Hrdinové Nurnské družiny
Tanris z Álfheimu
elf chodec [1017-1042]
Tanris pocházel z divokého a barbarského ostrova Álfheim. Když dospěl, vydal se podle tamní
tradice do světa a protloukal se životem jak mohl. Náhoda jej zavála na smogrilský hrad v
Almemarském království, kde se setkal s Nurnskou družinou, pátrající po dracích. Psal se rok
1034 a álfheimský elf zajásal, když se dozvěděl, že v družinické vsi Liscannor žije už delší čas
jeho
bratr Herbert. Jelikož svého příbuzného dlouho neviděl, vstoupil do řad společenstva, aby se s
ním
znovu setkal. Také se u něj po návratu ubytoval. S Nurnskými vyrazil o rok později i na další
výpravu do Valdenu, kde se účastnil masakru barbarů, ale po setkání s Pyrrem přijal pozvání
na
štvanici v jeho Almemarském panství a výpravu opustil. V roce 1036 se zachoval obdobně. Při
výpravě do Monghyrských plání se urazil, když mu bylo vyčítáno, že družinu nechal zabloudit
v
pralese. Teprve v osmatřicátém roce se zůčastnil celé výpravy. Tehdy družina pátrala po
ztracených dětech z Therfastu. Tanris zastával roli zásobovače, přičemž systematicky vybíjel
veškerou zvěř, na kterou narazil. V Liscannoru prozatím žil v podnájmu u svého pochybného
bratra Herbarta, uprchlého
vraha. Roku 1039 se s ostatními vydal pln nadšení na výpravu do země Andelur. Cestou se
dostal do konfliktu s hobitem Simonnem,
kterému z čiré zlomyslnosti zapálil hlavu. Družinový čaroděj Moskyt mu na oplátku přičaroval
chlupatý porost po celém obličeji. A tak
jako již několikrát předtím se Tanris urazil a výpravu opustil. Dlouho však bez dobrodružného
života nevydržel a absolvoval další cesty s
družinou - na ostrov Kodgick a na jih do pouštní oblasti. Cestou se většinou dostával do
konfliktu s ostatními, zvláště s trpaslíkem
Bezbradou, kterého neustále urážel. Ostatní léčil po boji ve valné většině za úplatu a neustále
se
věnoval obírání všech mrtvých. Podařil se mu však také pěkný úspěch při tradičním
lukostřeleckém turnaji, ve kterém obsadil třetí místo. Roku 1041 se odstěhoval od svého bratra
a postavil si v Liscannoru vlastní dům. Při výpravě na souostroví Erkracht jej Lynhaard
Rugornský za tiché podpory ostatních okradl o jeho cenné magické prsteny. Tanris, nemaje
žádného zastání, se ještě více stáhl do sebe. Účastnil se sice ještě výpravy na Pirátské ostrovy a
s družinou se zapletl i do půtek v Nurnu s podsvětím, ale ke svému štěstí na výpravu do
Armidenu nevyrazil. Družina byla v Armidenu těžce zmasakrována a Tanris tak přišel o
spoustu svých odpůrců. Nečinilo mu však žádných potíží ihned si svojí nesnášenlivou povahou
udělat další. Pokračoval v urážení všech, v neustálém jednání na vlastní pěst, špiclování a
podezírání. Roku 1043 však trpělivost přetekla. Družina se i s Tanrisem tehdy vydala do
Velvennoru a Tanris i přes důrazné varování, aby si odpustil své krádeže, nevydržel a okradl
přímo mrtvého trpasličího krále Perrima. Svůj čin sice doznal, ale tehdejší vůdce družiny
Moskyt nad ním přesto vynesl rozsudek smrti, který společně s trpaslíkem Trblotem skutečně
vykonal. Tanris zemřel a společně s ním odešel z družiny i kus historie, neboť Tanris i přes
svoji povahu pamatoval mnohé. Nikdo jej však nelitoval.