkem
všech
bojů. Ve vesnici bránících se domorodců byl rukojmím místního šamana, který jej chtěl
vyměnit
za náčelníka černochů. Torpa zachránil riskantní manévr Yorga z Erinu za střelecké podpory
ostatních. Na témže ostrově nepřímo zavinil smrt Serega z Ruindoru, kterého těžce zranil kuší
při
souboji s velikou chobotnicí. Této nešťastné náhody velmi litoval a proklínal smůlu, jež ho
postihla. Po návratu na Surradon se účastnil výpravy na draka, kde se vyznamenal statečností a
vydobyl si veliké bohatství a zásluhy. Roku 1025 se konečně pan Katzbalger stal theurgem,
což
mu jedině přidalo na vážnosti a úctě. Zvláště tehdy, když se v pevnosti Bhullg jako jediný
pokusil
o záchranu svých zajatých druhů a utkal se s velmistrem Haldinnem, kterého málem zabil, stal
se
velmi uznávaným. Po návratu do Liscannoru si postavil dům a začal pomýšlet na sňatek. Torp
spolu s Jacobem Rugornským, Sarimem Gorůdyjským a Atheasem Zelenovršským podepsal
úmluvu, jejíž podpis jeho bezelstnou duši v budoucnu často pronásledoval. Theurg si o sobě
začal
myslet, že činy, které proslavily jeho rod, jsou špatné, neboť prý byly postaveny na utrpení
jiných.
Byl velmi nešťastný a chtěl vše napravit. Ve Wallimoru odmítl sňatek s kudůčkou Bolianou
Trávníkovou, neboť, jak sám řekl, nechtěl ji hned učinit vdovou. Theurgův život však zdaleka
nekončil. Byl smrti blízko, když padl v boji s piráty, ale díky úmluvě bylo jeho chladnoucí tělo
oživeno. Velikým předělem v Torpově životě se stala zlá událost, kdy ve slabé chvíli
bezúhonný
Torp Katzbalger souhlasil s odpornou vraždou wallimorských žen. Černý stín výčitek pak
Torpa
pronásledoval po celý život. Po návratu z wallimorské výpravy se pan Katzby usadil ve svém
domě
a dalších výprav se odmítal zúčastňovat, pouze tu a tam uvařil nějaký ten lektvar. Přátelé si z
Torpa začali utahovat, ale jen za tím účelem, aby oblíbeného kudůka opět dostali do svých řad.
Nelibě totiž nesli přítomnost Katzbyho bratrance Nargothronda, který byl ostatním akorát tak k
smíchu, když za Torpa zaskakoval. Nakonec, roku 1028, se Torp Katzbalger nechal štiplavým
a
už skoro nesnesitelným popichováním liscannorských sousedů zlákat k podivné výpravě do
Merionu. Cítil se však svázán starou úmluvou, a tak učinil rozhodnutí proti svému svědomí,
když
dal přednost Jacobovi před Yorgem v době, kdy se rozhodovalo o oživení jednoho z nich. Cítil
se velmi provinilý, a zřejmě proto se rozhodl pro sňatek ze soucitu. Jeho chotí se stala Wenora,
žena nejstaršího řemesla, která poskytovala své ostudné služby ve wenarenském královském
harému. Korunu všemu nasadil, když si poběhlici přivedl do Liscannoru. Torpova vážnost
rázem
upadla a dále si z jeho rodu družiníci, především Jacob a Rolld, tropili někdy až nemístné
žerty.
Torp se uzavřel do sebe, zamkl se v domku, pěstoval jablka a ven se svou ženou nevycházel.
Po
nějakém čase se začalo mezi místními proslýchat, že sběr a prodej jablek jenom stěží může
Katzbalgerovic uživit, a proto je možné, že manželka si v Nurnu stále ještě bokem přivydělává
svým původním povoláním. Je však také možné, že povedená dvojice žila z toho, co Torp
nakradl
u Yorgovy mrtvoly v Merionu. Po nějaké době, v devětadvacátém roce, se Torp nechal
přemluvit
a vydal se s ostatními na opakovanou výpravu do Mallikornu. Zřejmě chtěl napravit některé
své
činy, které považoval za špatné, tím, že odhalí padělatelskou dílnu. To se mu sice nepodařilo,
nicméně se opět stal aktivním členem družiny. Jeho život se však chýlil ke konci. V Gorganu
se
totiž osamocen postavil zkušenému šermíři Dróminovi a v nerovném boji podlehl. Jeho smrt
někteří dobrodruzi nějaký čas tajili, aby zakryli fakt, že ho okradli o všechny cenné předměty.
Nakonec bylo tělo kudůčího theurga převezeno do Liscannoru a pohřbeno na místním
hřbitově.